„Hlavně musíte počítat s tím, že veškerých věcí se zbavujete na půl roku,“ upozornil manažer týmu Škoda Motorsport Pavel Hortek.
Pokud český tým cestuje po Evropě, potřebuje tři kamiony. Pro zámoří je výbava poněkud menší, ale i tak zabere dva plně naložené kontejnery. Tovární týmy s modely WRC jich přitom potřebují až deset.
Ve snaze mít co nejnižší náklady posílají všechny týmy kontejnery společně lodí. Na cestu vyrazí z přístavu v Hamburku už koncem ledna. První zastávkou je Mexiko, pak následuje Argentina. Zatímco škodovácké kontejnery se z Jižní Ameriky vracejí domů, protože Austrálie není v plánu, zbytek účastníků pokračuje tam.
Co je všechno v zásilce? „Dvě závodní auta, dvě trénovací, náhradní díly a vybavení dílny,“ vyjmenoval Hortek.
Po závodě v Mexiku mechanici všechny vozy očistili a nachystali na přepravu. V Argentině je tým měl k dispozici týden před startem.
„Když auta vyložíme z kontejnerů, vždycky děláme test. Auta stojí dva měsíce, takže musíme vyzkoušet, jestli se neobjevil nějaký problém,“ objasnil Hortek.
V takové případě je někdy nutné využít místní firmy, jako se to letos stalo v mexickém Leonu. Tým potřeboval najít soustružníka, jenž udělá nějakou úpravu. První dílna, kterou doporučili místní, se škodovákům nelíbila. Druhá zase chtěla vyrobit celý díl a nic neupravovat. Takže uspěli až napotřetí.
„Dostali jsme se k člověku, který měl inženýrský titul a využíval japonský stroj. Udělal to přesně tak, jak jsme potřebovali,“ popsal Hortek.
Během úvodní zámořské rally v Mexiku ovšem jezdec může vůz poškodit i výrazněji, takže pak nastává plán B – přeprava potřebných dílů letecky.
„Sem do Argentiny jsme posílali paletu s motorem, protože Rovanperä v Mexiku při havárii zničil chladič a poškodil přední část auta,“ popsal Hortek.
Pontus Tidemand (zcela vlevo) během Argentinské rallye
Letecky lze poslat i celé auto. Ovšem zatímco kompletní putování kontejnerů z Mladé Boleslavi a zpátky vyjde na několik milionů korun, letecky je to desetkrát dražší.
Počet lidí, které stáj při vzdálených výjezdech využívá, se moc neliší od závodů v Evropě. Tam je to včetně jezdců 32 lidí, tady 28. Další rozdíl spočívá u cateringové firmy. V Evropě využívají českou společnost, v Latinské Americe si najmou místní firmy.
„Je to výhodnější. Navíc pro nás je to zpestření, že ochutnáme i místní stravu,“ vysvětlil manažer. „Loni jsme je museli hodně zaučovat, aby chápali naše potřeby, letos je to perfektní.“
Pokud si myslíte, že mechanici či technici losují o tom, kdo z nich se vydá do Mexika či Argentiny, jste na omylu. Každá posádka má svůj stabilní tým lidí. Takže nominace jezdců rozhoduje o tom, kdo kam poletí. Samotná soutěž už je stejná, ať se závodí v Monte Carlu, Německu nebo Argentině. Do ní mladoboleslavský tým míří i přesto, že doba povinné účasti v zámořských soutěžích pro pravidelné účastníky mistrovství světa už je minulostí.
„Dlouhodobou analýzou jsme zjistili, že kdo chce titul v naší kategorii WRC2, musí v Latinské Americe závodit. Navíc tohle je jedna z nejprestižnějších a nejslavnějších soutěží v kalendáři, takže sem jezdíme rádi,“ upozornil Hortek. „Nesmím zapomenout ani na diváckou kulisu, která se nedá srovnat s žádnou jinou soutěží. Pro všechny je to zážitek.“
