Pro Bašára Asada to byly nejlepší svátky od roku 2011. Pro Araby, kteří ho chtěli svrhnout, postavit před soud jako válečného zločince a mluvili o něm jako o „psovi“ a „krvavém řezníkovi“, je totiž už zase habibi, čili miláček.
Sice se to ještě neříká úplně nahlas, ale všechny arabské cesty, nebo spíše diskrétní telefonáty, teď vedou do Damašku, kam se Arabové ze Zálivu vracejí kajícně jako do Canossy.
Hned den po Vánocích otevřely svou sedm let zavřenou ambasádu Emiráty a začaly hovořit o Sýrii jako o „bratrské zemi“. O čtyřiadvacet hodin později oznámil Bahrajn, že udělá totéž.
O tři dny později totéž sdělil i Kuvajt, když jeho ministr zahraničí zakulaceným jazykem diplomata sdělil, že „brzy otevře svá velvyslanectví v Damašku víc zemí“. Vedle toho také ohlásil dobu tání mezi Sýrií a Araby ze Zálivu.
Už dříve se objevila nezaručená informace, že kolem Sýrie už začali milostně tančit i Saúdové. Pragmatické heslo „padouch, nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina“, tedy zná i Blízký východ.
Padoušství bylo vzájemné. Arabové ze Zálivu chtěli v Sýrii svrhnout režim Asadů, s nimiž se desítky let srdečně nenáviděli. Měli k tomu tři důvody. Za prvé: režim v Sýrii byl světský, což dráždilo sunnitské vládce ze Zálivu, kteří vyváželi svoji dřevní představu islámu.
USA v Sýrii končí a vyklízejí pole Rusku. Proti IS budou bojovat jinak |
Za druhé: Asadové pocházejí z menšiny alávitů, což je v podstatě odnož šíitského islámu, a to sunnitům zvenčí vadilo. Za třetí: protože Asadové jsou vzdálená větev šíitů, mají blíž k Íránu, takže když například v 80. letech Saddám Husajn bojoval v zastoupení za Araby s fundamentalistickým Íránem, byla Sýrie jediným arabským fanouškem Íránu.
Když v Sýrii vypukla v roce 2011 občanská válka, chytráci z Perského zálivu zavětřili šanci, jak srovnat účty, vyvrátit Sýrii z kořenů a zařídit si ji podle svého.
Rozhodli se platit a zbrojit protiasadovské síly, mezi nimiž začali převládat radikálové, jen se jim tak neříkalo, protože do pohádky o Sýrii tak nějak nezapadalo, že za „demokracii“ tam vlastně bojují džihádisté.
Účel světil prostředky, ale dopadlo to jako vždy.
Bratrské objetí
To, že se připravuje velké arabské smíření, bylo patrné už delší dobu, otevírání sedm let zavřených ambasád je zatím jen momentálně poslední schůdkem.
V září se na zasedání OSN vášnivě objali ministři zahraničí Sýrie a Bahrajnu, přičemž ten druhý nazval prvního bratrem. Jordánsko, odkud za arabské peníze s návodem CIA operovali povstalci, v tichosti otevřelo roky zavřený hraniční přechod.
V prosinci přijel za Asadem súdánský prezident a získal tak diplom prvního arabského vůdce v Damašku od roku 2011. Emiráty „zvažují“, zda jejich obrovské aerolinky Emirates a Etihad mohou obnovit linku do Damašku.
Syrské letadlo obnovilo spojení s Tuniskem, Bašár Asad měl první interview v kuvajtských novinách. Když vezmeme v potaz, jak se o něm v minulých letech hovořilo, je to, jako by britské Timesy najednou otiskly přátelský rozhovor s Hitlerem.
Společně proti nepříteli
Rehabilitace je na cestě. Liga arabských států, odkud byla Sýrie na začátku války vykopnuta, už oprašuje opuštěné syrské křeslo, koncem ledna by Syřané mohli přijet na arabský ekonomický summit do Káhiry.
Liga ostatně nikdy nebyla v postoji k Sýrii jednolitá, země jako Alžírsko, Egypt, Irák a Libanon, kde vládnou světské režimy s obavou, aby jim náboženství nepřerostlo přes hlavu, byly vždy vlažné. Nechtěly si podřezávat vlastní větev.
Putin posvětil Asadovu ofenzivu. Má právo dostat Sýrii pod kontrolu, řekl |
Arabové ze Zálivu nakonec nemohli Sýrii porazit, tak ji aspoň chtějí sevřít v náručí. Není to ovšem z náhlého výronu bratrské lásky. To vše je z nenávisti.
Otázka: co Saúdská Arábie nesnáší ještě víc než Asada v Sýrii? Odpověď: Írán v Sýrii.
Za roky syrské války, v níž chtěli Arabové ze Zálivu svrhnout Asada a sebrat Sýrii Íránu, dosáhli jen toho, že Asad zůstává a Írán se tam zakořenil ještě pevněji. Volí jinou strategii, místo boje chtějí zasypat Sýrii penězi na obnovu, což je jediný způsob válčení, jejž ovládají a v němž Írán nemůže konkurovat.
A pak jsou tady Turci, jimž válka rovněž přihrála v Arábii mnohem větší vliv, než měli. Aby i je vystrnadili, Arabové se teď snaží udělat z celého syrského propletence jen jakousi arabskou rodinnou lapálii tak zoufale, že se skřípěním zubů za úsměvem obejmou i Asada.
O osudu Sýrie se hodně jednalo v zahraničí:
