Umělá inteligence se rozvíjí rychlým tempem, ale ani pokročilá technika v autonomním módu vozidel nezabrání dopravním nehodám. Proto se nyní intenzivně řeší otázka odpovědnosti za škodu, tedy kdo bude hradit škody vzniklé v důsledku takové dopravní nehody. Intuitivně se nabízí odpověď, že pokud autonomní vozidlo řídí umělá inteligence, měl by nést odpovědnost za případnou způsobenou škodu původce umělé inteligence, tedy pravděpodobně výrobce vozidla.
ANALÝZAAutonomní auta přijíždějí Budeme v nich spát a užívat si sex - čtěte více |
Pokud automobil bude řídit člověk, bude nést tuto odpovědnost on. Je to však tak jednoduché? Současná česká právní úprava, tedy zejména zákon o provozu na pozemních komunikacích, zatím neumožňuje výklad, kdy by řidičem mohla být i umělá inteligence. Podle něj musí být řidič nadán určitými tělesnými a duševními schopnostmi. Vždy tedy musí existovat řidič, který řídí vozidlo a který je také odpovědný za to, že auto ovládá.
Stejně tak nesmí předat řízení člověku, který tyto podmínky stanovené zákonem nesplňuje. Právě v tomto ustanovení můžeme spatřovat úskalí. Zde se vlastní zavinění řidiče nebude vázat k tomu, že způsobil nehodu, ale k tomu, že připustil, aby vozidlo ovládal někdo jiný než on, tedy umělá inteligence.
Pozor na předání volantu
Za současného stavu lze tedy konstatovat, že umožnění převzetí řízení vozidla umělé inteligenci při nedržení rukou na volantu by vedlo k porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích, jelikož lze předpokládat, že se řidič plně nevěnuje řízení. Ve většině běžných situací, kdy v důsledku nehody způsobené umělou inteligencí dojde ke škodě třetí osobě, ponese odpovědnost člověk sedící ve vozidle na místě řidiče.
Pokud se podíváme do úpravy občanského zákoníku, najdeme zde institut odpovědnosti provozovatele za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravních prostředků. Jde o odpovědnost přísného charakteru, neboť zproštění odpovědnosti není možné. Toto ustanovení reguluje odpovědnost i za vnitřní náhodu, tedy odpovědnost za technickou či jinou závadu na vozidle, kterou by nebylo možné odhalit ani při vynaložení veškeré péče.
Zde se pak nabízí otázka, do jaké míry lze chybné vyhodnocení dopravní situace umělou inteligencí považovat za náhodu a softwarovou chybu, neboť nesprávné vyhodnocení situace zpravidla nebude dáno náhodou, ale například nevhodným přiřazením váhové jednotky špatným výpočtem.
Vada výrobku
Z hlediska charakteru autonomního vozidla pak bude asi více do úvahy přicházet odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku. Pokud budeme o umělé inteligenci uvažovat jako o věci, lze se v určitých situacích dostat do roviny, kdy nehodu vozidla v autonomním režimu lze považovat za nehodu způsobenou v důsledku vady umělé inteligence.
Ačkoliv jde o odpovědnost, která pokryje široký okruh otázek, její aplikace může být problematická, neboť obsahuje velké množství liberačních důvodů, které osvobozují od odpovědnosti za škodu.
Jedním z nich je například prokázání, že stav technických a vědeckých poznatků v době, kdy byl výrobek uveden na trh, neumožnil zjistit jeho vadu. Odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku se bude vztahovat jak ke kupujícímu (zpravidla provozovateli vozidla), tak ke třetím osobám. Třetí osoby se v takovém případě mohou obrátit na výrobce nebo provozovatele.
Institut umělé inteligence
Pro plnohodnotné užívání autonomních vozidel je nutné do českého právního řádu zakotvit institut umělé inteligence. Na základě toho by mohlo dojít k částečnému, případně i úplnému přesunu odpovědnosti řidiče na jiné subjekty, jako jsou například výrobci. Zejména u plně autonomních vozidel, kdy řidič má pouze minimum nástrojů, jak konkrétní dopravní situaci ovlivnit, lze uvažovat o plné odpovědnosti automobilu.
Setkáme se však i s názory, kdy by takové přenesení odpovědnosti znamenalo stoprocentní garanci spolehlivosti vozidla a lze předpokládat, že na vzdání se výhody finální odpovědnosti řidiče výrobci v dohledné době nepřistoupí.
Jakýsi mezistupeň zakotvení autonomních vozidel v právním řádu představuje německá úprava, která může sloužit jako inspirace pro český právní řád. Autonomní vozidlo je v německém zákoně definováno pomocí požadavků, které musí splňovat.
Jedním z nich je i upozornění řidiče na nutnost převzetí řízení za určitých okolností. Řidič tak musí být vždy natolik bdělý, aby mohl v případě upozornění řízení ihned převzít. Ani zde tak nejde o plně autonomní řízení, takže nakonec zatím nese odpovědnost řidič. Otázka je, jak dlouho to ještě bude platit.
