Theresa Mayová čelí tlaku ze všech stran. Nejen že musí do listopadu vyjednat dohodu s Evropskou unií o podmínkách brexitu, navíc musí o své vizi budoucího uspořádání vztahů přesvědčovat vlastní, hluboce rozdělenou stranu.
Mocenské počtyVláda Theresy Mayové má nyní v 650členném parlamentu díky podpoře severoirských unionistů většinu třinácti hlasů. Podle agentury Bloomberg už dvacet konzervativních poslanců dalo najevo, že pro tzv. plán z Chequers, který stanovuje pravidla brexitu, ruku nezvedne. Podle Reuters panuje k premiérčině návrhu hluboká nechuť i mezi řadovými straníky. Roste tak pravděpodobnost, že Spojené království na konci března odejde z EU bez dohody. To by nejspíš znamenalo konec premiérky Mayové a možná i předčasné volby. Mnohé napoví konference Konzervativní strany, která se koná počátkem října v Birminghamu. |
V čele toho nejradikálnějšího proudu stojí vytáhlý chlapík v brýlích, který dává otevřeně najevo, že takzvaný tvrdý brexit by mu byl milejší než premiérčin kompromisní plán (podrobnosti tzv. plánu z Chequers najdete zde: Mayová zveřejnila plán vztahů s Unií, jejich jádrem je volný pohyb zboží)
„Je to největší projev vazalství od chvíle, kdy Jan Bezzemek v roce 1200 vzdal poctu (francouzskému králi) Filipovi II. v Le Goulet,“ reagoval Jacob Rees-Mogg v polovině července na premiérčin plán. „Toto není něco, pro co bych hlasoval, a ani to, pro co hlasovali britští občané,“ vzkázal milovník historie Mayové.
Rees-Mogg je řadovým poslancem, mezi konzervativci však má velký vliv. Od ledna stojí v čele skupiny European Research Group, která vznikla v 90. letech jako platforma toryovských euroskeptiků a dnes se k ní hlásí až šedesát poslanců včetně bývalého ministra pro brexit Davida Davise. Svoji sílu demonstrovala například v polovině července, kdy vládu donutila pozměnit zákon o clech.
Pleny neměním
Devětačtyřicetiletý rodák z Londýna byl dlouho jen kuriozitou britské politické scény. Excentrikem, který svojí antikvární angličtinou, strojeným chováním a rétorickými piruetami vyvolával pobavení. Drží například rekord v nejdelším slově proneseném v parlamentu (floccinaucinihilipilification) nebo navrhl, aby hrabství Sumerset, pod které spadá jeho volební obvod, mělo vlastní čas.
Na posměšky je zvyklý. Setkává se s nimi celý život, píše portál New Statesman. Odpor k projektu sjednocené Evropy podědil po svém otci, který v 70. letech stál v čele deníku The Times. Už ve dvanácti letech se začal zajímat o akcie - z těch dob se zachovala fotografie vážného chlapce u psacího stroje při četbě Financial Times. A také historka o malém Jacobovi, který na výroční schůzi akcionářů General Electric sepsul vedení (včetně svého otce) za nízké dividendy.
Fotogalerie |
Vychodil ty nejprestižnější školy. Po Etonu nastoupil na Oxford, kde vystudoval historii a spolužáky nabádal, aby vždy chodili v žaketu a taláru. „Byl to příšerný snob,“ vylíčil ho jeden z tehdejších studentů. Po studiích pracoval jako finanční analytik v Hongkongu a Londýně, aby nakonec před deseti lety s bývalými kolegy založil vlastní investiční fond.
Nedařilo se mu špatně, některé zdroje odhadují jeho současné jmění na sto milionů liber (asi 2,8 miliardy korun). Kromě toho se výhodně oženil, jmění jeho ženy Heleny se odhaduje na 45 milionů liber.
Mají spolu šest dětí, které pojmenovali podle papežů či svatých - Jacob Rees-Mogg je totiž hluboce věřící katolík. Nejmladšího potomka pokřtili Sixtus Dominic Boniface Christopher a jeho otec se přiznal, že on sám dětem plínky v životě neměnil. „Chůva to dělá perfektně,“ dodal.
Oddaný stoupenec Margaret Thatcherové se do parlamentu poprvé pokusil dostat už v roce 1997, tehdy ale ve svém obvodu skončil až třetí. „Hlasy jsem začal ztrácet ve chvíli, kdy jsem otevřel ústa,“ přiznal po kampani, na které ho doprovázela jeho stará chůva. Do Westminsteru pronikl až na třetí pokus, a to i přes odpor tehdejšího šéfa konzervativců Davida Camerona, který se pokoušel stranu modernizovat.
Někdy je potřeba vyměnit koberec
Právě posun do politického středu považuje Jacob Rees-Mogg za zhoubu Konzervativní strany. „Mám za to, že konzervativní principy mají široký dosah a měli bychom si za nimi hrdě stát. Po vítězství konzervativců bychom měli prosazovat konzervativní program, nikoliv jen o trochu méně škodlivý program labouristů,“ cituje ho The New York Times.
Rees-Mogg v parlamentu hlasoval proti zvyšování sociálních dávek a podpořil daňové úlevy pro bankéře a korporace. Z podstaty svého náboženského přesvědčení je tvrdě proti manželství homosexuálů či interrupcím, a to i v případě, že dítě bylo počato při znásilnění nebo jako následek incestu.
Popírá globální oteplování, přičemž svůj postoj shrnul následujícími slovy: „I kdyby měli zelení pravdu, tak Británie toho sama o sobě moc nezmění. Budu radši, když moji voliči budou v teple a bohatí, než aby jim byla zima a byli chudí. Rozvojové země totiž pochopitelně dají přednost svým občanům před ledními medvědy.“
Jindy zase zaujal prohlášením, že tradiční hon na lišky je „nejhumánnějším způsobem redukce liščí populace“. Občas ale přeci jen šlápne vedle. Vedení strany pohněval paktováním s euroskeptickou stranou UKIP či účastí na večeři organizace Traditional Britain Group, která prosazuje „dobrovolnou repatriaci“ imigrantů tmavé barvy pleti. Za to se později omluvil.
Podle některých médií je kuriózní tváří současné vlny populismu, která brojí proti liberálním hodnotám, politické korektnosti a zavedeným politickým elitám. „Establishment došel k závěru, že jeho úkolem je dohlížet na postupný úpadek. A to je asi nejhorší možný způsob vlády,“ řekl portálu Politico. „Snaží se zachránit rozkládající se a moly prožrané věci před dalším rozpadem. Ale někdy je třeba prostě vyměnit koberec“.
Šedá eminence?
Jeho hvězda začala stoupat ve chvíli, kdy Cameron vyhlásil referendum o setrvání v EU. Jacob Rees-Mogg horlivě agitoval za odchod a když Britové jeho přání vyslyšeli, stal se z něj zastánce co nejrazantnější rozluky. Chce, aby Británie opustila společný trh i celní unii, a bedlivě hlídá, jestli vláda náhodou neučinila při jednání s Bruselem nějaký ústupek.
Dnes je z něj jedna z nejznámějších tváří Konzervativní strany. Naučil se zacházet se sociálními sítěmi, na Twitteru ho sleduje 170 000 lidí. Po blamáži Mayové s předčasnými volbami (více zde: Pyrrhovo vítězství: Mayová vyhrála, většinu nemá) se stal miláčkem mladých konzervativců toužících po autentickém a vyhraněném lídrovi. Podobném, jakým se pro labouristy stal Jeremy Corbyn.
Může se tedy muž, kterého řada lidí vnímá jako karikaturu tradičního torye, stát příštím vůdcem konzervativců a premiérem? On sám tvrdí, že v Downing Street usednout nechce. „Po této práci bych skutečně toužil, ale politické kontroverze se vzdát nedokážu. Takže do tohoto zápasu nepůjdu,“ řekl webu Politico. Ideálním předsedou strany by podle něj byl Boris Johnson.
Ozývají se ovšem hlasy, že v případě pádu Mayové by ve vnitrostranickém systému výběru lídra měl šanci. „Pro své kolegy je to možná trochu radikální sázka, ale pokud by se dostal mezi dva finalisty, tak by vyhrál,“ cituje New Statesman nejmenovaného konzervativce.
Pro řadu spolustraníků je však Jacob Rees-Mogg bigotní reakcionář, který v dnešním světě nemá šanci dovést stranu k volebnímu vítězství. Podle některých hlasů si je toho vědom a proto sní o funkci předsedy Dolní sněmovny a roli šedé eminence v Konzervativní straně.
„Politika je showbyznys pro odpudivé lidi. Všichni bychom chtěli Oscara, ale ne každý se může stát nejlepším hercem. On to ví. Ale možná by se chtěl stát nejlepším režisérem,“ řekl portálu Politico další vysoce postavený představitel strany.
