Tu karu jsem mel taky, byla super! Ale nakonec ji tata prohral v kartach, jako vsechno...

Naše holky chtěly šlapací auto červený.

Tak jsem sehnal Moskviče v takové té zelenkavé hnusné barvě, fungl nový odstrojil, obrousil na plech a od základu nalakoval do vínové metalízy (Celox červená Jawa, Celox stříbrná + nitro bezbarvý lak) .

Takovou barvu neměli ostatní rodiče v 1. polovině 80.let ani na svém autě. Škoda, že ho nebylo kde schovat, prodali jsme ho, dneska by měl cenu....

Pane redaktore, Moskvič je jméno značky / název auta. Píše se s VELKÝM M

Stejně jako Škoda, nikoliv škoda, Ford, ne ford, Renault a ne renault, atd.

I dnes se to dá koupit, ale výroba je třebas italská. Dobře vypadá např. Citroen 2 CV "kachna" . Jednou to možná bude mít i cenu.

Tak to asi ne. To co se dneska prodává je z plastu a vyrábějí toho tisíce. To těžko bude mít někdy vysokou cenu.

já jsem v něm jezdil sice jen na kolotoči, ale i tak to bylo fajn

Presne taký zelený je v rodičovskom dome na povale ,niečo sa bolo stalo z riadením pred cca 40 rokmi , darujem

Kde to je?

No... matně si pamatuju, že jsem kdysi drandil i v tříkolce, která měla podobně šlapací pohon. Bylo to možná o trošku větší, než toto.

no... ale víc než toto, jsem sousedovi záviděl káru větších rozměrů. Pohon šlapáním, převod řetězem, dva převody v serii.. rozvoru asi 1,5 m, brždění tuším jako na kole....Postaveno z trubek. Ve vesnici byly dvě.. tu druhou přestavěli na pohon motorem...možná z pionýra.... To teprve bylo....

Měl jsem ho bleděmodrý,houkal troubil.Bratrům jsem z něho pak uďělal růžový Cadilac

U nás ve školce bylo terno, dostat se na tohle autíčko a souškyčtelky docela dbaly na pravidelné střídání řidičů.

PS: ... v sedmdesátých letech.

Nejmladší bratr se tohoto "bouráku" dočkal, dokonce v téměř stejném odstínu jako je u článku. Není uvedeno, že na volantu byl skutečně klakson, i když spíš mňoukal než troubil. A také před řidičem bylo čelní plexisklo, které se dalo namontovat. Vím o dvou variantách - jedna byla čtvercová, kopírovala prohnutě linii "kokpitu" a byla zakončena dvěma kratičkými přesahy, druhá byla jenom před řidičem a měla půlkulatý tvar. Ono bylo ale celkem jedno, jestli šlo o jednu nebo druhou, byly přichyceny na třech místech šroubky a většinou se rychle ulomily.

Vozidlo to ale bylo fortelné, bratr s ním jednou sjel na chatě šest schodů z verandy a moskvič drandil vesele dál. Přežil dokonce i sjezd poměrně příkré lesní stráně s dopadem do potoka. Bohužel ale nevím, jak a kde skončil, asi nakonec podlehl demoličním choutkám majitele. A jenom poznámka - častým směnným artiklem k povození stejně starých dětí byla už tehdy legendární oranžová Tatra 148.

Navíc měl svítící světla napájená plochou baterií. Vydržela tam jenom přes vánoce...