Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvJiří Bláha sbírá auta. Svou kouzelnou stodolu neplní rudými ferrari ani drahocennými veterány, parkuje v ní taková auta, která dnes potkáváme ve zuboženém stavu na silnicích. A komu překáží v garáži, uvažuje, jak se ho co nejjednodušeji zbavit.
Wartburgy, žigulíky, škodovky, nad kterými ohrnujeme nos, jsou v jeho kouzelné stodole v lepším než stoprocentním stavu. Právě takový je i jeho VAZ 2101.
Letos v srpnu je to 45 let, kdy Sovětský svaz získal licenci na jeho výrobu. Rusům tehdy padl do oka Fiat 124, evropské auto roku 1966. Stojí za zmínku, že "stodvacetčtyřka" se v různých úpravách vyráběla také v Maroku, Jižní Americe, Indii, Jižní Koreji, Egyptě, Turecku nebo Španělsku, pár jich vyrobili i v Bulharsku z dovezených dílů.
V Rusku žije žigulík po nesčetných úpravách jako VAZ 2107 a právě teď se přesouvá jeho poslední část výroby z továrny AutoVAZu do automobilky IžAuto - více čtěte ZDE.
Žiguli vs. Fiat 124Rozdíly originálu a kopie Pro tvrdé služby na silnicích širé Rusi dostala lada oproti výchozímu fiatu přibližně 800 změn. Upravoval se motor, čtyřválec OHV dostal jiný karburátor, zaručující startování i za velmi nízkých teplot. Pro provoz v mrazech bylo upraveno také topení s větším výměníkem. Lada dostala větší spojku a vylepšení synchronizace převodovky, to zajistilo nesrovnatelně vyšší spolehlivost proti mateřskému modelu. Zvýšila se světlá výška a vyztužovala karoserie, aby lada přežila službu na rozbitých silnicích Sovětského svazu. Konstruktéři upravili přední nápravu, na zadní namontovali vinuté pružiny s progresivní charakteristikou. Zadní nápravu osadili bubnové brzdy, namísto původních choulostivějších kotoučových. Na přední nápravu osadili klasické pevné třmeny místo původních plovoucích. Měnila se také elektroinstalace a ubíraly se prvky výbavy hlavně v zájmu snížení výrobní ceny a spolehlivosti. Přibyla benzinová ruční pumpa a možnost startování vozu klikou. Pohotovostní hmotnost vozu nakonec vzrostla z původních 855 na 955 kg. Do počátku 80. let dohlíželi na kvalitu výroby – zejména vozů pro export – italští kontroloři, jejich odchodem kvalita výroby citelně poklesla. S nadsázkou se dá říci, že nejpodstatnější změnou za celou dobu výroby byla náhrada čtyřstupňové převodovky za pětistupňovou koncem 80. let a náhrada karburátorů za jednobodové vstřikování GM v polovině 90. let. Zdroj: wikipedia.cz |
Když pršelo, jelo se vlakem
"Je to klasický žigulík dvanáctistovka z roku 1975," popisuje Jiří Bláha. Toho roku se v Togliatti vyrobilo 665 tisíc lad a 38 tisíc z nich se dovezlo do ČSSR. Z toho 25 tisíc právě v nejobyčejnější základní verzi 2101.
"Koupil jsem ho od prvního majitele, pedanta, který auto opečovával," líčí Bláha. Bílý žigulík je naprosto bez koroze a jakýchkoliv dalších úprav, jen kvůli předpisům dodal mlhovku. "Staral se o něj vzorně, celého ho zakonzervoval, vedl si knihu jízd. Každá cesta byla pečlivě evidovaná s počtem kilometrů, datem a cílem cesty," vypráví.
Jediné úpravy, které provedl předchozí majitel, jsou velmi bizarní. První je rezervní klíč, připevněný pod přední espézetkou pro případ, že si klíčky zabouchnete v autě. "Nejvíc mě dostalo zdvojené otevírání kapoty motoru pro případ, že by se porouchalo původní sovětské lanko," líčí pobaveně Bláha.
"Každé koupené auto, to je příběh," vypráví. Často to v rodině chodilo tak, že když se chystali na cestu a začalo pršet, nikam se raději nejelo. Jedno z aut, které má Jiří Bláha ve sbírce, měl původní majitel dokonce strach umýt. "Měl panický strach z koroze," líčí.
Svou sbírku udržuje stále v kondici. Nejezdí jen na výlety, ale nabízí auta i na různé akce, vozí svatebčany. "Za letošní sezonu jsme každý druhý víkend vezli nějakou svatbu," líčí. "Je o to velký zájem." Hlavně o svezení v šestsettrojce nebo parádním kabrioletu felicii.
"Mně se tahle auta líbí. Nejsou raritou, ale kromě škodovek to byl nejběžnější auťák na našich silnicích v 70. a 80. letech. Možná právě proto končil bez milosti ve šrotu. A najít dnes takové auto v původním stavu je téměř zázrak."
Dílů je na takovou ladu ze sedmdesátých let podle majitele k sehnání poměrně dost, navíc se dají dovézt z Ruska.
V roce 1975 stál VAZ 2101 58 tisíc korun československých, což bylo podle Bláhy přibližně stejně jako Škoda 120. "Na pořadníky se tahle auta v té době už nekupovala," říká. "Výběr byl ale omezený, pokud člověk neměl známého v Mototechně. Což byl asi i tento případ. Bílá v té době taky nebyla moc módní," popisuje Bláha tehdejší nakupování pod heslem "ber, co je".
Do práce jezdí v moderním audi, ladu, polského fiata nebo zastavu vytáhne jen o víkendu pro radost. "Když do žigulíka přesednu z moderního auta vybaveného airbagy a dalšími bezpečnostními prvky, tak trochu obavy mám. Ale na to člověk nesmí myslet, musí si zapnout pás, koukat před sebe a být připravený na všechny situace," počítá Jiří Bláha s tím, že patří k nejpomalejším na silnici.
"Spousta lidí přijde, podívá se, znalecky poklepe na přední blatník a řekne: V tomhle jsem strávil dětství, jeli jsme v něm na Rujánu," líčí s úsměvem.
Sovětská senzace má italské kořeny i kmotryDoslova senzací a nedostatkovým zbožím se v létě 1970 stal v Sovětském svazu automobil Žiguli, pro vývoz záhy pojmenovaný Lada. Smlouvu o licenci na tento vůz a výstavbě továrny Volžský automobilový závod (VAZ), dnes AvtoVAZ, podepsala Moskva před 45 lety 15. srpna s italskou firmou Fiat. Název Žiguli dostal vůz podle nedalekého pohoří. Zájem vzbudil žigulík i na trzích sovětských satelitů, kde patřil díky chudé nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1 197 cm³ a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V roce 1972 začal VAZ vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a následovala řada vylepšených modelů. V roce 1978 se na autosalonu v Paříži světu představila terénní Lada Niva (VAZ 2121), jež měla původně hlavně "řešit otázku motorizace sovětského venkova", ale brzy se začala úspěšně prodávat i na Západě. V Československu se první upravený model Fiatu 124, překřtěný na žigulík, začal prodávat v roce 1971. Do roku 1989 jezdilo v ČSSR přes 365 000 vozů VAZ (oblíbený byl například VAZ 2106 - Lada 1600 z roku 1977). Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120 000 zájemců o koupi vozu Lada, ale dodávky se pohybovaly kolem 10 000 kusů ročně.  Dnes je firma AvtoVAZ stále největší automobilkou v Rusku a čtvrtinu jejích akcií vlastní francouzský Renault. Továrna VAZ vyrostla během čtyř let za vydatné pomoci italských odborníků ve městě Togliatti, někdejší Stavropol na Volze, který byl již v roce 1964 přejmenován po italském komunistickém politikovi Palmiru Togliattim. Za továrnu a licenci Sovětský svaz údajně zaplatil hlavně dodávkou surovin a ocelových plechů. Místo odměny pomsta? |
