Mahagonový psací stůl si Helmut Kohl vzal z úřadu spolkového kancléře s sebou. Leží na něm, tak jako dříve, sedmdesát antických mincí, které používá jako těžítka. Nechybějí na něm ani fotografie zemřelého francouzského prezidenta Francoise Mitteranda a mariánská soška, dar Matky Terezy. "Nedívám se zpět v hněvu," říká bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl. "Stál jsem téměř čtyřiadvacet let v čele vlády - osm jako zemský ministerský předseda v Porýní-Falci, šestnáct jako spolkový kancléř. Nyní se snažím plnit své povinnosti poslance Spolkového sněmu," dodává. Vskutku, Helmut Kohl nevynechá jediné plenární zasedání parlamentu. Z poslanecké lavice CDU sleduje pozorně průběh diskusí. Sám do nich však zatím nezasáhl. Vždy ovšem nadšeně tleská, když se podle jeho mínění podaří poslancům opozice zvlášť ostrý výpad proti nové levicové vládě Německa. O to výmluvnější je prý na předsednictvu své strany, CDU. "Na nedávném předsednictvu mluvil více než předseda Wolfgang Schäuble a generální tajemnice Angela Merkelová dohromady," postěžoval si na něj jeden z členů, který ale raději utajil své jméno. Stejně pevně je Kohl přesvědčen, že o jeho hlas stojí i mimo Německo. "Nejen ve východní a střední Evropě, ale také v západní Evropě sledují, zda Helmut Kohl nyní zmlkne, nebo zda bude nadále říkat, co si myslí," řekl o sobě nedávno. A cituje své kontakty z poslední doby: vlastnoruční dopis Billa Clintona, návštěvu maďarského premiéra, pozvání na Island. Současnou vládu Kohl zatím veřejně příliš nekritizuje. Jen názor ministra zahraničí Joschky Fischera, aby se NATO vzdalo prvního jaderného úderu, ostře odsoudil. "Američané stáli vždy, když to bylo třeba, na naší straně. Měli bychom jim za to být vděčni, a ne přicházet s tak pochybeným návrhem," říká Kohl rozhořčeně. Ze své pracovny ve spolkovém kancléřství, kde obvykle sedí už v sedm hodin ráno, může pozorovat nové pány. Moc se mu nelíbí, že v úřadu spolkového kancléře se začíná pracovat až kolem deváté hodiny a končí často už v pět odpoledne. "Pak spěchají do Hannoveru," říká Kohl uštěpačně. Míní tím hlavně spolkového kancléře Gerharda Schrödera. Ten se netají, že využívá každé možnosti, aby co nejdříve odletěl za svou o téměř dvacet let mladší manželkou Doris.
29. prosince 1998
