Před dvěma lety v Londýně získal svou pátou medaili z venkovních světových šampionátů.
Jenže znovu ne zlatou.
„V Dauhá v roce 2019 ale budu připraven,“ prohlásil tehdy. Kdyby tak tušil.
Sobotní kvalifikace tyčkařů byla závodem s prozatím největší senzací aktuálního mistrovství světa.
První pokus na 570? Nedopadl.
Druhý? Ani neměl naději.
Třetí? O nic lepší.
Už když Renaud Lavillenie letěl z výšky dolů, skryl si tvář do dlaní. Dlouho pak ležel na žíněnce, než vstal, popošel pár metrů a lehl si na mondo.
Sepjaté ruce položil na čelo, zavřel oči.
Jako kdyby tomu nemohl uvěřit. Uvízl v kvalifikaci a úterní finále se ho netýká.
„Adieu, adieu, adieu,“ psaly hned stránky IAAF.
„Samozřejmě že bylo cílem dostat se do finále, stejně jako jsem to dokázal v minulosti. Ale to se stává,“ prohodil 33letý Francouz o hodinu později, když se dostal k novinářům.
Prý nebyl v dobrém rytmu, když se pokoušel zdolat zmíněnou výšku.
2. DEN MS: Šampionem stovky je Coleman, má nejrychlejší čas sezony |
„Přes všechny své zkušenosti jsem prostě nebyl schopný se přes to dostat. Měl jsem v sobě určitý blok, který byl silnější než já. Taková je holt kvalifikace, občas je to past. Nejsem první favorit, který v ní uvízl a určitě ne ani poslední,“ prohlásil.
V kvalifikaci tenhle sympaťák skončil poprvé od roku 2010.
Ironicky, tehdy to bylo halové mistrovství světa konané… ano, v Dauhá.
„Možná mi tohle město prostě nesedí. Samozřejmě jsem se tím před kvalifikací nezatěžoval, ale takhle to dopadlo,“ usmál se hořce.
Přes celý stadion sledoval kvalifikaci tyčkařů i šéftrenér české reprezentace Jan Netscher – bývalý skokan o tyči.
„A viděl jsem Lavillenieho při rozcvičování, kdy měl při 570 úplně suverénní pokus. Ta soutěž má ale nějakou délku. Třeba cítil, že je dneska dobrý, že to půjde a pak mu to nevyšlo. Možná byl moc spokojený, měl pocit, že má dobrý den a ono se to nepovedlo. I v tomhle hraje psychika velkou roli,“ uvažoval Netscher.
Podobné problémy měl i Lavillenieho žák Armand Duplantis, který až na třetí pokus skočil nakonec potřebných 575 centimetrů.
„Asi jsem se dneska cítil podobně. Byl jsem víc v pohodě, než bych měl být. Myslel jsem si, že 575 skočím v pohodě, a to byla chyba. Ale jedeme dál, přežil jsem do dalšího dne,“ těšilo 19letého mladíka.
To Lavillenie nepřežil.
Vrátím se
Přitom, kolikrát už tu laťku ve své kariéře skočil?
570 centimetrů?
Pro světového rekordmana, který opakovaně překonával šestimetrovou hranici, to často byla spíše rozehřívací výška. Jen v tréninku ji překonal na tisíckrát.
Sotva se u ní zpotil.
MS v atletice 2019 v DauháServis iDNES.cz |
Ale ne na mistrovství světa.
Ta jsou pro Renauda Lavillenieho zakletá. Ze světových šampionátů nemá tenhle francouzský matador tyčky žádnou zlatou medaili.
V Moskvě bral stříbro, v Berlíně, Tegu, Pekingu i v Londýně pak bronz. Jistě, má ve sbírce olympijské zlato z Londýna a stříbro z Ria, ale přesto... U takového fenoména tyčky, jakým v posledním desetiletí byl, by se čekal alespoň jeden titul mistra světa.
Zvlášť, když třeba bájný Sergej Bubka má zlat šest.
Jenže Lavillenie musí dál čekat.
Přitom jinde byl v minulosti často tak suverénní.
V letech 2010 až 2016 byl jasným a nedotknutelným vládcem Diamantové ligy. V sezoně 2014 překonal i letitý Bubkův rekord a deník L´Equipe o něm napsal: „Nový Car.“
„Překonat Bubku, to je jako být rychlejší než Bolt nebo mít lepší statistiky než Michael Jordan. Prostě překonal legendu,“ popisoval Jean Galfione, bývalý francouzský tyčkař.
O moc jiné titulky pak ale vycházely po „zpackaných“ světových šampionátech.
Po tom posledním v Londýně už i francouzský Le Parisien napsal: „Navždy prokletý.“
Výkonem v Dauhá to jen stvrdil.
Odepisovat Lavillenieho by ale bylo předčasné.
Nepochybujte o tom, že se i v 33 letech může vrátit zpátky na vrchol.
„Vždycky jsem se z proher dokázal rychle oklepat. Rozhodně neplánuju po jednom nezdaru končit kariéru, naopak. Teď si odpočinu a všechnu tu frustraci vrhnu směrem k přípravě na olympiádu,“ líčí.
Bude pomsta v Tokiu sladká?
