Jste jednou z mála reprezentantek, které se v přípravném období vyhnuly zdravotní komplikace. Uvědomujete si to?
Jo, zdraví mě většinou podrží. Jen na jaře jsem se při tréninku trochu trápila. Dodělávala jsem bakalářská studia, proto jsem v květnu potřebovala větší prostor na učení a ve volnu jsem moc běhat nechodila. Takže když jsem zase vlítla do přípravy, bylo to pro tělo náročnější. Ale potom to šlo jako po másle. Měla jsem víc času na to trénovat, jíst, spát, regenerovat.
Jak jste naopak prožívala, když jste sledovala problémy vašich kolegyň?
Nejhnusnější, co jsem viděla, byl ohnutý palec Ley Johanidesové. Zato bolavé rameno Evy Puskarčíkové jsem si uměla živě představit, tím jsem si taky kolikrát prošla. A Gábininy potíže šly tak trochu kolem nás, o nich jsem se dozvěděla jen z médií. (Koukalová se připravuje především s trenérem Rybářem.)
Stihla jste vůbec při všem tom učení a přípravě i nějakou dovolenou?
Jo, byla jsem s kamarádkou a bývalou biatlonistkou Bárou Tomešovou na tripíku ve Slovinsku a Chorvatsku. Sice jezdíme každý rok na soustředění na Pokljuku, ale v životě jsem nebyla na Triglavu. Tak jsme si daly feratama Triglav až nahoru a bylo to fajn. Trvalo nám to 11 hodin, potom jsme slezly, sedly do auta a odřídila jsem celou cestu zpátky. Čtyřiadvacet hodin poté, co jsme začaly lézt na Triglav, jsem byla zase doma. To byla taková aktivní dovolená. Zato na podzim, když jsme měly volno, jsem už zůstala jen doma. Nacestuju se ještě dost.
Změnila jste něco v přípravě?
Protože můj střelecký výsledek na mistrovství republiky v letním biatlonu v Letohradu nebyl právě uspokojující, udělala jsem jednu dost velkou změnu, i když docela pozdě, až v září - mám novou pažbu. Měla by být stabilnější.
Čím je jiná?
Je lehčí, ale hlavně má odlišný úchop, při stojce je blíž k tělu a ta vidlička je postavená víc nastojato. Já mám docela viklavé zápěstí, tak by se mi teď ruka neměla až tak vyklánět. Snad mě ta pažba podrží.
Soutěž o cenyTipujte nejlepší biatlonové střelce  Kdo v české reprezentaci nejlépe střílí? Hrajte o biatlonové oblečení a části z olympijské kolekce. Tipujte ZDE |
Už tedy při střelbě pozorujete pokroky?
No, ten progres... Určitě ho očekávám, ale že by se už dostavil, tak to ještě vyloženě ne. Ale střelecké průměry mám v tréninku lepší.
Nebylo to až příliš velké riziko takhle těsně před olympiádou měnit pažbu?
Tu starou mám schovanou, beru ji s sebou pro jistotu jako rezervu. Původně jsem ji chtěla měnit až na jaře, ale nakonec jsem si řekla: A tak ji změním hned. Já ve skutečnosti nemám moc ráda změny, ale když se k nějaké odhodlám, stojí to za to. Ležku mám teď v pohodě, stojku jak kdy. Když mi to zrovna sedne, jde to fajn, ale jakmile cítím, že nemám svůj den, říkám si: To snad ani nemá cenu trápit se, nejde to, nejde, nejde... Ale nějak se s tou stojkou potrápím a uvidíme, co bude.
Běžecky si připadáte silná?
V létě jsem byla docela unavená, ale jakmile jsme se začaly na podzim věnovat rychlosti, postupně jsem si na zátěž zvykala a tréninky jsem zvládala výborně, až do úplného konce. Tedy až na jeden výpadek, kdy se mi udělal strašný puchýř na noze. V porovnání s holkama jsem na tom byla běžecky relativně dobře a stabilně, žádný propadák. Teď jsem zvědavá, jak na tom budu v porovnání se světem.
Čeští biatlonisté před startem sezony - zleva Lucie Charvátová, Michal Šlesingr, Veronika Vítková, Michal Krčmář, Eva Puskarčíková a Ondřej Moravec.
V neděli se v Östersundu pojedou smíšená štafeta a zároveň i sprint dvojic. Která z těchto disciplín by vás lákala víc?
To jsme zatím neřešili, ani na to teď nebylo moc času. Tenhle týden jsem se po měsíci ve Finsku vrátila aspoň na skok domů. Ve Finsku jsem už měla ten svůj psychický mód trošku na krajíčku, jak tam bylo pořád tmavo, šedivo a pršelo, tam jsem se hlavně soustředila na to, aby na mě trénink nezanechal hlubší následky. Po návratu jsme potom byli doma jen tři dny, musela jsem vyprat i zařídit dárky, protože pak se vrátíme až před Vánoci, a aspoň na chvíli jsem si chtěla i lehnout na gauč. Každý jsme toho měli dost. Takže jsme s trenéry o sestavách ani nemluvili. Teď dáme v Östersundu nějaké tréninky a uvidíme, jak to komu půjde střelecky.
Jaký máte vztah ke sprintu dvojic, neboli singl mixu?
Startovala jsem v něm jednou. Je to rychlý závod, což se mi líbí. Ale mám k němu vztah asi jako ke každé štafetě. Je to jiný typ závodu, než když jedete sám.
A váš vztah k Östersundu?
Vím, co mě čeká, nestresuje mě to. Už nejsem nejmladší, budu v Östersundu závodit počtvrté, tak mě doufám jen tak něco nepřekvapí a nevykolejí. Loni se mi tam povedlo zajet, vyšel mi střelecky a skončila jsem dvanáctá. Jenže zbytkem sezony jsem se potom protrápila. Kolem mistrovství světa se to sice trochu zlepšilo, ale jinak pro mě loňská sezona rozhodně nebyla ničím, z čeho bych se mohla odpíchnout a odrazit. Tak věřím, že to letos půjde. V Östersundu hlásí zimu, až minus dvanáct, což síly sebere - a moje prsty na zimu dost trpí. Navíc tam často fouká. Ale po loňsku mám k těm jejich tratím přece jen lepší vztah.
