Libanon ve čtvrtek oslavil pětasedmdesáté výročí od vyhlášení nezávislosti na Francii. Mají lidé co slavit?
To je velmi široká otázka, na kterou se samozřejmě můžeme ptát i při stém výročí československé nezávislosti. Libanon se od získání nezávislosti, a ještě spíše od jeho ustanovení jako francouzského mandátního území po první světové válce, musí vyrovnávat s otázkami spojenými se soužitím různých náboženských komunit, stejně jako se vztahem k Sýrii, silnému státu v jeho sousedství, a po roce 1948 i se vztahem k Izraeli a palestinské otázce.
Všechny tyto faktory se pak propojily například během občanské války, která probíhala od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let. Libanon se tedy rozhodně nenachází v jednoduché oblasti a často na něj dopadly i problémy vyplývající z mezinárodních a regionálních problémů, které mohli jeho politici jen velmi málo ovlivnit.
Jak na tom dnes tato blízkovýchodní země je?
Do značné míry se dokázala z občanské války a série konfliktů s Izraelem vzpamatovat a najít i určitý křehký balanc mezi jednotlivými komunitami. V Libanonu také stále panuje rozhodně větší svoboda slova než v mnoha jiných blízkovýchodních zemích a existuje zde také velmi zajímavá kulturní scéna, stejně jako kvalitní univerzity a výzkumné instituce.
Běžnému českému čtenáři se v souvislosti s Libanonem snad kromě cedru na vlajce nejspíš jako první vybaví teroristické hnutí Hizballáh. To v květnu ovládlo volby do libanonského parlamentu i přesto, že je zapojené do krvavých konfliktů v regionu.
V první řadě je třeba upozornit na to, že Libanon má složitý politický systém založený na reprezentaci jednotlivých náboženských a dalších skupin (křesťanů, sunnitských a šíitských muslimů, drúzů, Arménů) a zároveň na aliancích, které propojují politické strany. Ty jsou většinou postavené právě na komunitní bázi.
Není tak úplně přesné říci, že volby ovládl Hizballáh, spíše se jedná o koalici, jíž je tato strana součástí. Mimo něj v ní působí i největší křesťanská strana, ze které pochází i současný prezident Michel Aoun, pak další dominantní šíitská strana, několik menších stran a několik nezávislých kandidátů. Tato koalice dokázala udržet svoje pozice a získat navíc i několik míst, které tradičně patřily spíše jejich soupeřům. Volby tak podle mnohých analytiků odrážely spíše deziluzi některých částí libanonského elektorátu a zároveň loajalitu některých šíitských a křesťanských komunit vůči svým hlavním stranám.
Proč je Hizballáh u Libanonců tak populární? A kde všude dnes ozbrojené křídlo tohoto hnutí operuje?
Hizballáh je mezi libanonskými šíity populární především jako hnutí, které pomohlo zlepšit jejich sociální a politickou situaci – ať již prostřednictvím různých humanitárních nebo rozvojových a rekonstrukčních projektů, nebo svou politikou na národní úrovni a asertivním postupem proti svým soupeřům. V neposlední řadě ho pak řada Libanonců oceňuje také za svůj boj proti Izraeli a podíl na osvobození jižních libanonských regionů od izraelské okupace během devadesátých let.
Zapojení Hizballáhu do konfliktu v Sýrii je ovšem vysoce kontroverzní téma. Řada Libanonců ho odmítá a vyvolává to další vnitropolitické konflikty. Hizballáh samotný nicméně argumentuje, že bojem proti sunnitským džihádistům a podporou syrského režimu pomáhá udržet libanonskou bezpečnost. Mimo to se hovoří o vysílání vojenských poradců a specialistů Hizballáhu například do Iráku nebo do Jemenu, nicméně skutečně masivně působilo právě v Sýrii a pak v samotném Libanonu, kde se loni zapojilo do bojů proti sunnitským radikálům na syrské hranici.
Médii proletěla také kauza zadržování libanonského premiéra Saada Harírího v Saúdské Arábii. Má ještě dnes dozvuky na domácí politické scéně?
Harírího únos byl spíše jednou z epizod, která dnes slouží primárně k poukázání na agresivní politiku saúdského korunního prince Muhammada bin Salmána a jeho vztah k lidem, kteří neplní plně jeho vůli. Harírího samotného také tato epizoda možná stála malou část vnitropolitické podpory a přispěla k tomu, že se zpochybňuje jeho schopnost vést sunnitskou komunitu. I tak si ale jako reprezentant dominantní sunnitské strany v Libanonu udržel post ministerského předsedy, jenž je vyhrazen právě pro sunnitského muslima.
V současné době probíhají stále zdlouhavá jednání o zformování nové vlády vzešlé z jarních voleb, kdy se jednotlivé politické bloky přetahují o počty ministerstev, jež by jim měla připadnout. Obecně je pak politická scéna podobnými dohady a neshodou ohledně základních otázek týkajících se směřování země dlouhodobě paralyzována.
Jan DanielVýzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů, kde se zabývá oblastí Blízkého východu a severní Afriky a tématy ozbrojených nestátních aktérů v mezinárodní politice, povstalectví a protipovstaleckého boje. |
Na to, o jak malou zemi jde, přijal Libanon obrovské množství uprchlíků ze Sýrie – víc než 1,5 milionu. Mluvilo se o něm jako příkladu země, která je ochotná lidem v nouzi pomoci. Neobešlo se to však bez problémů. Jaká je dnes situace tamních běženců?
Libanon neměl vzhledem k dlouhé společné hranici se Sýrií a mnohočetným vzájemným vztahům mezi zeměmi možnost se uprchlické krizi vyhnout. V minulých letech dosáhl počet Syřanů v zemi nejspíše až 1,5 milionu, přičemž registrovaných uprchlíků bylo o něco více než milion. V současnosti už počet vzhledem k návratům zpět do Sýrie a omezení registrací klesá, ale stále přesahuje podle oficiálních čísel 900 tisíc lidí.
Situace uprchlíků se podle průzkumů mezi nimi samotnými postupně zhoršuje. Mnoho z nich postupně spotřebovává prostředky, se kterými do Libanonu před několika lety přišli, a navíc je postupně omezována také pomoc některých mezinárodních dárců, pro které už celá krize trvá příliš dlouho. Uprchlíci jsou také konfrontováni se silnými slovy některých představitelů libanonské politické scény, kteří je tlačí k návratu zpět do Sýrie. Pro mnoho uprchlíků však není úplně jasné, co je bude v Sýrii čekat a zda je pro ně návrat možný a bezpečný.
Jak situaci vnímají sami Libanonci?
U mnohých se objevuje pocit únavy z dlouhého trvání krize, kterou ještě zhoršuje špatná ekonomická situace země. Samotné vnímání Syřanů a toho, zda by už mělo docházet k jejich návratům, ovšem silně závisí také na příslušnosti ke konkrétní náboženské skupině, politické straně a vztahu k syrskému režimu.
Co kromě toho dnes trápí Libanonce? Zaznamenala jsem třeba iniciativu hromadného sbírání odpadků, které jinak končí na skládkách, kde se pak pálí…
Často se mezi lidmi objevují stížnosti na velmi rigidní politický systém, který je od konce občanské války na začátku devadesátých let a s jistou obměnou po roce 2005 ovládaný stále stejnými politiky, a na nefunkční státní správu a vysokou úroveň korupce. S těmito problémy je pak spojená špatná ekonomická situace země, která se velmi citelně dotýká mladých lidí, stejně jako katastrofální úroveň veřejných služeb.
Například právě zmíněný odvoz odpadků, kvůli kterému probíhaly před několika lety velké demonstrace, nebo fakt, že Libanon stále není schopný zajistit pravidelné celodenní dodávky elektřiny a koneckonců i environmentální problémy a s nimi spojená vysoká úroveň znečištění životního prostředí.
Jak Libanon ke své nezávislosti přišel, jak s ní naložil a co bychom o této zemi dnes měli vědět?
Libanonská nezávislost vznikla na základě dohody mezi představiteli hlavních náboženských komunit v zemi a právě křehké vzájemné vyrovnávání jednotlivých skupin definovalo libanonskou politiku a společnost. V některých obdobích fungoval tento systém lépe, jindy nefungoval prakticky vůbec. I přesto si Libanon dokázal udržet ohromující počet různých náboženských nebo i etnických skupin koncentrovaných na velmi malém prostoru. Byť se často mluví primárně o konfliktech, právě tato tradice určitého způsobu koexistence je mnohem pozoruhodnější.
Dalším pozoruhodnou vlastností je schopnost překonávání různých krizí. Když jsem se před pár lety svých známých ptal, jak snášejí válku v sousední zemi a uprchlickou krizi, pokrčili rameny s tím, že jsou na takové problémy zvyklí. Sami zažili už několik ozbrojených konfliktů ve vlastní zemi a byť pro ně znamenají spousty zásadních komplikací, život jde dál. Pro Středoevropana je to fascinující perspektiva.
Libanon sousedí se Sýrií a Izraelem a na západě jej omývá Středozemní moře.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
