Kdo má velkou rodinu, k tomu psa, občas přiloží babičku, na dovolenou nejezdí jen s kreditkou a třeba k tomu přes týden potřebuje velké auto do práce, ten nakonec u dodávky převychované na osobní auto skončí. A novému Berlingu už nelze z „dodávkovitých“ neduhů vytknout snad nic.
Berlingo, které v roce 1996 doplnilo v prvním vydání rustikální dodávku C15 (vyráběli ji v letech 1984 - 2005), je jeden z nejdůležitějších modelů Citroënu. V sedmnácti evropských zemích je to nejprodávanějších model značky, patří mezi ně i Česko, kde tvoří asi 35 procent prodejů značky, a zajímavé je, že se prodávají dražší, lépe vybavené naftové verze. A ještě jedna zajímavost: Berlingo soutěží o přízeň zákazníků hlavně s klasickým módně tvarovaným MPV - Citroënem Picasso; to si kupují spíše lidé ve městech, menší města a venkov jsou doménou Berlinga a podobné to je s prodeji modelu i v zahraničí.
Nový předek, původní záď
Teď přijíždí jeho třetí generace a postup, jakým ji stavěli, je pro auta této kategorie docela typický. Celá přední část s mohutným čumákem je úplně nová, postavená na platformě EMP2, na které francouzský koncern PSA sdružující kromě Citroënu s Peugeotem také Opel tvoří většinu dnešních modelů, díky tomu může dostat nové moderní motory a technologie (třeba head-up displej nebo hlídač mrtvého úhlu). Ovšem od prostředního (B) sloupku vzad je skelet karoserie převzatý z předchůdce z roku 2008. Ničemu to nevadí, na krabicovité zadní části, ve které se vozí hlavně náklad (vejde se tam i paleta), není třeba nic moc vymýšlet. Ta kombinace s sebou přináší také velké překvapení: když se posadíte dovnitř, přísahali byste, že je kabina širší než u předchůdce. Je to ovšem jen pocit, míry jsou stejné.
Citroën Berlingo v číslech
|
Pobyt na předních místech už vůbec nepřipomíná, že sedíte v autě, které má také čistě užitkovou verzi se zaplechovanými zadními okny. Vzpřímenější sezení za volantem je příjemný, posádka má pocit festovnosti a „obestavěnosti“, nikde žádný odhalený plech a hlavně ticho, na odhlučnění si dali konstruktéři hodně záležet. Přední sedadla jsou skvěle pohodlná, mají dlouhá široká opěradla, ale trochu krátké sedáky.
Do Berlinga se skvěle nastupuje, podvozek mívá tradičně trochu vyšší, takže se nezalekne ani polňačky. Nový skelet karoserie přinesl nízké prahy, což uvítáte, pokud už máte s přibývajícími roky bolavá kolena a záda. Zadní posouvací dveře jsou geniální věc: nastupování a nakládání dětí na stísněných parkovištích u supermarketů je mnohem jednodušší. I v těchto zadních dveřích jsou elektricky stahovaná kona a víko kufru má samostatně otevírané okno, kterým při balení na dovolenou doskládáte poslední nezbytnosti.
Přístrojovka je hodně mohutná, to v posádce umocňuje pocit robustnosti a bezpečí. Ovládání je logické, přehledné a nakonec se dorozumíte i s multimediálním tabletem ovládajícím komfortní funkce, klimatizace naštěstí zůstala u mechanických ovladačů. Neduhy? Každému nemusí vyhovovat zahranacený volant a na přímém slunci se horní plocha přístrojovky zrcadlí v čelním skle.
Variabilita
Osobní verze Berlinga se chlubí variabilním interiérem. Když to vezmeme odpředu: mezi sedadly řidiče a spolujezdce může být volný prostor, anebo za příplatek široký box, do kterého se vejde spousta věcí. Za ten klidně ušetřete, interiér je i tak plný různých přihrádek a kapes. Před spolujezdcem jsou dvě velké schránky, parádní je police u stropu nad předními místy, dětem se zase líbí pašerácké schovky pod nohama ve druhé řadě. Sedadlo spolujezdce se dá navíc sklopit, takže do naložíte i dlouhatánskou skříň. Nám se zase moc líbí obří box zavěšený pod střechou v kufru, ze zavazadlového prostoru je sklopný dolů, ze zadních sedadel se do něj dostanete posuvnými dvířky.
Ve druhé řadě jsou tři nevyjímatelná samostatná křesla, každé se dá sklápět zvlášť a ložná plocha pak tvoří rovinu s podlahou kufru. Všechna tři místa jsou stejně široká, jak už to v těchto případech bývá. Tři vypasení dospělí tam budou už trochu namačkaní na sebe, pokud ovšem máte normální míry, usadíte se tam v pohodě. Ale důležitější je spíš zpráva, že se tam vejdou vedle sebe tři dětské sedačky. Berlingo je v nové generaci k mání ve dvou délkách - základní M měří 4,4 metru (rozvor 2,785 m, objem kufru 775 l), prodloužená XL pak 4,75 m (2,975 cm rozvoru a 1050litrový kufr). Obě se dají pořídit se třetí řadou sedadel, jsou to dvě samostatná křesla, která se dají vyjímat. V prodloužené verzi jsou v rozmezí 13 centimetrů posuvná a vejde se za ně ještě dost bagáže. Nastoupit do třetí řady chce trochu mrštnosti, ale pak se tam vejde bez křeče i 180centimetrový dospělý.
Klidná jízda
Relaxovaná jízda je hlavní disciplínou Berlinga, v zatáčkách je hodně těžkopádné, to patří k žánru. Jistota mu ovšem nechybí a navíc má řidič díky pravidelným tvarům a svislým bokům skvělý přehled, kde auto končí - na manévrování ve městě je to ideální. Jízda sportovní není, ani nemusí být, zato je pohodlná a na tom si Citroën zase hodně zakládá. Podvozek je výborně dotlumený, nehoupavý, jistý, ale komfortní.
Při prvním seznamování jsme se provezli s benzinovou 1,6 se 110 koňmi výkonu a pak novou naftovou 1,5 se 130 koňmi. Obě mají turbo a splňují už novou ekonormu platnou od letošního podzimu. Benziňák spárovaný s dost gumově řadící, ale obstojně přesnou manuální šestistupňovou převodovkou na normální jízdu úplně stačí. Když chcete kvapík, chce to více otáček, v těch nízkých je trochu hluchý. Víc se nám líbil model s nafťákem a automatem: osmistupňová převodovka Aisin řadí hladce a rychle a se 300 newtonmetry hospodaří tak, že je jízda kouzelně hladká, a zároveň umí zabrat, když je třeba předehnat kamion funící po okresce.
