„Pérák byl bohužel jediný cestovní motocykl Jawa z poválečné výroby, který se skutečně vyráběl tak, jak byl zamýšlen,“ myslí si motocyklový publicista a restauratér Jan Čejchan. „Všechny další cestovní motocykly značky Jawa jsou vlastně mezitypy a náhradní řešení.“
Motor nejznámější dvoudobé dvouválcové třistapadesátky, například tzv. kývačky, typ 354 z padesátých let, panelky, typ 360, z let šedesátých, nebo jejich následovníci, typ 634 zvané lidově Konopnice, typ 638, 639 i typ 640, vyráběný od roku 1991, už z původního péráku jen vycházely.
Jawa a ČZ pod jednou značkou
V padesátých letech začala nucená spolupráce mezi původně konkurenčními českými továrnami Jawa a ČZ. Do motocyklů Jawa s objemem pod 350 cm³ se montovaly motory ČZ. Název se odrazil i na novém jawském logu. „Nucené propojení značek Jawa a ČZ bylo vedeno komunistickým vedením státu, které se snažilo všechno řídit centrálně,“ vracel se Jan Čejchan ke spojení dvou domácích motocyklových rivalů.
Na konci padesátých let se ale usoudilo, že spojení ničemu neprospělo, a motocykly se tak mohly vrátit k původnímu samostatnému logu. Oba výrobci provedly na svých modelech menší změny, měly například jinou převodovku, jiný počet výfuků, jiný způsob řazení.
Přicházela japonská konkurence
„Nástup Japonců v šedesátých letech byl výrazný. Modernizovali výrobu, skončilo velké třískové obrábění, zvolili moderní technologie tlakového lití,“ vysvětloval motocyklový publicista Miloslav Straka. „Zvolili technologické postupy, které zvyšovaly pevnost a snižovaly hmotnost, což mělo mimo jiné za následek podstatné snížení setrvačných hmot, zvyšování otáček a výkonu.“
Nástup nezachytil nikdo z konkurence, rozhodně v tom nebyla Jawa sama. „A to, i když byly země, které se mohly opřít o své tradiční mateřské závody, jako bylo BMW v Německu, nebo měly své velké trhy, jako Itálie,“ pokračoval Miloslav Straka, který o motocyklové historii napsal několik knížek.
„Československo tuto příležitost zmeškalo. Dlouho se u nás totiž trvalo na tom, že motocykl je dopravní prostředek, což byl omyl, protože v šedesátých letech už bylo jednoznačně prokázáno, že motocykl je volnočasová záležitost. Naděje na konkurenceschopnost Jawy zemřela koncem šedesátých let. Poslední nadějný model byl v roce 1968 prototyp 627, takzvaného „áčka“. Šlo o dvouválcový dvoutakt, šoupátko, připomínající Yamahu. Naděje nebyla využita,“ vysvětloval Straka.
O výrobě rozhodoval hlavně sovětský trh
Jawa přišla v roce 1974 s typem 634. Jenže šlo o robustní model, který byl konstruován hlavně pro vývoz do Sovětského Svazu. Čím měně změn, tím větší šance k dobrým prodejům u našeho východního souseda. Typ 634 byl proti světové konkurenci zastaralý už v době svého vzniku. „Tady začínal katastrofální dopad na dříve velice dobrou reputaci značky Jawa,“ doplnil Straka.
