Ve středu odpoledne Ondřej Moravec po skončení tréninku vtipkuje: „Pokud ve štafetě zastřílíme za 0+2, mohou se tu klidně dít velké věci.“
O kus dál si Eva Kristejn Puskarčíková posteskne, že stále neobdržela Ruskám odebranou olympijskou medaili za ženskou štafetu v Soči - a že si tedy nejspíš bude muset vyjet nějakou jinou.
Načež v pátečním ránu šéf svazu Jiří Hamza v rozhovoru pro Českou televizi pronese: „První šestka bude pro nás ve smíšené štafetě určitě úspěchem, ale my myslíme výš.“
Nikdo z nich v tu chvíli netuší, jaká bude realita - a jak se jejich přání splní.
Že Češi budou za celý závod skutečně jen dvakrát dobíjet a stanou se suverénně nejlepšími (a také nejrychlejšími!) střelci v den, kdy právě na střelnici shoří medailové ambice Francouzů, Rusů, Rakušanů či Švédů.
Že si paní Kristejn Puskarčíková opravdu řekne o svoji vysněnou medaili.
Že zažijí závod, v němž se všem čtyřem, včetně Michala Krčmáře a Markéty Davidové, konečně všechno sejde a vydají ze sebe maximum momentálně možného.
Že se svazový principál Hamza po jeho skončení bude smát: „Teď se můžeme sbalit a jet domů, protože tu máme splněno.“
A takhle se to všechno událo.
Teď prostě musím dát nulu
Hned první úsek Evy Kristejn Puskarčíkové je klíčem. Čeho bude po vleklé lednové nemoci schopná? Nezničí ji ostré tempo? Nespálí jí síly vysoká nadmořská výška Anterselvy, se kterou si nikdy netykala?
Ne a zase ne.
Pravda, nepřipadá si na trati zrovna ideálně. Bolí to. Ale lyže mě drží, děkuje na dálku servismanům. Vleže jednou dobíjí, vstoje je bezchybná. To je ten nejlepší elixír energie do posledního kola.
Naopak ambice francouzských favoritů se hroutí. Julie Simonová na střelnici zcela selhala a ztrácí minutu a čtvrt!
PLNO. Beznadějně zaplněná hlavní tribuna na stadionu.
Vpředu jsou jako dva chrti Marte Olsbuová-Röiselandová a Lisa Vittoziová, 25 tisíc diváků pod dolomitskými velikány nadšeně hartusí.
„Ty dvě se zbláznily, ale i Evča bojuje,“ chválí kouč Jiří Holubec. A jak bojuje! Předává pátá, pouhých 13 sekund od prvního místa.
Tak tohle je nad plán, nese se spokojeně českým táborem.
„Vyždímala ze sebe všechno,“ chválil sportovní ředitel Ondřej Rybář, který má s Holubcem službu u dalekohledů na střelnici.
Nastává čas Markéty Davidové. Hned po předávce se prodírá vpřed, načež Rybář kolegům u trati do vysílačky česky i anglicky sděluje: „Markéta třetí, vede stíhací skupinku.“
Před ní uhánějí Tiril Eckhoffová a Dorothea Wiererová, první a druhá žena Světového poháru. Nic kvalitnějšího v současnosti v ženském biatlonu neexistuje.
Nulou z ležky si je Davidová udrží na dohled.
Puskarčíková zatím v mixzóně za cílem popisuje, jak dokázala tentokrát střílet uzavřená do vlastního tunelu.
„Zato já moc ne,“ přizná později Davidová. „Byla jsem po příjezdu na stojku nemehlo při manipulaci se zbraní, stresovala jsem se, příprava mi dlouho trvala. Tak jsem si řekla: Teď prostě musíš dát nulu.“
Puskarčíková komentuje na dálku kamarádčinu střelbu: „Dobře, pojď. V klidu, na jistotu, pojď. Jo!“
Davidová má další nulu.
Puskarčíková se otočí k novinářům, se kterými předtím přerušila rozhovor a říká jim: „Počkejte, já teď Makuli zafandím. Taky na ní houkněte, jo? Heeeeej.“
MS v biatlonu 2020speciální příloha iDNES.cz |
Holubec od dalekohledu hodnotí: „Měla jisté rány, jen jeden kalibr na devět hodin.“ Co by za to dala Němka Denise Hermannová, mířící na trestné kolo.
Davidová si předtím na střelnici ani nevšimla, jak si vedly soupeřky, takže až nyní, když opět vyrazila na trať, pohledem zkoumá, na jaké pozici sama jede a kdo je kolem ní. Vepředu zůstala Tiril, jasně. A o kousek za ní je Doro Wiererová. Ne, nemám to k ní daleko.
„Dorota byla můj hnací motor. Ve štafetě si vždycky hrábnete víc, než když jedete jen za sebe,“ poví později Davidová.
Po stojce ji dělilo od Wiererové šest sekund. Při průjezdu dalším mezičasem už Rybář hlásí: „Jen čtyři sekundy za Italkou.“
„Tahá, tahá, jde si pro to,“ pozoruje Hamza.
„Už je u ní,“ raduje se Rybář, zatímco italsko-české duo vjíždí na stadion.
„A právě ji předjíždí!“
O. K., dneska to dám
Ženy předávají vládu mužům. Davidová vysílá Ondřeje Moravce do třetího úseku o 11 sekund za Norskem (Tarjei Bö), s Italem Lukasem Hoferem v zádech. Zato Rusko už ztrácí 59 sekund, Francie 1:40 minuty, Rakousko 1:50 minuty. „Dlouho jsme neměli takhle dobře rozjetý závod,“ říká Hamza.
TEĎ JE TO NA TOBĚ. Markéta Davidová předává Ondřeji Moravcovi.
Hofer sice tu a tam testuje Moravce svým cukavým stylem útoků, ale český matador si připomíná: Důležité je, abych přijel na střelnici ve stavu, v jakém to tam zvládnu.
Tolik o sobě pochyboval na začátku sezony, po zdánlivě nekonečném seriálu letních a podzimních zdravotních komplikací. Ale ta doba je pryč. Najednou se jeho tělem rozlévá podivná vlna sebejistoty mnohonásobného medailisty.
Jakmile bezchybně odstřílí ležku, pronese sám k sobě: O. K., dneska to dám, dneska si věřím.
Na stojce zasahuje terče rychle a neomylně, jako automat. „Tutovky,“ nadšeně komentuje Jiří Holubec. Navíc nejrychlejší střelba ze všech.
Vydává se do třetího kola těsně za Hoferem a těsně před Tarjeiem Böem, který sice při stojce musel opravovat, ale rychle se dotáhne zpět.
Uvisí se s nimi Moravec?
„Jo jo, on je bojovník,“ věří Rybář. Pak starší z bratrů Böových do kopce nastoupí a Rybář pro kolegy do vysílačky komentuje: „Pořád se jich Ondra drží... no... teď Nor nasadil, udržet se bude těžké... je tam malá díra.“
Přesto Moravec předává Michalu Krčmářovi jen pět sekund za vedoucím duem... a 28 sekund před průběžně čtvrtou Ukrajinou.
„Ještě nás čekají dvě modlitby při dvou střelbách, ještě nemáme vyhráno,“ povídá Davidová a odklidí se s Puskarčíkovou do zateplené buňky, aby hned zkraje mistrovství neprochladly. Krčmářovi zatím ujíždějí štafety Johannes Bö a Dominik Windisch.
Český finišman vyčistí ležku, drží bronzový post. Tak už jen jedna modlitba...
„Moc pěkný rytmus měl,“ ocení Holubec.
„Máme 20 sekund na Ukrajince, 33 na Němce,“ odečítá Rybář.
Czech team leave in 3rd! Can they hold on to the podium? #antholz2020 https://t.co/FYdl4bptdw
Dmytro Pidručnyj si však za Krčmářem „zatroubí“ k velkolepé štvanici. „Od střelby stáhl na Bimba (=Krčmáře) tři sekundy,“ oznamuje z trati Zdeněk Vítek, trenér mužů.
A Ukrajinec, loni senzační mistr světa ve stíhačce, stahuje dál.
„Ty vole, ten letí, tohle nevypadá dobře,“ obává se Hamza. Už je mezi nimi jen deset sekund. Rybář uklidňuje šéfa svazu: „Bimbo ví, co má jet.“
Tady to máš, tak se ukaž
Závěrečná stojka rozhoduje.
Nejprve v bitvě o zlato. Bö versus Windisch. Přijíždějí spolu.
„To byl nervydrásající zážitek,“ bude po závodě vyprávět Johannes Bö. „Vnímal jsem, jak celý stadion najednou ztichl očekáváním. Byl jsem tam s domácím borcem, byl jsem nervózní. Oba jsme chybovali. Ale já se s tím naštěstí vypořádal líp.“
Po úspěšném druhém dobití si odváží náskok před Windischem a už ho nepustí.
Tou dobou už probíhá i střelecký souboj Česko - Ukrajina o bronz.
Krčmář vnímá, že je pod tlakem, ještě nikdy ve štafetě o stupně vítězů nestřílel, ale sám k sobě promlouvá: Celou kariéru chceš závodit o medaile, tak teď to tady máš, tak se ukaž.
Davidová s Puskarčíkovou se stále skrývají v buňce, kde si na počítači naladí datové centrum IBU ukazující sestřelené terče rychleji než televizní přenos. „Tuhnou mi nohy, jen když se na to dívám,“ glosuje Puskarčíková.
Moravec stojí s fyzioterapeutem Romanem Karpíškem u cíle a říká: „Já jsem víc ve stresu, než kdybych tam střílel sám.“
Hra nervů kulminuje.
Čtyři terče zbělají, pátý ne.
Před dobíjenou ránou se Krčmář dvakrát prodýchne, zklidní - a trefí! Holubec i Rybář zatnou radostně pěst. Rychlý pohled vlevo. Pidručnyj vyšťavený z předchozí naháněné stojku neustál a míří na trestné kolo.
Vše řešící okamžik medailového úsilí české štafety. Michal Krčmář na stojce boj o bronz ustál, Ukrajinec Pidručnyj ne a šel na kolo. Krčmář pak vyprávěl: "Ten stres byl fakt velký. Ale říkal jsem si: Celou kariéru chceš závodit o medaile, tak teď to tady máš, tak se ukaž." https://t.co/XLME8OeeOf
Moravec utíká podél trati a řve: „Jeď, jeď!“ Potom tvrdí: „Bimbo je nabuzenej neuvěřitelným stylem. Ta medaile bude.“
Krčmář napálí poslední kolo, jenže najednou ucítí: Trochu mi docházejí síly. Nabádá se: Uklidni se, ještě to musíš dojet celé.
Americký kouč přichází k Rybářovi a chce mu gratulovat, ten odmítá: „Not yet. Ještě ne.“
Pak si chce i Hamza plácnout
Stejná odpověď: „Ještě ne.“
Hledí na mezičasy posledního kola a jakoby pořád nechtěl uvěřit, do vysílačky sděluje: „Pozor, Němec je 25 sekund za Bimbem.“
Vítek ho z terénu uklidňuje: „To je daleko. A Bimbo jel kolem mě v pohodě.“
Po posledním kopci se Krčmář poprvé ohlédne a uvidí: Za mnou nikdo. Zbývá jen ohlídat si závěrečný sjezd, aby nespadl.
Užívá si to.
Johannes Bö vítězí a začíná tak svůj útok na rekordních pět zlatých z jediného šampionátu. Rovněž druhý Windisch jásá a hlasatel vyřvává: „Grande, grande, grandissimo.“
Pak přijíždí Krčmář. Co mám udělat za gesto, dumá. Chce ukázat na českou vlajku na čepici, ale nakonec pošle polibek divákům a euforicky vymrští ruce nad hlavu.
Tří spolubojovníci ze štafety k němu utíkají a utopí ho v objetí. Davidová jásá: „Nevěřím, že se to opravdu stalo.“
Look how much it means for them! Are bronze in #antholz2020 https://t.co/SVVHxybcSu
Kvarteto z různých generací, od 23leté Markéty Davidové až po 35letého Ondřeje Moravce nepatřilo na papíře mezi favority. Odhady je řadily mezi 6. a 8. místo. Ale když Krčmář projížděl cílem, hlasatel je velebil: „Úžasná práce Čechů.“
Ondřej Moravec se právě s devátou medailí z vrcholných akcí (ZOH, MS) odpoutal v historickém žebříčku od osmimedailové Gabriely Koukalové. „Prožívat tu radost kolektivně je vždycky víc,“ ujišťuje.
Každý z bronzového kvarteta napsal v této sezoně svůj vlastní komplikovaný příběh. Po květinovém ceremoniálu se jedním slovem snaží vyjádřit aktuální osvobozující pocity.
„Fantazie.“ (Puskarčíková)
„Boží.“ (Davidová)
„Neskutečné.“ (Moravec)
„Neuvěřitelné.“ (Krčmář)
„Možná jsem doufal v medaili jen v nějakém snu,“ přiznává Moravec. „Na začátku sezony jsem si nic takového ani neuměl představit.“
Kdo by tomu před startem věřil? Bronzová česká smíšená štafeta na MS biatlonistů v Anterselvě a jejich pocity jedním slovem:
"Fantazie." (Puskarčíková)
"Boží." (Davidová)
"Neskutečné." (Moravec)
"Neuvěřitelné." (Krčmář) https://t.co/ZHXVCpdxBd
Samozřejmě to neznamená, že letošní problémy a generační krize českého biatlonu jsou vyřešeny. Ovšem ta medaile, jen dokládající neustále se zjevující kouzelné zvraty biatlonové, je impulzem.
Do dalších let i do dalších deseti dní tohoto šampionátu.
Rozhodně se teď neuspokojí s tvrzením, že mají v Anterselvě splněno. „Ještě si tu zkusíme dobře zazávodit,“ prohodí Davidová.
Už v pátek, ve sprintu žen. „Ačkoliv dát si hned po takhle vypjaté štafetě sprint, to jsme si pěkně zavařily, co?“ směje se Puskarčíková. Vzápětí dumá, co si počnou, když dostanou na stupních vítězů šampaňské. Památné jsou záběry, jak ho Gabriela Koukalová v Hochfilzenu 2017 neuměla otevřít a jako výpomoc musela přispěchat Laura Dahlmeierová.
„Já jsem ho ještě v životě neotvírala,“ říká Puskarčíková.
„Já taky ne,“ přidá se Davidová.
„Takže to bude jeden velký trapas, jestli nám ho dají.“
Ale koho by netěšily takové starosti...
