„Určitě budeme bojovat o extraligový titul, což nebude snadné, sledoval jsem letošní finále, mohlo to dopadnout jakkoliv,“ popsal Juhkami své dojmy z vrcholu české extraligy.
Co vás přesvědčilo o přestupu do týmu Karlovarska?
Hlavním důvodem pro mě byla příležitost hrát v nové zemi a v lize, ve které jsem ještě nehrál. Je to pro mě výzva. A samozřejmě je důležitá i Liga mistrů, nejprestižnější klubová soutěž, ve které se potkávají nejlepší hráči světa.
Co vůbec říkáte úrovni české extraligy?
Vím, že česká liga je každým rokem lepší a lepší. Hrál jsem před časem v jednom klubu s Jakubem Janouchem a také s Markem Beerem a v Lize mistrů zase proti Karlovarsku a Českým Budějovicím. A o českém národním týmu vím všechno, takže můžu říct, že mám docela dobré povědomí o tom, kam přicházím.
Martti Jukhami
|
Působil jste i v Německu či ve Francii, můžete tyto soutěže s českou ligou srovnat?
Myslím, že z těchto tří soutěží je momentálně nejlepší ta francouzská, protože je ekonomicky silná a zajistí si lepší hráče. V Německu jsou dva špičkové týmy, Berlín a Friedrichshafen, které vysoko vyčnívají nad ostatními. Nejlepší české týmy by většinu bundesligových porazily a možná můžeme říct, že průměr české extraligy je na tom lépe než ten německý, ale přesto je německá liga vidět víc a má lepší image.
A co víte konkrétně o karlovarském klubu?
Jak jsem říkal, proti Karlovarsku už jsem hrál a znám většinu zdejších hráčů i trenéra, ale musím přiznat, že u toho to končí. Takže mě tu čeká spousta nových věcí.
Co očekáváte od nadcházející sezony?
Já jsem vždycky hladový po úspěchu. Určitě budeme bojovat o extraligový titul, což nebude snadné. Sledoval jsem letošní finále, mohlo to dopadnout jakkoliv. Kromě toho jsou v lize další silné týmy, které se také budou chtít ukázat. A myslím, že můžeme s Karlovarskem zažít i zajímavou sezonu v pohárové Evropě. Bez ruských mužstev a s pozměněným formátem Ligy mistrů doufám, že i tam to bude dlouhá sezona.
Jaká by měla být vaše role v týmu?
Já jsem o něco zkušenější než většina hráčů v mužstvu, takže bych měl do týmu vnést klid a rozvahu, pokud bude třeba. Jestliže chceme uspět, musí mít podíl na týmu každý hráč, a já věřím, že budu důležitým dílkem tohoto puzzle.
Do Česka jste se podíval díky volejbalu už víckrát, že?
Ano, ale vůbec poprvé to nebylo s volejbalem. Když mi bylo asi patnáct, tak jsem navštívil Prahu v rámci školního zájezdu. Díky volejbalu jsem sem pak jezdil docela často. A kromě toho máme dva psy, kteří jsou z Česka, takže se uvnitř naší rodiny nachází taková česká stopa.
Jak k tomu došlo, že jsou vaši psi „Češi“?
Když jsem hrál v Innsbrucku, napadlo nás, že si pořídíme psa. A našli jsme vhodnou chovatelskou stanici poblíž Prahy. O dva roky později jsme zjistili, že potřebujeme druhého psa. A našli sice jinou stanici, ale zase v Česku.
V létě se do Karlových Varů tedy přestěhujete i s rodinou?
Teď ještě nejsme úplně přesvědčení, co bude nejlepší pro naše malé děti. Dost možná moje rodina stráví polovinu roku v Česku a polovinu v Estonsku, v době, kdy tady budeme mít náročnější část sezony.
