Ohromný požár celý objekt zpustošil. Jen náhodou barokní perla Karlovarska unikla demolici. Národní památkový ústav nakonec zámek zachránil.
Jak se tehdy všechno přihodilo, zjistil Roman Bartoň ze státního zámku Valeč mimo jiné z dobové zprávy hasičů, která čítá 43 stran a pod níž je podepsán velitel zásahu, major Josef Draský.
 |
„Požár v půdním prostoru severního křídla zámku byl zpozorován zaměstnanci dětského domova kolem čtvrté hodiny ranní dne 2. dubna 1976. Pro hustý kouř v půdním prostoru se nepodařilo zaměstnancům dětského domova proniknout s jednoduchými hasebními prostředky k ohnisku požáru, a proto byl v zámku vyhlášen poplach a nařízena evakuace zde ubytovaných 80 dětí,” cituje Bartoň zprávu hasičů.
Ředitel dětského domova informoval také Místní národní výbor ve Valči, kde ve 4:15 vyhlásili sirénou poplach. Ve 4:31 dostali informaci o požáru také hasiči, tehdy požárníci, na ústředně v Karlových Varech. Ta na místo poslala první jednotky a vyhlásila poplach třetího stupně.
Když na místo dorazili první hasiči, požár pronikl více než polovinou západního a severního křídla a rychle se šířil půdním prostorem. Hasiči neměli kde brát vodu, rybníček v zámeckém parku je řadu let prázdný.
Velitel valečských hasičů proto rozhodl vést vodu ze sběrné studny vzdálené 360 metrů. Požární nádrž u kostela byla sice blíž, 240 metrů, ale voda by se musela přivádět s převýšením 30 metrů a složitě přes zámecké terasy a vysoké zdi.
Voda se k ohni ani nedostala
To všechno zabralo nějaký čas a nehašený požár se rychle šířil. Valečským hasičům navíc nezbývaly hadice pro zásah uvnitř zámku. Dva proudy C nestačily a pro malý tlak se voda k ohni ani nedostala.
„Prakticky nehašený požár půdního prostoru se tedy velmi rychle šířil a v krátké době zasáhl celou půdu. Vysoká valbová mansardová střecha a velký půdní prostor bez požární zdi nebyly rychle se šířícímu požáru žádnou překážkou,” zaznělo ve zprávě o požáru od majora Draského.
Na místo mezitím dorazili hasiči z Podbořan. Jejich úmysl hasit lafetovým proudem zhatila porucha ventilu mezi čerpadlem a nádrží. Proto se soustředili na evakuaci dětí.
Deset minut po páté hodině dorazili do Valče hasiči z Karlových Varů a dalších míst. To už byla v plamenech celá střecha a půdní prostor, požár pronikl stropem do záložní ložnice ve druhém patře jihozápadního rohu zámku, kde hořel nábytek.
Vchod na půdu z druhého patra byl zatarasen padajícími hořícími trámy, věž na jižní straně byla celá v plamenech, severní věž hořela v horní části a střední byla silně zakouřená. Vnitřní zásah hasiči neprováděli, vodu stříkali neúčelně jen zvenku.
O několik minut později dorazili také hasiči ze Žatce. Jejich úkolem bylo zabránit přenesení požáru do spodní části západního křídla, kde byl v prvním patře velmi cenný historický Braunův sál s nástěnnými freskami.
Další hasiči evakuovali nábytek a zařízení z druhého patra. Nejdříve o patro níže, později pak do parku a náhradních místností.
Situace na zámku se ale rychle zhoršovala. „Přestože byl velitel zásahu pracovníky dětského domova ubezpečen, že v budově zámku jsou dvojité, silné a požáru odolné stropy, dalším průzkumem zjišťuje, že stropy mezi půdou a druhým patrem jsou polospalné, že do nich již hluboko pronikl požár z půdy a že se tyto stropy již nepodaří zachránit,” cituje Roman Bartoň z hasičské zprávy.
Sochy měly větší cenu než celý zámek
Špatné zprávy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pět minut po šesté hodině spadl první vysoký komín a příčka z bytu správce, prorazily strop. V 6:45 se začaly propadat stropy nad místnostmi i chodbami, po kterých hasiči vedli hadice.
Hasiči museli před ohněm ustoupit. Velitel zásahu se rozhodl stáhnout na přechodnou dobu z chodeb útočné proudy, ukrýt hasiče do výklenků, nechat propadnout stropy v druhém patře na podlahy, a až bude nebezpečí od padajících konstrukcí sníženo, zahájit intenzivní hašení podlah ve druhém patře tak, aby se požár nepřenesl do prvního patra.
Požár se nakonec podařilo v 7:30 dostat pod kontrolu, aniž by při tom někdo utrpěl úraz.
Hasičům ale práce ještě nekončila. Nouzově museli podepřít klenby s freskami v Braunově sále, protože hrozilo jejich prolomení po zatížení spadanou sutí. V noci na 3. dubna pak spadla další část stropu v ředitelně a hrozilo prolomení dřevěného kazetového stropu nad sálem v přízemí, kde bylo uskladněno větší množství cenných soch známého sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Sochy nebylo možné z ohrožené místnosti přemístit a podle tehdejšího vyjádření odborníků státní památkové péče měly větší cenu než celý zámek.
Požár se nakonec podařilo zcela zdolat až 4. dubna ráno. Na jeho likvidaci hasiči spotřebovali 400 kubíků vody. Po vyšetřování se podařilo zjistit i samotnou příčinu požáru.
„Vlivem sálavého tepla, které přímo spárami ve zdivu dlouhodobě působilo na nosný trám v těsné blízkosti komína mezi 2. poschodím a půdním prostorem došlo k doutnání a posléze ke vznícení,“ uvedl major Josef Draský ve zprávě o požáru.
Osmadvacet Braunových soch bylo po požáru převezeno do lapidária kláštera v Kladrubech na Tachovsku, odkud se před třemi lety vrátily zpět.
