Řadě uživatelů pro zmíněné vlastnosti imponuje. Novou generaci jsme krátce porovnali s tou původní a nechali jí zhodnotit očima majitelky prvního provedení.
Tereza je úspěšná žena, která ovšem podobně jako mnoho z dalších nepatří k motoristům „tělem a duší“. Auto je pro ni dopravní prostředek, nikoliv symbol společenského postavení nebo projev vlastní osobnosti. Když v roce 2013 hledala nový vůz, podmínky byly v podstatě jednoduché: musí jít o provozně nenáročný automobil, se kterým se bude snadno parkovat v přeplněné Praze, ale který zároveň zvládne i případné delší cesty. Jednoduše muselo jít o auto, které Terezu bez starostí odveze, kam si zamane.
Volba na ojetý Citroën C3 padla vlastně úplně náhodou. „Známý mi dal tip, že jeho kolegyně prodává auto po ukončení leasingu,“ vysvětluje Tereza, jak se ke svému vozu vyrobenému v roce 2009 dostala. Vzhledem k historii vozidla i nízkému nájezdu to pro ni byla jednoduchá volba.
Do města i na cesty
Terezy vůz tedy pochází ze závěrečného období výroby první generace C3. Sama majitelka je s ním i po letech spokojena: krom běžné údržby jí za čtyři roky provozu auto ničím zásadním nepříjemně nepřekvapilo. Jen přístrojový štít si vyžádal opravu kvůli vadně ukazujícím kontrolkám, jinak vlastně nemusela majitelka řešit žádné mimořádné záležitosti.
Auto v pražském provozu schytalo už nějaký ten šrám, ale nadále slouží spolehlivě a nenáročně. Přestože jde o menší vůz, se Tereza nebojí s ním vyrazit i na delší cesty. „Původně jsem vybírala auto na jízdu do práce, ale jelikož to teď mám kousek MHD, s autem spíš vyrážím na delší cesty o víkendech,“ říká majitelka s tím, že třeba i 700 kilometrů do Belgie zvládla ve své C3 v pohodlí.
Vzhledem k jejím zkušenostem s první generací jsme byli velmi zvědaví, co Tereza bude říkat na novou, už třetí generaci C3, která se začala před nedávnem prodávat. „Nemám ráda oranžovou,“ hodnotí Tereza auto při první obhlídce testovaného auta. „Ale jinak vypadá moc hezky,“ chválí design. Příď podle ní nabrala dost „drsňácký“ výraz, s čímž souhlasíme. Vypadá originálně a poutavě, líbit se ale všem nemusí.
Majitelka konvenčnější první generace, které dal nezaměnitelnou beruškovitou sïluetu Giles Taylor (dnes šéfdesignér značky Rolls-Royce), ale nemá s tímto vzhledem problém. Mimochodem, v souvislosti s přední partií vozu si lze všimnout i změny způsobené bezpečnostními požadavky – příď nové generace je oproti stejné partii původního provedení hodně vysoká a mohutná, což si dnes žádají předpisy zabezpečující ochranu chodce.
Nová generace C3 celkově oproti prvnímu provedení zmohutněla a její design je trochu komplikovanější. Na druhou stranu se tváří tak trochu jako stále populárnější vozy kategorie crossover, čehož si všímá i majitelka první generace. Příplatkové pružné „polštářky“ airbumps na bocích vozu jí přijdou jako hezké a zároveň praktické řešení. Podle nás jsou spíš stylovým doplňkem, dveře ochrání jen v některých specifických případech. Ale opravdu nevypadají špatně.
Hladké ovládání
Uvnitř chvála pokračuje. Interiér nové C3 je mnohem nápaditější, než ten u původního provedení a Tereza si všímá stylových detailů – smůla, že jak kožená lišta na palubní desce, tak madla dveří originálního provedení jsou opět vyvedena v Terezině neoblíbené oranžové barvě. Ale ovládací prvky jsou na svém místě a byť se v rámci mezigeneračních skoků přístrojová deska hodně změnila (původní auto má digitální štít, to nové kombinuje displej a budíky), je tu řidička rychle jako doma.
A totéž pokračuje při rozjezdu. Řazení, chod pedálů i chování řízení je v případě obou aut velmi podobné. Ano, starší auto už má něco za sebou a jeho spojka nezabírá asi tam, kde kdysi, ale ovládání je v obou případech snadné. Vše jde zlehka a s jakousi mírnou „gumovostí“. My si stěžujeme na trochu dlouhé dráhy řazení, Tereza je zvyklá. Na druhou stranu: i její ojetý exemplář první generace má podle nás přeci jen kulisu řazení o něco jistější než novinka.
Velmi zajímavé je srovnání pohonných jednotek. To, že je pod kapotou trochu drnčivější tříválec oproti čtyřválci v jejím voze, vlastně Tereza ani nijak zásadně neregistruje. Aby také ne, kdo na to nemá ucho, nemusí nic takového vůbec vnímat. Oba motory jsou přiměřeně utlumeny a rozhodně posádku neruší. Čtyřválec je trochu kultivovanější z hlediska zvukového projevu, ale tříválec se odmění lepší dynamikou.
Svižný tříválec
I Tereza si všímá, že nové provedení s motorem 1.2 litru o výkonu 60 kW je svižnější než původní čtyřválec s 55 kW. Alespoň v městském tempu. Bylo by to snad i o něco lepší, jenže kvůli relativně těžkým převodům a moderním ekonormám se tříválci nechce příliš do otáček. Na druhou stranu je motor vcelku pružný a v podstatě nevyžaduje velkou pozornost z hlediska řazení.
Pětka je u něj ve městě v podstatě nesmysl, přijde vhod jen na obchvatu. V padesátce stačí čtvrtý stupeň a Tereza si často vystačí i s trojkou. Ukazatel na palubní desce sice již nabádá k přeřazení výše, ale trojka není nijak zbytečně vytočená a ani se to nijak zásadně negativně neprojevuje na aktuální spotřebě paliva. Takže se ani nedivíme, že řazení Tereza nevěnuje moc pozornost.
Z našich zkušeností můžeme jen dodat, že v dálničním tempu už je nová C3 přeci jen trochu dýchavičnější. Rozjezd na rychlostní limit jí trochu trvá, ale tempo pak vcelku drží. Tohle rozhodně nebude žádný drak na předjíždění, ale to platí i o původním provedení. Rozdíl v dynamice není způsoben jen výkonem motoru: nová generace je oproti té první (v těchto provedeních) také zhruba o 50 kilogramů lehčí a to se také projeví.
Jízdní vlastnosti Tereza moc neřeší – přesně na takové zákazníky Citroën cílí. C3 je především komfortní a byť není nijak záludná, sem tam objevíme podivnosti. To, že s tímhle autem není radno závodit v zatáčkách, tak nějak řidič vycítí, ale chování nové C3 na nerovnostech v zatáčce může překvapit. Když totiž auto vymete v zatáčce díru, vůz jakoby odskočí mírně stranou – ve skutečnosti je to jen drobný pohyb, ale cítit je výrazně, auto se trochu nepříjemně zavlní.
Stáří není na škodu
Překvapením je, že první generace C3 v tomto ohledu působí jistějším dojmem. A na nerovnostech nám připadá letité auto také o něco lépe odhlučněné. Mimochodem, kdo by čekal, že bude osm let stará C3 výrazně rozvrzaná, tipuje špatně. Byť jsme vůz zkusili jen při krátké projížďce, a tak nemůžeme hodnotit detailněji, žádné extrémní pazvuky jsme neodhalili.
Původní C3 působí bytelně a my jsme zvědavi, zda nová generace dovede po letech být stejně taková. Těžko říct, ani její interiér nepůsobí odfláknutě, ale byť vypadá moderněji a hodnotněji, o trvanlivosti to samozřejmě nevypovídá.
To už ale parkujeme a Tereza oceňuje, že je nové provedení stále kompaktní: zatímco její vůz na délku 3 850 mm, nejnovější provedení je o necelých 15 centimetrů delší, stále měří těsně pod 4 metry. Při parkování to nemusí být většinou podstatný rozdíl.
Po zaparkování ještě následuje prohlídka rozdílů mezi oběma vozy. Tereza si všímá velikých zadních světlometů, hodnotíme i vnitřní prostor – ten na první pohled nevypadá nijak moc odlišně, ale usazení na zadní sedadla přeci jen odhalí, že v novém provedení je o trochu více místa. Totéž platí pro zavazadlový prostor, který má v obou případech vysokou nákladovou hranu.
Na nedostatek místa si ale Tereza ani u svého staršího modelu nestěžuje: „Někdy sklopím zadní sedadlo a vezu si i své jízdní kolo. Vejde se tam v pohodě,“ vykládá a dodává, že pro jednoho nebo dva lidi je nabídka vnitřního prostoru zcela dostatečná. Mimochodem, třeba sedadla v novém provedení působí hodně stylově, ale zásadně jiná než křesílka v první generaci v praxi nejsou. Boční vedení mají stále minimální a nadále jsou spíše měkčího ražení.
Shodou okolností pak hodnotíme ještě jeden detail. Její C3 potřebuje vyměnit žárovku v předním pravém světlometu a upřímně, není to vůbec jednoduchý úkon. Jako u spousty aut je totiž třeba ho dělat v podstatě naslepo. To u nového provedení je místa mnohem víc a výměna žárovky by měla být otázkou okamžiku. Ten vysoký „tuponosý“ čumák auta je v tomto případě výhodou.
Překvapivě méně podstatné rozdíly
Letmé porovnání první a třetí generace Citroënu C3 ukazuje, že malá auta udělala za těch 15 let, které uplynuly od uvedení první generace, jasný pokrok. Vidět je vizuálně a testovaná nová C3 ve vyšperkovaném provedení s koženými detaily v interiéru to jasně ukazuje. Nová generace má samozřejmě moderní palubní systém s možností propojení se smartphonem a chlubí se dalšími prvky výbavy, třeba tempomatem.
Na druhou stranu to, co činí auto autem, tu zas tak rozdílné není. Ojetý C3 z roku 2009 má snad o trochu lepší řazení, než novinka (ale ani v jednom případě nemáme důvody ke chvále) a na nerovnostech i jistější podvozek.
Třetí generace ale kontruje lepším komfortem a pružnějším tříválcem. Mimochodem, v tomto provedení se stejně jako čtyřválec u první generace obejde bez stop-start systému. A spotřeba se v obou případech pohybuje okolo sedmi litrů – v městské zácpě lehce přes, při jízdě po dálnici o něco níže, na okresce klesá k šesti litrům.
Suma-sumárum: nový Citroën C3 nejezdí zásadně jinak ani nemá zvlášť odlišnou spotřebu oproti první generaci (vyráběné od roku 2002) v provedení z roku 2009. To může být trochu zklamání. Na druhou stranu je to po vizuální stránce a možnostech výbavy mnohem modernější auto.
V praxi také bude určitě o hodně bezpečnější než letitá ojetina. Cenou se C3 nepodbízí, na druhou stranu zůstává konkurenceschopná. Dvanáctistovka PureTech bude asi logicky nejoblíbenější volbou. Jejích 82 koní stačí a oproti slabšímu základnímu provedení se připlácí rozumných 15 000 korun. Přeplňovaný tříválec nebo diesely jsou už příliš drahé.
V testované nejvyšší výbavě Shine stojí silnější 1.2 PureTech 329 900 korun, ale základ Live vyjde už na 254 900 korun. A mimochodem – ten krásný interiérový dekor Hype Colorado vyjde v nejvyšší výbavě na 11 900 korun navíc.
Ojetý C3 z let 2008 až 2010 se čtrnáctistovkou pod kapotou a příznivě nízkým nájezdem jsme v nabídce ojetin našli od necelých 90 tisíc korun (zde).
