Mayová si kvůli svému poněkud strojenému a robotickému vystupování vysloužila přezdívku Maybot. Minulý pátek ale masku chladné a netečné političky na chvíli odložila.
Po návratu ze summitu v Salcburku, kde unijní lídři smetli její plán budoucích vztahů Británie s EU a britská média jednohlasně psala o ponížení premiérky, předstoupila před kamery a v nebývale bojovném projevu vzkázala, že Unie musí Británii při vyjednávání respektovat (psali jsme zde: Respektujte nás, rozlítila se Mayová na EU po „ponížení“ v Salcburku).
Premiérka zopakovala, že „žádná dohoda je lepší než špatná dohoda“. Opět tak vzrostla pravděpodobnost, že Britové na konci března příštího roku opustí EU chaoticky. Takzvaný tvrdý brexit by kromě jiného mohl způsobit nekonečné kolony kamionů na hranicích, narušení složité sítě dodavatelských řetězců a miliardové ztráty (více zde: Evropští celníci očekávají „Den jedna“).
Ideální scénář euroskeptiků
Taková vidina neznepokojuje jen byznysmeny, ale i některé ministry britského kabinetu. Mayovou chtějí podle listu The Times přesvědčit, aby přestala trvat na svém plánu brexitu a pokusila se vyjednat dohodu podobnou té, kterou má EU s Kanadou (psali jsme zde: Mayová ztrácí pro brexit bez dohody podporu svých ministrů). To podle agentury Reuters považují za jedinou zbývající možnost i unijní vyjednavači.
Kanadský model prosazuje především euroskeptické křídlo Konzervativní strany. „Takto můžeme zajistit fantastický brexit, kterým se připravíme na budoucnost a zajistíme si prosperitu,“ prohlásil konzervativní poslanec Jacob Rees-Mogg, který stojí v čele asi čtyř desítek euroskeptických poslanců.
Britským stoupencům co nejdůkladnějšího zpřetrhání svazků s EU se líbí, že Kanaďané nemusejí přispívat do unijního rozpočtu, mají kontrolu nad imigrací z EU a nepodléhají evropskému soudu v Lucemburku. To je z jejich pohledu daleko lepší než situace Norska či Švýcarska, které kvůli přístupu na jednotný trh na některé ústupky přistoupily.
Kanadský model
Dohoda CETA mezi Evropskou unií a Kanadou byla podepsána v roce 2016 po sedmiletém vyjednávání, od loňského roku platí v provizorním režimu. Odstraňuje 98 procent všech cel a poplatků, které omezují vzájemný obchod, a vytváří společný trh pro služby, zboží a investice.
Dohoda umožní firmám, aby se u protistrany ucházely o veřejné zakázky. Kanadská firma se tak bude moci přihlásit do tendru na výstavbu železnice ve Francii a česká společnost se bude moci ucházet o zakázku na výstavbu školy v Torontu. Kanada se také zavázala, že bude uznávat evropské výrobky s ochranou zeměpisného označení: například nizozemskou goudu, italskou parmskou šunku, české pivo a žatecký chmel.
25. září 2018 |
BBC poukazuje na fakt, že obchodní vztahy EU s Kanadou a Británií jsou z hlediska velikosti nesrovnatelné. Zatímco obchod s EU tvoří jen deset procent kanadského mezinárodního obchodu a vzájemná obchodní výměna dosahuje hodnoty 56 miliard eur, u Británie je to 43 procent a 357 miliard eur.
„Tvrdé brexitáře“ hřeje představa, že CETA není to stejné jako celní unie, takže pokud by Britové měli s EU podobnou dohodu, mohli by uzavírat vlastní obchodní dohody s dalšími zeměmi, především se Spojenými státy. CETA také neodstraňuje pohraniční kontroly, vytváří však prostor pro využití pokročilých technologií, které by měly celní kontroly uspíšit.
Minusy
Kanadský model má své mouchy. Především neřeší irskou hádanku, která je považována za největší překážku v dosažení dohody mezi Londýnem a Bruselem. Obě strany se s ohledem na krvavou historii Severního Irska zavázaly, že na „Zeleném ostrově“ zamezí vzniku tvrdé hranice.
Unijní vyjednavači proto prosazují pojistku, aby Severní Irsko v nejhorším případě zůstalo v celní unii. To je také důvod, proč Mayová v úterý kanadský plán odmítla: tuší, že celní hranice vytyčená v Irském moři by narušila územní integritu Spojeného království.
26. července 2018 |
Proti „kanadskému plánu“ se už postavilo i to křídlo Konzervativní strany, které si přeje uchování co nejpevnějších pout s EU. „Domnívám se, že je nás asi čtyřicet, kdo by plán kanadského typu nepodpořil,“ zhodnotila síly prounijních konzervativců jejich neoficiální vůdkyně a někdejší ministryně vnitra Amber Ruddová.
Podobné počty jasně ukazují, že Mayová se ve své straně ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně jsou stoupenci tvrdé rozluky jako Rees-Mogg, na druhé proevropští poslanci jako Ruddová.
Mayová přitom pro schválení dohody o brexitu potřebuje v dolní komoře zajistit zhruba 320 z 650 hlasů. Konzervativci mají po loňských předčasných volbách jen 316 křesel a jejich vláda se opírá o hlasy severoirských unionistů. Představa, že by zvedli ruku pro rozvolnění svazku s Británií je nereálná.
Turbulentní situace kolem brexitu navíc využívají opoziční labouristé. Tento týden dali najevo, že plán Mayové v parlamentu nepodpoří a budou usilovat o předčasné volby. Problémem je, že i nejsilnější opoziční strana je v otázce budoucích vztahů s Evropou rozdělená a její prohlášení naznačují, že sama žádný plán nemá.
2. března 2018 |
