Tuzemák, nebo kafíčko? V Praze je soutěž motocyklového umění

Kde končí konstrukční dovednost a kde začíná umění? Co je dopravní prostředek, a kdy se jeho role mění na umělecký artefakt? Takové otázky napadnou každého návštěvníka výstavy přestaveb. Letošní soutěžní výstava přestaveb motocyklů Bohemian Custom Bike 2019 se koná společně s pražskou výstavou Autoshow Praha.

Patnáctý ročník předvedl přes 120 speciálních staveb i několik expozic značek, které staví speciální stroje už v sériovém provedení, jako je americký Indian, indický Royal Enfield nebo čínské stopětadvacítky AJS.

Tuzemák, nebo kafíčko?

Během výstavy proběhne i soutěž o nejlepší přestavby, vyhlášená v několika kategoriích. Výsledné pořadí přitom určí sami soutěžící ve spolupráci s odbornou porotou. Soutěží se například v kategorii Tuzemák, vyhrazené pro stroje s motory české výroby (Jawa, ČZ, Walter, Ogar, Eso, Laurin & Klement...) a postavené v Česku. Další kategorie Chopper & Cruiser už není konstrukčně omezená, stroje ale musí mít platnou značku a OTP.

Nejdivočejší stavby, stroje bez značky a bez šance se legálně projet v provozu, pak spadají do kategori Freestyle. Pro sportovní speciály je tu kategorie Pro Street, pro retro kategorii pak „kafáče“ (Café Racer - proč se tak jmenují čtěte v boxu) a dílčí kategorie Scrambler. Speciální místo pak zaujímá kategorie vyhrazená nejznámější značce mezi cruisery, název Modified Harley-Davidson mluví za vše.

Café racer

Od espressa k flat white

Ideálem takové mašiny je silný motor bez ohledu na počet válců, placaté sedlo ideálně zakončené krovkou ve stylu závoďáků z padesátých let a jinak nic. Jen to, co je nezbytně nutné k jízdě. Častým poznávacím znamením je také velký kulatý světlomet nebo malá závodní kapotáž.

Samotné označení této motocyklové kategorie vzniklo podle krátkých pouličních závodů, pořádaných mladými anglickými rockery mezi hospodami, které se nazývaly „café“. Odtud ten název.

Pro tyto účely však bylo nutné mašiny náležitě upravit. Základem prvních kafáčů byly převážné anglické dvouválce oholené až na kost. Zmizelo všechno, co je těžké, na obtíž a brzdí závodníky v rozletu. Později se přidaly i úpravy motorů, výfuků a sacích potrubí.

Důležitý je ovšem výhradně výkon a ovladatelnost, klidně i na úkor pohodlí jezdce. 

Do povinné výbavy jezdce kromě upraveného plnovousu nebo kníru samozřejmě patří otevřená přilba, vysoké boty a oblečení, které obstojí před slečnami v kavárně. Takže ani límečkem se nic nezkazí.