BMW si v roce 1954 uvědomilo, že zaspalo. Velká a drahá auta, která vyrábělo, nikdo nekupoval. Finanční situace automobilky se zhoršovala. Výrobce musel přijít s malým a levným autem, na vývoj vlastního modelu už ale bylo pozdě.
Spása přišla z Itálie
BMW zachránil jeho švýcarský zástupce, kterého na ženevském autosalonu zaujala expozice milánské firmy ISO s vozem Isetta. Němci se s Italy rychle dohodli na koupi licence a začali autíčko předělávat k obrazu svému.
Hlučný italský dvoutakt nahradil čtvrtlitrový čtyřtakt z motocyklu BMW, lehce upravené světlomety našly místo o kousek výš, karoserie někde nabobtnala, jinde zeštíhlela. V dubnu 1955 bylo vozítko oficiálně představeno jako BMW Isetta.
BMW slibovalo "ideální řešení pro všechny, kteří potřebují snadno ovladatelné auto s nízkými provozními náklady a prakticky nulovými nároky na parkování". Hlavním trumfem Isetty ale byla cena. Minivůz byl k mání za 2550 marek. Povinné ručení na něj stálo 95 marek, zhruba tolik, kolik byl v té době v Německu průměrný týdenní výdělek.
Vzhledově je Isetta jedním z nejpodivnějších aut, která kdy na silnice vyjela. Jediné dveře se otevíraly dopředu, tvořily předek auta. Při parkování tak bylo možné zajet do mezery mezi auty popředu a vystoupit rovnou na chodník.
Isetta trochu připomínala tříkolku. Zatímco přední kola byla 1,2 metru od sebe, dvě zadní dělilo něco málo přes půl metru. Auto nebylo dlouhé ani 2,3 metru, směrem vzad se zužovalo z 1,38 metru šířky vpředu. Celé vozítko vážilo 360 kilogramů.
Interiér nabízel dvě a půl místa k sezení (2 dospělí + dítě). Řidič musel při nastupování a vystupování přelézat pedály, které trčely z podlahy. Sloupek řízení a přístrojová deska byly přidělány na dveřích a pohybovaly se při jejich otevírání spolu s nimi.
Když byly dveře zavřené, měl řidič sloupek řízení mezi nohama. Páku čtyřstupňové převodovky měl šofér po levé ruce. Za lavicí pro cestující tepal motor, jehož dvanáct koní výkonu umožnilo Isettě maximální rychlost 85 kilometrů za hodinu. Průměrná spotřeba byla 3,8 litru.
Jen v roce 1955 se prodalo patnáct tisíc Isett. O rok později už BMW nabízelo i variantu se silnějším motorem o obsahu 300 kubíků. Isetta byla k dostání i v luxusnější verzi Export, která měla otevírací postranní okénka. Prodejně nejúspěšnějším byl rok 1957, kdy si Isettu pořídilo skoro čtyřicet tisíc lidí.
V rámci zvláštní výbavy se dodávala například plátěná stahovací střecha nebo odnímatelný nosič na 200 kilogramů nákladu. Ten využívali majitelé hlavně při tehdy v Německu velmi populárních dovolenkových cestách do Itálie. Dovnitř se totiž nevešla žádná zavazadla.
Isetta dojela až na poštovní známky
Pozice Isetty na trhu postupem let slábla, lidé začali chtít spíše "dospělá" auta se čtyřmi místy k sezení. BMW zkusilo nabídnout model 600, což byla prodloužená čtyřmístná Isetta. V roce 1959 ale zakulacený vůz nahradilo zbrusu nové auto - BMW 700.
Vedle jeho produkce stále běžela i výroba Isetty. Ta se zastavila v květnu 1962 na počtu 161 728 vyrobených minivozítek. Desítky tisíc Isett šly na export, skoro třináct tisíc se jich například dovezlo do Spojených států.
Isetta je stále považována za vůz, který v poválečných letech splnil Němcům sen o vlastním autě. V roce 2002 se dostala i na německé poštovní známky. Podle některých dokonce ve své době zachránila BMW před krachem.
 BMW Isetta v muzeu bavorské automobilky v Mnichově. |
 BMW Isetta |
 BMW Isetta |
 BMW Isetta ve verzích Standard a Export (vpravo). |
 BMW Isetta |
 BMW Isetta |
 BMW Isetta |
 Řadící páku čtyřstupňové převodovky ovládal řidič levou rukou. |
 BMW Isetta nabízela dvě a půl místa k sezení. Dovnitř se vešli dva dospělí a dítě. |
 BMW Isetta v New Yorku. Do USA se vyvezlo na třináct tisíc německých vozítek. |
