„Vězení by mohlo jeho stav ještě výrazně zhoršit. Ochranná léčba také není vhodná, protože, jak vysvětlili znalci, není co léčit. Navíc v případě umístění do léčebného zařízení není možné zajistit takový režim, aby došlo k dostatečné ochraně společnosti,“ vysvětlil soudce Jiří Bednář.
Zabezpečovací detence je vězeňské zařízení s neustálým dohledem odborníků. Pobyt v ní není časově ohraničený. Lékaři zde pravidelně každý rok důkladně přezkoumávají stav odsouzených a vytvářejí posudky. Mladík by eventuálně v případě zlepšení mohl přejít do ochranné léčby.
Na matku zaútočil v domě svých rodičů kuchyňským nožem poté, co se na pár dní vrátil domů z vysokoškolské koleje. Opakovaně ji bodl do krku a spánku a způsobil jí lehká poranění.
Za pokus o vraždu mu hrozilo až dvacet let. K činu se přiznal. „Proběhl tak, jak se píše v obžalobě. O činu jsem přemýšlel několik let a postupně jsem se k němu odhodlával. Nečekal jsem ale, že to pro mě nakonec bude až tak hrůzné. Proto jsem ho nedokonal,“ uvedl při hlavním líčení.
Matka mu zasahovala do života
Vadilo mu prý, jak mu matka zasahuje do života. „Rodiče mě živili, starali se o mě, ale na druhou stranu jsem zažíval mnoho situací, kdy jsem chtěl něco důležitého udělat, ale matka mi v tom zabránila. Kontrolovala mi věci, i když jsem to nechtěl. Často mě nutila, abych se jí díval do očí a odpovídal na otázky o tom, jak žiji. Takové zacházení se mi nelíbilo,“ pokračoval.
„I kdybych se živil a staral se sám o sebe. Chovala by se stejně. To je důvod, proč jsem ji neměl rád. Byl jsem přesvědčený, že prožiji celý život bez svobody a soukromí. Už dávno jsem došel k tomu, že bych byl nejraději, kdyby zemřela. Už rok před činem jsem byl rozhodnutý,“ dodal. Zároveň podotkl, že činu lituje.
Rodiče syna před soudem hájili, že je nemocný. Podle nich trpí schizofrenií a stačila by mu ambulantní léčba. To však znalci vyloučili.
Rozsudek není pravomocný. Mladík si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Státní zástupce se na místě práva na odvolání vzdal.
