Již padesát let patří správní budova BMW spolu se sousedním muzeem k dominantám Mnichova. Známý Čtyřválec stojí v těsné blízkosti hlavního mnichovského výrobního závodu automobilky. Zatímco v šedesátých letech, kdy vznikaly plány na nové ústředí, bylo zdejší prostranství průmyslovým okrajem bavorské metropole, je dnes továrna vzdálená jen asi pět kilometrů od centra města a obklopená bytovými komplexy.
BMW dostalo v roce 1959 druhou šanci. Tehdy jej totiž před pohlcením konkurenčním Mercedesem zachránil průmyslník Herbert Quandt. Firma, jejíž výrobní program po válce zahrnoval na jednu stranu luxusní osmiválcové vozy a na straně druhé maličkou Isettu nebo dokonce hliníkové hrnce, nebyla v dobré kondici. Nicméně Herbert Quandt věřil modelu BMW 700, ale zejména potom pro celou mnichovskou automobilku zásadnímu čtyřdveřovému sedanu 1500, který byl v té době již ve vývoji a představil se v roce 1961.
 |
Tento duchovní předchůdce současné řady 5 přišel s koncepcí sportovního sedanu s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Pod jeho kapotou byly moderní čtyřválcové motory a automobil zaznamenal okamžitý úspěch. Dokonce takový, že BMW už v roce 1966 koupilo automobilku Glas s její továrnou v Dingolfingu, která je dnes jeho největším evropským výrobním závodem. Současně vyvstala potřeba nové správní budovy, protože ta stávající, která byla součástí areálu továrny, již kapacitně nestačila.
Bavoráky místo uhlí. U Sokolova už BMW testuje autonomní řízení |
Bylo vybráno podlouhlé území před továrnou a v roce 1968 bylo vyhlášeno architektonické výběrové řízení, jež nezahrnovalo pouze novou správní budovu, ale také muzeum značky. Tehdejší správní radu nejvíce zaujal návrh světově proslulého rakouského architekta Karla Schwanzera, který pro svoji vizi budovy ve tvaru čtyřlístku připravil ohromnou prezentaci.
Pronajal si prostor v ateliérech Bavaria Film v Mnichově a nechal u nich v měřítku 1:1 postavit celé jedno patro budovy. Kulaté kancelářské prostory byly v době před více než půl stoletím něčím zcela novým, a to zejména v Německu, kde měl stále silnou pozici styl Bauhaus. Architekt zde pro prezentaci nechal postavit nejen kompletní vybavení včetně nábytku, ale současně najal herce, kteří zde vykonávali pracovní činnosti podle rozdělených rolí. Celek byl náležitě osvícen, aby ukázal množství světla pronikajícího do interiéru budovy. Správní rada BMW prý byla návrhem okouzlena a takřka okamžitě Karla Schwanzera vyhlásila vítězem výběrového řízení.
Nová budova, která podle svého tvaru dostala název Čtyřválec, však nebyla unikátní jen svým tvarem, ale také celkovou koncepcí. Jednalo se totiž o nepříliš často používanou zavěšenou konstrukci, kdy čtveřice tubusů visí na masivních držácích umístěných na hlavním nosném betonovém prvku uvnitř budovy. V něm jsou současně integrovány výtahy, schodiště a nejrůznější šachty na technické vybavení budovy, jako jsou rozvody elektřiny, vody, odpadu či klimatizace.
Právě tato nosná střední část začala v roce 1970 vznikat jako první. Ještě před jejím dokončením se začalo na zemi pracovat na horních sedmi patrech – to jsou ta nad zářezem v budově, který slouží pro její technické vybavení a současně stavbu opticky odlehčuje. Tato patra se pak následně postupně vytahovala nahoru. Když pod nimi vznikl dostatečný prostor, přistavilo se pod ně další patro a celá konstrukce se opět posunula výše. Dům tedy vznikal de facto odshora dolů.
K vytahování se používalo 32 hydraulických lisů a celkem 296 ocelových prutů s průměrem 32 mm. Postupovalo se vždy po 18centimetrových krocích, takže během celé stavby jich bylo 280. Většinou se stihlo postavit jedno patro za týden, takže celá hrubá stavba byla hotova během 20 měsíců. Zvenku dostala budova svoji podobu v srpnu 1972, tedy přesně tak, aby se vyjímala vedle stadionu v době, kdy na něm probíhaly olympijské hry. Na opláštění je umístěno 2300 oken, jejichž skla s protisluneční úpravou jsou skloněná o devět stupňů. Použity jsou duté hliníkové odlitky, využívající tehdy v Japonsku nově vyvinutou výrobní metodu. Dokončení vnitřních prostorů trvalo ještě asi tři čtvrtě roku, takže nová správní budova s výškou 99,5 metru a ředitelskou kanceláří v 21. patře byla oficiálně otevřena 18. května 1973. V roce 1999 se stala historickou památkou svého města.
Výškový dům byl ale součástí většího komplexu budov. Karl Schwanzer jej umístil do osy mnichovské továrny a postavil ho na podlouhlou třípatrovou stavbu, v níž se nacházejí další kancelářské a jiné prostory. Součástí areálu je také muzeum BMW, které má tvar mísy a na své střeše nese velké logo BMW. Architekt celek údajně navrhl jako pestrou krajinu s postupnými přechody mezi jednotlivými celky i výraznými solitéry. Inspirace přírodou zřejmě stála i za půdorysem výškové budovy ve tvaru čtyřlístku.
Autofotka týdne: hrnec, který zachránil BMW |
Až později Karl Schwanzer přiblížil, jak vlastně k tomuto tvaru dospěl. Po poradách zaměstnanců prý procházel svojí architektonickou kanceláří a zahlédl v odpadkovém koši zmačkaný papír, na němž byla právě skica čtyřlístku. Při mítinku se údajně jevil jako příliš futuristický, a tak byl zahozen. Karl Schwanzer jej ale rozpracoval do podoby, která je dnes, tedy po půl století, stále dominantou severní části bavorské metropole. Před 15 lety ji doplnila ještě budova BMW Welt od vídeňského architekta Wolfa D. Prixe, která je již tradičně nejnavštěvovanější atrakcí Mnichova.
