Jízda v Indii: kráva má přednost, v busu je bezpečnější sedět na střeše

Na světě je spousta míst, kde je doprava zcela chaotická, jízdní pruhy neznamenají vůbec nic a červené si nikdo nevšímá. Kdo první dorazí na křižovatku, jede. To všechno a mnohem víc zažijete na cestách Indií.

Jen tady je možné, aby dálnice protínala vesnice – jednou takovou je například dálnice spojující hlavní město Dillí s Rádžasthánem. Ženy v pestrobarevných šatech po ní běhají, nabízejí a prodávají své výrobky nebo plodiny ze svých zahrádek.

„Z boční ulice se přiřítí obrovský náklaďák, a aniž by se řidič podíval, píchne to na dálnici přímo před vás. A o kousek dál přechází dálnici stádo krav a míří na pastvu na druhé straně,“ vypráví Pavel Fellner z cestovní kanceláře SEN.

Na všechno se dá zvyknout. Třeba i na to, že některé krávy odpočívají přímo uprostřed cesty. A nehnou se, ani když na ně zatroubíte. „My jsme tady doma,“ podívají se na vás líně.

Dálniční dopravu ovšem může zablokovat také obrovský slon kráčející pomalým krokem v protisměru a zrovna vám naproti. I když sedíte v malém mikrobusu, srazit byste se s ním nechtěli, a tak řidič raději zpomalí a objede ho. To však ještě netušíte, že na druhé straně ve středovém pruhu se elegantně nese velbloud. Nedá se jinak, než opět zastavit, pustit všechny domácí, a pak se pomalu rozjet po dálnici dál.

Statistika

V Indii v průměru zahyne 350 lidí denně. Z toho je 40 procent cyklistů a chodců.

Když například přijedete do Džajpuru a projíždíte centrem města, obchodníci jsou rozprostřeni tak nešťastně, že ve městě vzniká zácpa a neskutečný chaos. A do toho zmatku se míchá nádherné svatební procesí. Musíte jednoduše zastavit a přidat se ke svatebčanům, stejně nemáte šanci projet.

Neuvěřitelné je v Indii troubení. Každý náklaďák má vzadu na korbě nápis: HORN PLEASE nebo BLOW, oba znamenají (klidně si) ZATRUB. Když zatroubíte dvakrát krátce, znamená to, že ho chcete předjet. Pokud jednou dlouze, znamená to: dej pozor, ...ať je to na cokoli.

Však taky evropský klakson v Indii vydrží jeden dva týdny. Za den toho v Bombaji natroubíte, co v Německu za rok. A tak automobilky do vozů pro indický trh montují speciální klaksony, které časté používání vydrží (čtěte více).

Řidiči kamionů používají dva druhy troubení: jeden je klakson, který někdy zní, jako by měl řidič v kabině klavír či dechový umělecký soubor. Kamion je jejich život, pečlivě si ho zdobí vlaječkami, nápisy a svastikami pro štěstí. Jsou to nejkrásněji zdobené kamiony na celém světě.

Doprava autobusem

Řidiči autobusů jsou samozřejmě zodpovědní za množství projeté nafty, a tak když někde stojí pumpa s dobrou cenou či jejich oblíbené občerstvení na druhé straně dálnice, otočí to častokrát do protisměru i o pár kilometrů dříve a po krajnici se k ní v protisměru pomalu blíží. Je to úspornější a časově rychlejší, než počkat na mezeru mezi svodidly pár kilometrů za pumpou, tam udělat otočku a zbytečně projet palivo navíc.

Doprava v Indii: místo, kde najdete ty nejbarevnější kamiony i ovce naložené v autobusu.

Cena za jízdenku v autobusu také bývá často pro Evropana vyšší než pro Inda. „Indové jsou totiž mnohem menší než my, a tak řidiči chtějí namísto šesti jízdenek zaplatit osm, protože prý Indů se do dvou zadních řad mikrobusu vejde i deset. A neváhají dodat, ať jsme rádi, že nám naúčtovali jen osm lístků,“ dodává Pavel Fellner.

Na severu Indie

Zcela jiná je doprava na dalekém severu Indie, kde jsou vysoké hory. Sedla v nadmořské výšce nad pět tisíc metrů a průsmyky ve státě Kašmír - Džammú a v Ladaku, ze kterých se vám točí hlava, jsou proslulé. Mimo jiné také nehodami.

Na severu Indie jezdí řidiči s jointem marihuany v puse.

Auto se pomalu šplhá nahoru a pod ním jsou rokle hluboké více než kilometr. Šofér má do pusy vraženou cigaretu marihuany, je vysmátý od ucha k uchu a zatáčky řeže jako Niki Lauda v Monte Carlu.

Část Indů sedí na střeše a nám brzy dochází, proč. Když se bude autobus řítit do propasti, mohou rychle vyskočit. „Jednou jsem se rozhodl, že budu řidiče hlídat a sedl jsem si vedle něho. Perfektně zvládal pouze pravé zatáčky a v každé levé musel zpomalit a měl problémy ji projet,“ vypráví Fellner a popisuje, jak vždy řidič přijel až k okraji, a protože měl kola o asi dva metry dál, příď autobusu už se lehce houpala nad propastí. Potom asi metr couvl, stočil volant na maximum a jelo se dál. Místní se jen smáli, pokuřovali, byli na to zvyklí. „Trvalo mi to přesně tři zatáčky, než jsem si v klidu zvykl dívat se do propasti pode mnou,“ dodává.

Indické řidiče naštěstí chrání hinduističtí bohové, ale také cedule stojící u silnice, kde jsou nápisy jako: „Better later than never“ (Lepší později, než vůbec), „Drink whisky, drive is risky“ (Piješ-li whisky, řízení je riskantní), „Somebody at home is waiting for you“ (Doma na tebe někdo čeká).

Co ještě vědět o dopravě v Indii

Indie má 65 států a v každém platí trochu jiná dopravní pravidla. Jezdí se nalevo, řidiči moc neberou ohledy na chodce, ve městech a vesnicích bývá rychlost omezená na 40 nebo 50 km/h (nákladní auta a autobusy jen 30-40 km/h). U škol je rychlost snížená na 25-35 km/h.

Nejlepší dálnice v Indii je mezi Dillí a Agrou, kde je maximální rychlost 100 km/h (pro motorky 80 km/h). Jezdí se po ní ovšem i dvoustovkou. Pravidla zde dodržuje jen málokdo. To nejzákladnější zní: přednost má kamion, na druhém místě jsou větší a osobní auta, potom jdou krávy a až pak motorky. Kola jsou na kraji všeho zájmu a být chodcem je o život.