Sedmiletá Salma Ismatová se proplétá mezi barovými stoličkami a lidem popíjejícím koktejly se snaží prodat květiny. Když se jí reportéři server The Guardian zeptají, co tady dělá, odpoví jim, že si přivydělává. Přes den prý chodí do školy. Mezi syrskými dětmi, které do Libanonu přišly společně s rodiči, je však výjimkou.
V Libanonu aktuálně žije až 1,5 milionu Syřanů. Každý třetí člověk je zde uprchlík. Syřané ve svém dočasném domově většinou pracují na podřadných pozicích za nevyhovující plat. Až 93 procent rodin nemá dostatek jídla. Často proto do ulic posílají své děti. „Když uprchlíci bojují o přežití, spoléhají více na své děti,“ vysvětluje Edward Johnson ze Světového potravinového programu.
V Sýrii vyrůstá ztracená generace, válka ze země vyhání učitele |
Tento program se snaží Syřanům v Libanonu pomáhat. Pro sponzory je však mnohem přitažlivější pomoc přímo v Sýrii. Do Libanonu navíc každý den proudí tisíce lidí. Světový potravinový program se tak musí rozhodovat, komu pomůže. Aktuálně podporuje asi 700 tisíc dětí a dospělých. Měsíčně dostávají v přepočtu asi 676 korun.
Pro Sawsan Sadekovou, jejího manžela a čtyři děti je taková částka nedostačující. Na počátku měsíce si mohou dovolit dvě normální jídla za den, na konci se porce výrazně zmenší. Rodina Sadekowé žije v Bejrútu společně s dalšími dvěma rodinami. Jejich jídelníček sestává většinou z rýže, brambor a těstovin.
Syrský kovář Osman Haco tvrdí, že nejvíce mu chybí maso. Do Libanonu spolu s rodinou prchl před pěti lety po tom, co po bombardování skončil jejich dům v troskách. „V Sýrii jsme byli na maso zvyklí. Teď si ho můžeme dovolit jednou za měsíc,“ tvrdí.
Kvůli válce zameškal jeho třináctiletý syn stovky hodin školní výuky. V Libanonu ho proto umístili do třídy s mnohem mladšími dětmi. Ve škole to nesnášel. Začal proto vydělávat. Vypomáhá v kadeřnictví. „Protože nechodí do školy, je lepší, když bude alespoň pracovat,“ vysvětluje jeho matka Asja.
Další ztracená generace?
Organizace Save The Children se snaží pomáhat rodinám, mladistvým i dětem, aby se nestali terčem vykořisťování ze strany zaměstnanců. „Chápeme, že mezi chudými lidmi se dá očekávat i dětská práce. Snažíme se však pracovat s rodiči a vysvětlit jim, jak důležité je pro jejich děti vzdělání, i když zároveň pracují. Nechceme, aby z nich vyrostla ztracená generace,“ uvádí organizace v jedné ze svých tiskových zpráv.
Neziskové organizace varují, že situace se může v následujících týdnech prudce zhoršit. Potvrzuje to i OSN. Potravinové programy mají pro Libanon finance pouze do poloviny února.
Véronique Barbeletová z britského Overseas Development Institute vysvětluje, že uprchlické krize po celém světě jsou v posledních letech stále nákladnější a trvají déle. „Více než 40 procent uprchlíků je na útěku přes deset let,“ tvrdí.
„Model, kdy postavíme uprchlické tábory, kde se o lidi staráme, funguje jinak. Počítá s tím, že lidé jsou ze svých domovů vysídleni dočasně. Není stavěn tak, aby fungoval mnoho let. Musíme změnit způsob, jakým uprchlíkům pomáháme,“ myslí si.
Jak se žije v jednom z uprchlických táborů v Libanonu?:
