Hyundai se v Norsku po osmi letech nepřetržitě rostoucích prodejů zařadil mezi největší automobilové značky, milníkem bylo v roce 2016 představení elektromobilní modelové řady Ioniq. Aktuálně začal prodávat nejnovější Ioniq 6, zatímco předchůdce byl loni pátým nejprodávanějším norským autem. Elektromobily měly podle značky už v uplynulých letech na jejích celkových prodejích největší podíl – od roku 2020 do roku 2022 prodal Hyundai v Norsku 25 tisíc osobních aut, 92 procent z nich mělo výhradně elektrický pohon.
Korejský gigant na tom s koncem prodeje konvenčních aut bude stejně jako jeho největší konkurent na norském trhu, americká Tesla, která spalovací auta vůbec nevyrábí. Firma Elona Muska byla loni prodejní jedničkou se svým Modelem Y, následovaná Volkswagenem ID.4 a Škodou Enyaq. Norsko je v Evropě zatím unikátním zjevením – elektromobily tam tvoří naprostou většinu nově prodaných aut, loni to bylo 79 procent, tedy čtyři auta z pěti. Důvodem je nepřímé dotování elektrických vozů formou masivního zdanění klasických spalovacích aut.
Proto také v Norsku prodávají ve velkém své elektrické modely například i čínské automobilky jako BYD, Nio či Xpeng, které zatím jinde v Evropě nepůsobí.
Norsko je první zemí světa, kde se nejvíc prodávaly elektromobily |
Letos bez dotací
Jenže je dost dobře možné, že si Hyundai nevybral úplně nejlepší dobu. Pro letošní rok totiž norská vláda chystá konec daňových úlev a jiných pobídek – ministerstvo financí jí totiž spočítalo, že kvůli nim státní rozpočet loni přišel o necelých 40 miliard norských korun (88 miliard Kč). A menšinová středolevá vláda Jonase Gahra Størea, opírající se v parlamentu o sociální demokracii, odmítá přicházet o takové sumy kvůli podpoře „drahých high-tech“ automobilů, jejichž majitelé by se podle mínění politiků bez pobídek obešli. Podle agentury Reuters vláda navíc navrhuje zavedení nové autodaně, jejíž výše se má odvíjet od hmotnosti vozu. Ta je ovšem největší slabinou elektromobilů, protože kvůli bateriím bývají těžší než stejně velká auta se spalovacím motorem; výkonné elektromobily s dlouhým dojezdem jsou většinou v kategorii velkých SUV.
Kritické hlasy ovšem varují, že právě vyšší zdanění založené na váze elektroaut zmaří cíl, který si Norsko vytklo – být do roku 2025 prvním státem světa, v němž se vůbec nebudou prodávat auta se spalovacími motory. „Obáváme se, že prodeje elektroaut se propadnou,“ řekl agentuře Reuters mluvčí norské Národní automobilové federace Egil Braadland.
Vláda změnu kurzu hájí. „Osobní elektrická auta se stávají pro Nory běžným standardem, což znamená, že musíme uvážit, jak účelně využíváme veřejné prostředky, určené na jejich dotace,“ uvedl Johan Vasara z norského ministerstva dopravy. „Jsme si jistí, že už se na silnicích pevně zabydlela, nyní se musíme zaměřit na další druhy dopravy, zvlášť na tu těžkou nákladní,“ dodal Vasara.
Daně za znečištění
Přestože největším elektromobilním trhem co do objemu prodejů je Čína (díky své velikosti), pětiapůlmilionové Norsko má největší podíl bateriových vozů na světě. Před deseti lety přitom začínalo na 2,9 %, na konci roku 2022 tvořily elektromobily už přes 20 procent celého vozového parku.
Metoda, jíž toho Norové dosáhli, je jednoduchá – „napařili“ konvenčním vozům takové daně, že nejsou konkurenceschopné. Výše daně je navíc progresivní – čím větší auto s vyššími emisemi, tím víc zaplatíte. To ovšem na druhé straně znamená, že u elektromobilů s nulovými lokálními emisemi CO2 (a v Norsku i skutečnými) státní pokladna ostrouhá.
Pro ilustraci: v roce 2020 stál elektrický VW Golf v přepočtu 770 tisíc Kč, benzinový 1.0 TSI sice jen 510 tisíc, ale 100 tisíc korun jste při registraci zaplatili za produkci CO2, 4 700 korun za produkci oxidů dusíku (ty vypouštějí hlavně diesely, benzinová auta minimálně), dalších 40 tisíc korun coby daň z hmotnosti auta a konečně 128 tisíc Kč jako 25procentní daň z přidané hodnoty. Celkem tedy 789 tisíc korun, o dvacet tisíc více než za čistý elektromobil. Při takových poměrech není divu, že většina Norů volí bateriové auto, jehož provoz je levnější, a skousnou i logistická omezení hlavně při nabíjení. Ani v elektromobilním ráji totiž není dořešen jednoduchý systém nabíjení – podle mluvčího národního autoklubu Egila Braadlanda potřebuje „dobře připravený majitel elektrovozu 10 až 15 mobilních aplikací, aby mohl zaplatit na různých nabíječkách.“
Peklo s nabíjením v elektromobilním ráji. Boj o šťávu a prášky na uklidnění |
Nově se však bude 25procentní odpuštění DPH počítat pouze z prvního půlmilionu korun ceny auta, což výrazně zdraží právě luxusní vozy. Pro srovnání – kdo si loni koupil elektrické Porsche Taycan Turbo S, dal za něj (v nejnižší výbavě bez příplatků) díky daňovým úlevám 1,7 milionu norských korun (3,8 milionu Kč). Bez nich by turbotaycan stál 2,1 milionu NOK (4,7 milionu Kč). Pro zajímavost – paradoxní je, že v chudším Česku stojí totožný vůz přes pět milionů.
V minulosti už Norové postupně zrušili mnoho různých úlev pro elektrovozy, jako je parkování zdarma, jízdu ve vyhrazených pruzích, od loňska už také neplatí odpuštění silniční daně a dálničních poplatků. I přesto Norové elektromobilům fandí, a důvody nemusejí být čistě finanční. Slyší také na fakt, že elektroauta v jejich podmínkách opravdu jezdí s téměř stoprocentně nulovými emisemi - 91,5 % elektřiny v Norsku vyrábějí vodní elektrárny, 7,5 % větrné, takže slogan „čistá energie“ není v severské zemi prázdným pojmem. Na rozdíl třeba od Polska, kde elektrickou energii vyrábějí z 80 procent uhelné elektrárny, takže emisně tam provoz elektrického auta vyjde nastejno jako toho se spalovacím motorem.
V Polsku elektroauto ekologické není. Jede na uhelné elektrárny, říká expert |