V západní části Evropy rychle přibývá elektromobilů. I pro nejbohatší státy světa jsou sice pořád drahé, ale tyto země si je mohou dovolit je z veřejných peněz dotovat, a tak jejich stavy rostou rychleji než počty dálničních rychlonabíječek. Vychází to z logiky věci – ideálním a nejvíce doporučovaným módem pro provoz elektrického auta je noční nabíjení v garáži, což vystačí i na několik dní příměstského provozu.
Na dálkové cesty to, popravdě, pořád moc není; kromě toho, že nabíječky nejsou na každém dálničním odpočívadle, nabíjení nějakou dobu trvá a také stojí výrazně víc než to domácí (u dálničních hyperchargerů může být i dražší než jízda na fosilní palivo).
Největším omezením elektromobility je nemožnost ujet pořádný kus cesty „na jeden zátah“, pak za pět minut doplnit palivo, prohodit řidiče a dotáhnout dalších pár set kilometrů do cíle. Cesta na dovolenou se tak nutně musí stát plánovací „gameskou“ s pořádnou přípravou, spontaneita rozhodování a volnost vyrazit kamkoliv nepatří do slovníku novodobého elektromobilisty.
KOMENTÁŘ: Na naftu jsme dojeli k moři. A bylo to super, jako vždycky |
Rady šéfa automobilové divize nizozemské KPMG Stijna de Groena proto nejsou k zahození. „Zastávky je třeba naplánovat, promyslet si několik alternativ pro nabíjení. Vyrazit dřív, nebo později než hlavní proud cestovatelů, nejlepší je nenakládat auto úplně plné. Baterii nabít jen na 80 procent, pak se rychlost nabíjení zpomalí natolik, že je lepší dojet k další nabíjecí stanici. Pokud máte možnost odjet v jiný den nebo si naplánovat přespání na cestě, měli byste to rozhodně zvážit.“
Třikrát až čtyřikrát u nabíječky
Rady se týkají právě nadcházejícího víkendu, konkrétně soboty 25. února. Právě toho dne začínají v severní a centrální části Nizozemska první letošní školní prázdniny, Voorjaarsvakantie. Nizozemská pobočka nadnárodní poradenské a auditorské společnosti KPMG, která se elektromobilitě věnuje dlouhodobě (a naprosto objektivně, takže ji nelze podezřívat ze záměrné dramatizace situace), kvůli nadcházejícímu víkendu vydala dokonce speciální tiskovou zprávu. Varuje, že až deset tisíc majitelů elektromobilů vyrazí v podobný čas stejnými hlavními tahy, nastane dramatický boj o nabíječky.
Od Severního moře k alpským sjezdovkám se totiž na jedno nabití dojet nedá: například trasa Utrecht – Zell am See měří kolem 990 km, do Bludenzu v Rakousku je to 839 km, a do francouzských Alp je to ještě dál, přes tisíc kilometrů. Dnes běžný elektromobil má nyní v zimě reálný dojezd při dálniční jízdě (max. 120 km/h) zhruba 350 km, ty špičkové o stovku víc. Například nejprodávanějším elektromobilem v Nizozemsku je už druhým rokem Škoda Enyaq, která má se slabší baterií 58 kWh udávaný dojezd 390 km, reálný bude někde kolem 330.
Posádky budou tedy muset nabíjet po cestě minimálně dvakrát, vzhledem k nízkým teplotám, které elektromobilům nesvědčí, však klidně i třikrát či čtyřikrát.
Co dělá mráz s akumulátorem elektromobilu? Jezdíme, nabíjíme, měříme |
Strategické plánování a krize u Frankfurtu
A zatímco lidé ze severu pojedou na jih, Holanďané z jižních regionů, kteří měli prázdniny už od 18. února, se budou vracet domů. „Podle našeho průzkumu hodlá 90 procent výletníků v obou směrech vyrazit na cestu mezi pátou a osmou ranní. To znamená, že se oba dopravní proudy potkají někde v okolí Frankfurtu nad Mohanem,“ říká De Groen. A problém je o to palčivější, že nabíječky velmi často nebývají umístěny přímo na dálničních odpočívadlech, ale v bezprostřední blízkosti autostrády, tak, aby k nim bylo možné přijet z obou směrů. Nejhorší dopravní zácpy se tak čekají v jižním Německu a kolem hranic s Rakouskem, zvláště na dálnicích A7, A8, A9, A10, a B179. Zdržení se očekává i na dálnicích východní Francie, konkrétně na A40, A43 a RN90.
Podle KPMG je dobrou strategií nabíjet před Kolínem nad Rýnem a poté, pokud to dojezd vozu dovolí, znovu v okolí Mannheimu nebo Würzburgu, tím se lidé vyhnou okolí Frankfurtu. Cestující ze severu Nizozemska mohou využít alternativní trasu A45, na níž je také asi 90 rychlonabíječek.
Zkoušeli jsme, jak elektromobil bojuje s mrazy. Nabíjet ho chce s rozmyslem |
„V roce 2020 se občas čekalo 75 minut, než na auto došla řada u nabíječky,“ říká Stijn de Groen. Letos to podle něj bude spíše maximálně hodina. „Síť rychlonabíječek v Německu se sice rozrostla, ale elektromobilů v Nizozemsku přibylo ještě mnohem víc, jejich počet se v posledních letech ztrojnásobil,“ říká s tím, že elektromobilů s dojezdem alespoň 300 kilometrů je ve srovnání s rokem 2020 asi čtyřikrát víc. „Ani tak ale nabíjecí kapacita podél německých dálnic ještě zřejmě není připravena takový nápor. A to i když samotní Němci žádný svátek nemají.“
Proč jsou v Nizozemsku elektromobily tak populární, není zase tak těžké uhodnout. Za prvé je země jednou velkou nížinou, nejvyšší „hora“ měří 322,5 metru, což autům na baterie nesmírně vyhovuje. A za druhé na ně stát dává dotace: na nový elektromobil 2 950 eur, na ojetý 2 000 eur. Takže podobně jako v Norsku vyjde pořízení třeba zánovního kompaktního elektra na téměř stejné peníze jako koupě auta s benzinovým motorem (konkrétně Kia e-niro 2021 po dotaci 816 tisíc Kč, VW Golf 1.0 e-TSI 2021 790 tisíc Kč).
Mrzneme a furt nabíjíme. Zima ukázala, proč elektroauta nejsou budoucnost |
Ani v Rakousku to jisté není
Nabíjení po cestě je dost důležité i proto, že zdaleka není jisté, zda se v cílové destinaci „přicucnete“ na zdroj energie. „V Rakousku sice bylo v posledních letech instalováno mnoho nabíjecích zařízení, zejména na parkovištích podél dálnic a u hotelů a restaurací. Přesto se vyplatí ještě před cestou zjistit, zda se v místě vašeho ubytování nachází nabíjecí stanice, protože nabídka se v jednotlivých vesnicích enormně liší,“ uvádí KPMG.
Zbývá jen poznámka: jestliže takovéto problémy způsobuje výlet několika tisíc elektromobilů v jednu chvíli, nechceme si ani představovat, jak by vypadal letní exodus na chorvatské a italské pláže, kdy se o několika víkendech vydávají na cestu miliony lidí...
Peklo, nebo pohoda? Elektrickou škodovkou jsme zajeli do Chorvatska |
