Tehdy 57letý Porsche názor říšského kancléře změnil a velká část subvencí šla na projekt závodního vozu s Porscheho účastí. Tím Hitler stuttgartskou konstrukční firmu, založenou teprve v roce 1931, možná zachránil před kolapsem. Šéf firmy i poté profitoval z nacistického režimu, jak dokládá nová kniha. Obchody pod hákovým křížem kvetly, píše agentura DPA.
Nyní vydaná kniha Porsche - Vom Konstruktionsbüro zur Weltmarke (Porsche - od konstrukční kanceláře ke světové značce) je první obsáhlou vědeckou prací, která se věnuje začátkům firmy Porsche za nacismu.
Ferdinand Porsche
Ferdinand Porsche při práci u věhlasné vídeňské elektrofirmy Béla Egger Co.
Hlavním autorem knihy je renomovaný historik Wolfram Pyta, šéf centra pro zkoumání zločinů nacismu v Ludwigsburgu. Společně s Nilsem Havemannem a Juttou Braunovou prošel rozsáhlý materiál z archivů v Německu, Francii a Rakousku. Autoři podávají podrobný obraz silného zapletení Porscheho s nacistickým režimem.
Firma Porsche tehdy měla zcela jiný obchodní model než dnešní výrobce sportovních a terénních vozů. Společnost Dr. Ing. h.c. F. Porsche GmbH nevyráběla vozy připravené pro trh, ale zabývala se jen návrhy, technickou přípravou a prototypy. Například norimberská firma Zündapp si objednala kyvadlovou nápravu a firma Auto Union ze Zwickau, které byly v roce 1933 seškrtány tak důležité subvence, závodní vůz.
Byl Ferdinand Porsche nacistou? Ano i ne. Od roku 1937 sice byl členem NSDAP, rád vzdával úctu režimu a Hitler ho dokonce povýšil do „šlechtického stavu géniů“, ale na druhou stranu Porsche nepřevzal ideologii nacistů pohrdající lidskými právy a s nucenými pracovníky se v jeho firmě nezacházelo tak špatně jako jinde, uvádějí autoři knihy.
Porsche byl podle nich „v jádru nepolitický technokrat“ a „oportunista nejryzejšího ražení“. Jako „politický rytíř konjunktury“ se prý Porsche chtěl sblížit s režimem, protože tím získával vítr v zádech pro své obchody.
Kdykoli se nabízely lukrativní zakázky ze strany státu, chopil se příležitosti, ať už šlo o traktory, obojživelné automobily, tanky nebo jiná válečná vozidla. Jeho největší zakázkou byl vývoj lidového vozu (Volkswagenu). Předchůdce „brouka“ se zpočátku nazýval KdF-Wagen, přičemž zkratkou KdF byla označována nacistická pracovní organizace Kraft durch Freude (Radostí k síle).
Ferdinand Porsche ukazuje vnoučatům jeden z modelů aut.
Hitler chtěl levným automobilem motorizovat masy. Kvůli válce však zůstal projekt nedokončen a na bázi prototypu Volkswagenu místo toho vznikl Kübelwagen („kaďour“) pro armádu. Vyrobeno ho bylo na 50 tisíc kusů.
Kniha dává nahlédnout do života sympatizanta, který „nebyl aktivním nacistou, ale prokázal přímo hrůznou netečnost vůči vládě bezpráví“. V roce 1943 dostal dva dopisy s prosbou o pomoc od jednoho bývalého židovského kolegy, jemuž hrozila deportace do vyhlazovacího tábora. Podle knihy mu Porsche mohl bez větší námahy a bez vlastního rizika pomoci a možná i zachránit život. Proč to neudělal? Pravděpodobně se „raději nechtěl pouštět do ničeho, co by jen zavánělo politickou výbušností“, stojí v knize. Bývalý kolega později zahynul.
Do konce války v roce 1945 bylo vyrobeno pouhých 630 vozidel známých pod označením „KdF-Wagen“.
Kuriózní je jedna francouzská epizoda. Koncem roku 1945 existovaly v pařížské vládě plány najmout Porscheho na vývoj francouzského „lidového auta“, které by vyráběl Renault. „Člověk si představuje, jak by se asi vyvíjel evropský automobilový trh, kdyby Francie s pomocí Porsche KG vyráběla Volkswagen à la française,“ poznamenali autoři. Zapochybovali přitom, že by se pak značka VW v Evropě tak úspěšně etablovala.
Konkurenta Jeana-Pierrea Peugeota celá věc znepokojila a hanobil Porscheho jako válečného zločince. Když 70letý Porsche navštívil francouzskou okupační zónu, nebyl tam pověřen vedením ambiciózního francouzského projektu, ale na základě nepodložených obvinění byl zatčen. Teprve v roce 1948 ho Francouzi opět propustili. Porsche zemřel o tři roky později. A jím vyvinutý Volkswagen brouk se stal příběhem úspěchu poválečného Německa.
