Vyjádřit nesouhlas s hlavním heslem letošního, 19. ročníku této konference „Save the Future!“ (Zachraňme budoucnost!) může být chápáno jako provokace. Jsem si toho vědom. Vím i to, že v dnešní bláznivé a ponižující atmosféře pandemie, v přítmí ničivého útoku Zeleného údělu na ekonomiku, v momentu návratu velké inflace (po letech obav z deflace), což dohromady dělá z dneška nejkritičtější okamžik éry po druhé světové válce, vyjádřit nesouhlas s někým, kdo ve všech těchto základních věcech dnešní doby stojí na stejné straně jako já, je sporné. Člověk by měl být pozitivní a neměl by přispívat k novým konfliktům a sporům. V tomto případě jsem však musel.
Naše myšlení musí být založeno na racionálním předpokladu, že budoucí generace budou bohatší a že vzhledem k nikdy nekončícímu technickému pokroku budou daleko schopnější řešit problémy, které se dnes zdají být neřešitelné.