Za odpoledne jsem se stihl proplést úzkými uličkami městeček na břehu italského jezera Como, za zády už mám i úchvatný Maloja Pass a ještě na mě čeká minimálně nějakých 50 kilometrů přes Svatý Mořic a Julier Pass, abych den zakončil v Davosu. Podobné trasy dobře znají motorkáři, ale já si cestu užívám ještě stylověji - v úchvatném BMW 3.0 CSL známém také jako Batmobil.
Cítím se skoro jako v nějaké bondovce nebo podobném žánrovém filmu ze 70. let minulého století, jehož hrdina je vždy dohladka oholený gentleman v obleku šitém na míru, který svůj sportovní vůz zásadně řídí v perforovaných řidičských rukavicích z jemné kůže. Auto, za jehož volantem sedím, působí však mnohem neotesanějším dojmem.
Je to jedno z nejslavnějších BMW, které ve své době neohroženě kralovalo závodním okruhům a patřilo ke špičce mezi soutěžními vozy, jenž jste mohli řídit i na běžných silnicích. Verze s aerodynamickými spojlery dostala přezdívku Batmobil a dnes překvapivě nepůsobí oproti elegantnějším neospojlerovaným sourozencům nijak agresivně. Ve svém extrému je spíš skoro legrační. Je to jako auto z opravdového komiksu, za kterým se na ulici ohlédnete hlavně kvůli jeho výjimečnosti.
Batmobil
BMW 3.0 CSL vzniklo jako odlehčená verze na základě modelu E9. Redukce hmotnosti „Coupé Sport Leichtbau“ (proto CSL) spočívala v minimalizaci tlumících materiálů, zjednodušeném interiéru, hliníkových panelech karoserie a bočních bezrámových oknech z čirého plastu. V součtu pak oproti 3.0 CS odlehčená verze shodila 200 kilo a kupé s třílitrovým řadovým šestiválcem tak vážilo 1165 kg. Mezi roky 1971 až 1972 se vyrobilo 169 kusů.
BMW 3.0 CSL
Základní tvary kupé zásadně proměnilo několik aerodynamických prvků, tak si je i dnes jen těžko spletete s čímkoliv jiným. Zadní křídlo je vytažené hodně vysoko nad víkem kufru, stejně zvláštní jsou také ploutvičky na kapotě nad předními blatníky a jiný je i přední nárazník, který opticky poutá auto k zemi.
Všechno je podřízeno funkci, žádné manýry. Najdete tu samozřejmě i klasické prvky mnichovského designu jako čtveřice předních světel, negativně skloněná žraločí přední maska nebo tzv. Hoffmeister kink – charakteristické zalomení C sloupku jemně upozorňující na pohon zadních kol.
Zatnout svaly
Jednoduchá skořepina sportovního sedadla mi svírá tělo a ani v nejostřejších zatáčkách nikdy neztrácím oporu. Kdybych se chtěl kochat výhledy na okolní alpské štíty, asi bych měl čas si po pár kilometrech uvědomit, jak až nepříjemně pevně mě sedadlo drží v jedné poloze. Radši si ale užívám ostrou jízdu a doufám, že tady na opuštěných silničkách vysoko v horách nebude číhat místní policie.
Vnímání rychlosti je na skoro 40 let staré auto překvapivé. Okolo stovky už většina stejně starých aut působí dojmem třetí kosmické rychlosti, ale CSL je jiné. Když zahlédnu na tachometru 120 km/h, přijde mi jako by se Batmobil teprve rozcvičoval. Nicméně maximálku 213 km/h zkoušet nehodlám.
Šestiválec s výkonem 180 koní (132 kW) nemá s lehkým autem problém, ale plynulý přísun točivého momentu není to, co by mě ohromovalo. Jeho sportovní naturel poznáte už i při pomalé jízdě, kdy působí lehce netrpělivě a rozhádaně. Mnohem intenzivnější zážitek se dostaví, až když pustíte ručičku otáčkoměru nad 4000 otáček.
Lehce roztřesený a vibrující Batman jako by vstal z mrtvých a spojil se v jeden celek jako pevně zatnutý sval. Najednou už necítíte žádné škubání, neslyšíte různé skřípání a pazvuky letitého stroje, ale jen burácení mnichovského šestiválce. Čtyřstupňová převodovka nevyžaduje před každou zatáčkou několikanásobné podřazení a také proto je rytmus jízdy mnohem soustředěnější a plynulejší: nájezd, podřazení, vrchol a plynule ven. Nic víc, nic míň.
Nejkouzelnější však je, jak opravdovým dojmem auto působí. Se všemi drobnými nedostatky je to jako živoucí bytost. Chvílemi mi přijde, jako bychom spolu skoro mluvili. Když vystoupám na nejvyšší bod cesty, kterým je 2 284 metrů vysoký a i na konci května sněhem pokrytý Julier Pass, musím alespoň v duchu smeknout. BMW 3.0 CSL je opravdovým řidičským zážitkem a dokonale namíchaným koktejlem vášně pro motorsport a lásky ke klasickým automobilovým legendám.
Je jasné, že šance svézt se podobnou sběratelskou lahůdkou se běžným smrtelníkům dvakrát za život nenabízí, a tak příště bych jako majitel musel pro tento zážitek zvážit investici minimálně 130 tisíc eur (3,6 milionu korun). Zdá se vám to hodně? Věřte, že za pár let to bude ještě víc.
