V roce 1950 si v Československu jen málokdo mohl koupit auto. Místo levného lidového vozu však tehdy Škodovka dostala jiný úkol – vyrábět pancéřovanou limuzínu pro komunistické politiky. Automobil dostal název VOS, což je zkratka pro „vládní osobní speciál“. Politické špičky už dříve jezdily vozy Škoda, ale ani jeden nebyl pancéřovaný. To se rozhodli změnit právě až komunističtí pohlaváři po roce 1948.
Automobilový konstruktér Oldřich Meduna navrhl velký reprezentativní vůz s motorem vpředu a pohonem zadních kol na tuhém žebřinovém rámu. Základ karoserie byl svařen ze silných jednoduchých nebo dvojitých pancéřovaných plátů. Jejich odolnost se předtím pečlivě testovala na střelnici v Milovicích, kde čelily magnetickým pumám, granátům i klasickým střelám z pušky.
Po prvních neúspěšných zkouškách vyvinulo Poldi Kladno nové pláty s příměsí kobaltu. Zvenku měla karoserie působit tak, aby pancéřování nebylo zřejmé. Proto se třeba 52 milimetrů silná skla v oknech nesměla za jízdy spouštět o více než jeden centimetr, aby nikdo nepoznal jejich skutečnou tloušťku.
V kufru byla kvůli tomu umístěna klimatizační jednotka. Zajímavým řešením byly proti sobě otevírané boční dveře. Vůz poháněl pětilitrový šestiválec z nákladní Pragy N4T o výkonu 88,3 kW. Maximální rychlost byla jen 80 km/h, protože jinak by se s vozem těžko manévrovalo i zastavovalo. Při váze 4,5 tuny se spotřeba pohybovala kolem 30 litrů na 100 kilometrů.
Pohodlí pro soudružky Gottwaldovou a Slánskou
Petr Kožíšek a Jan Králík v knize o historii značky Škoda uvádějí zajímavou historku: „Dokončený prototyp byl předán na testování, jehož se zúčastnila i Marta Gottwaldová, korpulentní manželka tehdejšího prezidenta. Ta se nemohla vejít na zadní sedačky, takže bylo rozhodnuto vůz prodloužit o deset centimetrů.“
„Vyřešilo se to příčným přeříznutím automobilu za středními sloupky včetně spojovacího hřídele a prodloužením vozu. Pak se kvůli pohodlí nejvyšších komunistických činitelů musely zadní sedačky polstrovat peřím, aby byly dostatečně měkké.“ Rovněž odpružení se muselo předělávat, to zase údajně na přání soudružky Slánské, manželky generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, která byla v jiném stavu a stěžovala si na tvrdé pružiny.
První finální vozy byly vyrobeny v roce 1950. Podvozky vznikaly v Mladé Boleslavi, ale automobily se kompletovaly v továrně Karosa ve Vysokém Mýtě. Podle záznamů podniku bylo vyrobeno celkem 107 kusů modelu VOS, zhruba polovina byla s jednoduchým, polovina s dvojitým pancéřováním.
Kde všude sloužily, se kvůli utajení nedá přesně zjistit. Vyfotografován s ním je třeba Klement Gottwald. Další byly v Polsku či NDR. Zvláštností byl exemplář určený pro představitelku komunistické strany Rumunska Annu Pauker, která jej nechala přestavět pro provoz na kolejích.
Konstruktér Oldřich Meduna v knize Jana Králíka „Utajené projekty Škoda“ vzpomínal, že se některé vozy vyvezly do Itálie a do Číny, kde jedním z nich jezdil i Mao Ce-Tung. Dovezla mu ho tam vládní delegace v čele se Zdeňkem Nejedlým.
Do Číny šlo nejspíš více vozů, protože ve Vojenském muzeu v Pekingu je vystaven exemplář, který je v zemi od roku 1952 a který používal armádní velitel Ču Te (Zhu De). V roce 2017 byl za pomoci odborníků ze Škodovky restaurován do provozuschopného stavu, což místní představitelé velmi ocenili – Číňané jsou na vše vojenské velmi hrdí.
Za VOS do Mladé Boleslavi či do Vysokého Mýta
V České republice se ví o dvou dochovaných exemplářích. Jeden zakoupilo v roce 2017 Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě od soukromého majitele z Kolína za milion korun. Předchozí osud auta je ale z velké části neznámý. „Protože výroba jednotlivých VOS probíhala v mnoha závodech a v režimu tajné, je velmi těžké něco dopátrat ke konkrétním vozům,“ říká ředitel muzea Jiří Junek.
Neví se tak, koho vůz vozil ani v kterém konkrétním roce byl vyroben. „Byl problém dopátrat i obecné informace, protože ještě relativně nedávno byly dokumenty o modelu (asi omylem) také v režimu tajné. Od prodávajícího víme, že náš automobil koupil již v osmdesátých letech od nějakého sboru dobrovolných hasičů.“
„Voska“, která dnes zdobí expozici věnovanou historii firmy Sodomka, odpočívala před prodejem dlouhá léta ve stodole, takže na ni nepršelo. Byla ale hodně špinavá, v jedné sedačce si udělaly hnízdo kuny, ale jinak zcela kompletní v autentickém stavu, a to včetně takových detailů, jako byly polštářky v interiéru. „Automobil by asi po nějaké menší opravě byl pojízdný, ale protože jsme věděli, že rovnou skončí v expozici, nezkoušeli jsme to.
Vůz se jen umyl, vyčistil a nechala se přečalounit jedna přední sedačka. Škoda VOS tedy není ve stavu, jako když sjela z výrobní linky, v některých částech je rez, chrom se prakticky nikde nedochoval. Ale pro nás muzejníky je to takto cennější a zajímavější,“ dodává Jiří Junek.
Druhý exemplář je vystaven ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi. Ani o něm se neví podrobnosti z jeho historie. Je to lehčí méně pancéřovaná verze, která tedy zřejmě nesloužila přímo pro nejvyšší představitele státu, ale spíše jezdila v doprovodu vládní kolony. Do muzea byla před lety zakoupena od českého sběratele. Aktuálně je vůz funkční a provozuschopný.
