Výhra vydřená navzdory nepříjemnostem často zvlášť potěší. Muchová se navíc střetla s nebezpečnou sokyní, nasazenou šestnáctkou a nedávnou finalistkou Roland Garros. Utkání přerušil déšť. Ve druhém setu se Češka málem propadla do ztráty 0:3.
Přesto po proměněném mečbolu mohla s úlevou děkovat divákům za přízeň. I kouč David Kotyza tleskal a smekl bílou kšiltovku.
Londýnský špacír „Mušky“ z Olomouce pokračuje. Na wimbledonské trávě se smí holedbat celkovou bilancí 7:1.
Utkání mělo turbulentní vývoj. V první sadě se vyskytla spousta brejků. Jak bylo těžké zůstat v klidu?
Ani nevím. Nebyl to můj den. Cítila jsem, že se na nic nemůžu spolehnout. Na servis, na forhend ani na bekhend. Snažila jsem se myslet pozitivně a dostávat míček přes síť. To byla hlavní věc, na kterou jsem se soustředila. Jsem moc ráda, že jsem urvala první set, když jsem si konečně podržela servis. A že jsem ten druhý obrátila z 0:2.
Málem jste ztrácela dokonce 0:3. Zachránilo vás jestřábí oko po servisu soupeřky. Věřila jste, že netrefila eso a dala aut?
Popravdě už jsem trošku šla k síti. Viděla jsem míček za čárou, ale předchozí moje výzvy nebyly úplně nejlepší, takže jsem si vůbec nebyla jistá. Hodně mi pomohlo, že jsem tenhle game otočila a vzápětí si podržela podání.
Jak jste trávila přestávku, kterou způsobil déšť?
Na dvacet minut jsem usnula, což bylo fajn, protože jsem ráno brzo vstávala. Dala jsem si nějaké jídlo. Pauza mě vyrušila z rytmu, ale trochu jsme s ní počítali, protože předpověď počasí nebyla nejlepší. Nezačala jsem podle svých představ, takže jsem přestávku vzala jako šanci na restart a šla zase s chutí do toho.
Cítíte zadostiučinění, že jste postoupila, byť se vám úplně nedařilo?
Vítězství ve dvou setech za těchto okolností je pro mě opravdu dobré. Posílí mě. Vlastně se snažím zapomenout, jak jsem hrála, ale těší mě, jak jsem mač zvládla mentálně.
Na přípravném podniku v Berlíně jste vypadla v prvním kole. Co vám letělo hlavou?
Byla jsem trochu psychicky dole už od Roland Garros. Po porážce v Berlíně jsem se chtěla sbalit a jet domů. Ale zůstala jsem a udělala nějakou práci. Pak jsem si dala tři nebo čtyři dny volna doma v Olomouci, abych nabrala energii a chuť do tenisu.
Z čeho jste po Paříži byla zklamaná?
Ani v jednom ze tří zápasů jsem se necítila dobře. Těžko říct proč… Možná jsem měla větší očekávání, což u mě nikdy není dobré. Obvykle mě sráží. Byla jsem smutná. Řešila jsem pár věcí v soukromém životě. Potřebovala jsem si něco vyjasnit.
ZPRAVODAJSTVÍKrejčíková i Muchová v osmifinále Wimbledonu |
Chcete prozradit podrobnosti?
Nedělo se nic velkého. Spíš jsem měla v hlavě hodně myšlenek. Dělali jsme nějaké změny v týmu. A osobní záležitosti bych radši moc nerozebírala.
Samozřejmě... Vnímáte dosavadní úspěch v Londýně jako odměnu za překonání krize?
Nevím, jestli bych mluvila o odměně. Jsem ráda, že se mi to tady po vyřazení v Berlíně (od Kuděrmětovové) povedlo zlomit a posbírat pár výher. Tady ve Wimbledonu si jich vážím zvlášť.
Zvykáte si pomalu na pobyt v závěrečných kolech grandslamů?
No, zvykám... Ráda bych se na nich dostávala do druhého týdne. Ale neberu to jako samozřejmost. Mám radost, že se mi to ve Wimbledonu povedlo už podruhé. Za postupem do čtvrtého kola je dost práce. Těším se na druhý týden.
Zdolala jste dvě ranařky Giorgiovou a Pavljučenkovovou. Teď vás čeká další - Španělka Badosaová. Jak se vám proti agresivním rivalkám hraje?
Dost záleží na mém rozpoložení. Na trávě je těžší, když soupeřka hraje rychle a míče po povrchu sjíždí. Ale taky dovedu zahrát rány, změnit rytmus. Dokážu přizpůsobit taktiku. Umím si poradit.
