Vládci autoprůmyslu se shodují, že jejich odvětví prochází největšími změnami v historii. Strategických kotrmelců prožily firmy, které ve dvacátém století stavěly svět na kola, spoustu. Občas přežily jen šťastnou náhodou.
Slavnému BMW pomáhaly v obrodě v poválečných časech, kdy se válkou zdecimovaný svět potřeboval zotavit, hrnce, kamna i pluhy.
V roce 1945 měla za sebou firma téměř třicetiletou historii. BMW bylo etablovaným výrobcem leteckých motorů, motocyklů a od roku 1929 i automobilů. Konec druhé světové války ovšem uvrhl společnost do hluboké krize. Automobilka byla ve ztrátě a polovina ze šesti závodů, které vlastnila, i tři prodejní centra – Mnichov, Berlín-Spandau a Allach – byly zničeny a většina vybavení zabavena a rozvezena po celém světě jako válečné reparace.
Závody v Dürrerhofe (původně pod americkou správou) a Basdorf-Zühlsdorf byly pod kontrolou Sovětů a taktéž byly rozebrány. Ale nejdůležitější ztrátou byla továrna v Eisenachu, která se ocitla ve východním Německu. Právě v ní se však soustředila výroba motocyklů a aut.
Po rozdělení Německa přebírá kontrolu nad továrnou SSSR. BMW tím pádem nejen, že zůstává bez výrobního centra pro automobily (vyráběly se tam od roku 1928) a motocykly (přistěhovaly se z Mnichova v roce 1941), ale i bez plánů a technické dokumentace, která by umožnila nově začít vyrábět jednotlivé modely.
Eisenachský závod se následně reorganizuje jako součást východoněmecké společnosti Awtowelo AG a od roku 1945 obnovuje výrobu automobilů a motocyklů s logem BMW a plánuje vyrábět modely BMW 321 a BMW R 35.
Když tyto výrobky začala nabízet na trzích západní Evropy, mnichovská firma zasáhla. Soudním rozhodnutím z roku 1949 se BMW AG podařilo zablokovat jejich distribuci. A tak východoněmecká společnost mohla používat značku BMW pouze na východní straně železné opony.
Nakonec se od 1. ledna 1952 společnost Awtowelo AG přejmenovala na EMW (Eisenacher Motoren Werke). Stejné jméno dostávají i její výrobky, což jim umožnilo nový přístup na západní trhy. Od roku 1956 začala společnost EMW používat jméno Wartburg podle hradu, který dominuje městu Eisenach a od tohoto momentu se osudy obou společností navždy oddělily. Do muzea wartburgů v Eisenachu nahlédněte zde.
Notproduktion
Po úplném zákazu nabídly americké okupační síly 28. července 1945 společnosti BMW povolení spustit výrobu a distribuci různého spotřebního zboží. Dne 29. srpna 1945 obdržela firma povolení pro výrobu kol a 26. března 1946 mohla začít s přípravami produkce motocyklů. BMW tak mohlo pomalu obnovit výrobu s cílem brzy se vrátit k výrobě dopravních prostředků. Čekala ji ovšem k tomu ještě dlouhá cesta.
Společnost operovala v závodě Allach a v části mnichovského závodu prováděla údržbu a opravy pro americkou armádu. V blízkosti závodu Allach se nachází Karlsfeld, kde má sídlo sklad arzenálu a údržby – největší opravářské středisko americké armády na evropském kontinentu. Díky smlouvě, kterou s ním uzavírá, si může BMW ponechat mnoho výrobních zařízení v Allachu a spolu s tím získává přístup k potřebným zdrojům a surovinám.
Na druhé straně je většina vybavení v Mnichově a Berlíně zabrána a vyslána do celého světa jako válečná kořist spolu s technologiemi, které BMW vyvinulo. Příkladem je zkušební stanice pro letecké motory se simulací provozu ve velkých výškách s názvem Herbitus, která se nakonec přestěhovala do USA. Celkově asi třetina válečných reparací tohoto druhu v Bavorsku pocházela z továren BMW.
Zkušební stanici pro letecké motory se simulací provozu ve velkých výškách pojmenovalo BMW Herbitus.
Spolu se ztrátou techniky a strojů byla nezbytná i rekonstrukce továren, které zničily bombové útoky. Opravy v Mnichově se podařilo dokončit počátkem 50. let, zatímco závod BMW v Berlíně byl dokončen v polovině 60. let.
V této souvislosti s omezenými zdroji a možnostmi se u BMW rozbíhá takzvaná „Notproduktion“, tedy krizová výroba. V Mnichově a v Berlíně se rozběhla s počátečním souhlasem okupačních vojsk USA z července 1945.
Kombajny i kompresory
Společnost již měla podobnou zkušenost po první světové válce. Kvůli Versailleské smlouvě tehdy nemohlo Německo vyrábět letadla ani letecké motory, takže BMW se muselo přeorientovat. V té době zajišťovala přežití výroba vlakových brzd a později, zejména po roce 1922, motorů pro různé využití.
V továrně v Eisenachu se tehdy neztratily žádné významné výrobní zdroje a žádná technická dokumentace, zůstaly tam i první očekávané poválečné motocykly a automobily BMW.
„Západní“ BMW se tedy po druhé světové válce zaměřuje nejprve na hrnce a na kuchyňské výrobky, zemědělské stroje, komerční stroje na zpracování trupů letadel, kompresory, materiály a odlitky z lehkých kovů, kola a náhradní díly pro různé stroje a automobily značky.
Jedinečná byla spolupráce se společností, kterou založil a vedl Hermann Raussendorf v malé bavorské komuně Singwitz-Bautzen na základě licence na výrobu kombajnů. Díky této smlouvě se u BMW vyráběly mlátičky od 1. července 1946 do 30. června 1952.
První poválečné roky přinesly velmi rozmanitou výrobu, ovšem s velmi malým objemem. V období od června 1945 do května 1947 vyrobilo BMW zboží v celkové hodnotě 1,7 milionu marek. Z nich nejdůležitější příspěvek k hodnotě podniku mělo 175 tun odlitků z lehkých kovů, které generovaly příjmy asi 600 000 marek. Vyrobilo se i 34 000 hrnců, které představovaly téměř čtvrtinu obratu (400 000 marek), zemědělské stroje a agregáty (200 kusů v hodnotě 200 000 marek) a náhradní díly pro automobily BMW (190 000 marek).
Krizová výroba tak hlavně pomohla uvést továrny do provozu, udržet si pracovní sílu a připravit výrobní procesy na budoucnost.
Zpátky na kola
BMW se chtěla brzy vrátit k předválečné produkci, jakmile to bylo možné, začala připravovat výrobu motocyklů. Odstartovala hned na jaře 1946. Vývoj se nejprve zaměřoval na motocykl s objemem motoru 125 cm³, až později padlo rozhodnutí pro výrobu výkonnějšího motocyklu s objemem 250 cm³.
Souběžně s tím se znovu oživovala síť prodejců značky BMW. Obnovila se a kolem roku 1947 už bylo podepsáno 400 smluv s prodejci. Poznámka vedení uváděla, že „počet objednávek dosáhl takové úrovně, že jsme schopni brzkého začátku v naplňování plánů expanze na rok 1950“.
BMW odstartovalo práce na vývoji motorek na jaře 1946 - ihned poté, co dostalo svolení.
V březnu 1948 se měl na autosalonu v Ženevě představit poválečný motocykl značky – BMW R24. Omezení týkající se surovin a dodavatelů a důsledky ztráty továrny v Eisenachu však způsobily, že první sériové motocykly opustily bránu továrny o něco později.
První automobil, luxusní model BMW 501, se v Mnichově začal vyrábět od roku 1951, premiéru měl na autosalonu ve Frankfurtu. Aby se historie klasicky uzavřela, od letošního roku se tento mezinárodní autosalon z hesenské metropole stěhuje právě do Mnichova. Organizátoři ovšem kromě koronavirové uzávěry trápí také nezájem vystavovatelů.
