Byl devátý na Vueltě 2013, sedmý na Tour 2014, šestý na Giru 2015. Teď je Leopold König přešťastný, že v závěru sezony 2017 konečně zase objel dva etapové závody.
Dlouho se jen spekulovalo, co vám vlastně je. Oč tedy šlo?
Hned o několik úponů na obou kolenech. Ta nejslabší místa se přetížila pokaždé, když jsem zase začal jezdit ve vysokých intenzitách. Čtyřikrát jsem se vrátil do závodů, čtyřikrát se zdálo, že už jsem v pohodě, ale čtyřikrát to mé koleno, ať už levé nebo pravé, při maximální zátěží zase nevydrželo.
Nenapadlo vás: Ukončím radši kariéru?
Ne, ani jednou! Takhle jsem vůbec nepřemýšlel. Já pořád věřil, že to bude podobné jako při mých potížích v minulých letech a že nejdéle po dvou měsících budu zpět. Nevěřil bych, že půjde skoro o celou sezonu. Jenže po každém nepovedeném návratu jsem si musel zase na tři týdny naordinovat absolutní pauzu a znovu začínat jen s hodinovými volnými tréninky. Z kondice jsem ztrácel i to poslední, co jsem ještě měl. Už jsem se zadýchával i při chůzi do schodů.
Pro vaši hlavu to musel být chvílemi až pocit beznaděje, ne?
Úplné beznaděje. Začnete si pak vážit úplných maličkostí. Najednou jsem byl vděčný i za to, že mohu vyjet na intervalový trénink. Vracel jsem se k úplným základům a užíval si je. A teď si říkám: To vše bylo školou, potřebnou k tomu, abych jednou třeba opravdu stanul na bedně při závodě Grand Tour.
Stále věříte, že se to může stát?
Stoprocentně. Zkoušky, kterými procházím, jsou čím dál těžší, ale asi to tak má být. Asi než dosáhnu úplného vrcholu, musel jsem si projít těžkým obdobím a trably, které mě stáhly až na úplné dno, abych si začal víc vážit obyčejných věcí a mohl se z toho dna odrazit.
Kdo vám pomohl, abyste se na tom dně „neutopil“?
Od rodiny i přítelkyně jsem cítil úplnou podporu. Ale když jsem byl se známými, už jsem neustával takové ty jejich rádoby ze srandy otázky: Kdy už tě teda uvidíme, kdy znovu začneš závodit? Bylo toho na mě moc. I doma jsem potom dal mámě embargo na otázky, jak na tom jsem. Nechtěl jsem zase odpovídat, že je to pořád stejně špatné.
„Někdy jsou i doktoři krátcí. Zase mi pomohli, ale ze všeho vás nedostanou.“ |
Objevili jste zpětně důvod, proč vaše potíže vznikly?
Pravděpodobně jím byl přechod na nové kolo a nový posed (při přestupu ze Sky do Bory). Pak to šlo jedno s druhým. Vždy jsem míval zkraje sezony zdravotní problémy, když jsem začal trénovat po období volna. Ale tentokrát jsme nedokázali ukočírovat můj návrat po doléčení. Mé tělo opakovaně reagovalo při pokusu o návrat mikrozánětem.
Podobné dlouhodobé potíže, v jejím případě s lýtky a achilovkami, nyní řeší také Gabriela Koukalová.
Chápu, v jaké pozici se ocitla. Nejhorší je, že v takových věcech jsou občas i páni doktoři krátcí. Také letos mi spousta z nich pomáhala, ale ze všeho vás nedostanou. Občas musíte zkusit nějakou alternativu a třeba i něco extrémního.
Jakou alternativu jste zkusil?
Začal jsem opět víc spolupracovat s trenérem Ctiradem Kaftanem. Nešlo jen o všeobecnou a silovou přípravu, ale zkoušeli jsme zároveň nějaké nové věci, posilování úponů. A ono to fungovalo. Už jednou, před pěti lety mi Ctirad zachránil kariéru a teď mi ji zachránil i podruhé.
Ještě v září jste přitom v Itálii vzdal tři jednorázové závody.
Tam jsem odjel v dost špatném stavu, musel pokaždé kvůli bolesti odstoupit a dát si pár dalších dní volna.
Pak se vše zlomilo? Najednou jste objel dva etapové závody World Tour, v Turecku a Číně.
Po první etapě v Turecku, ve které jsem tahal tempo na špici, jsem říkal: To nemohu vydržet. Koleno mě zase bolelo. Ale nešlo o stejnou bolest jako většinu sezony, spíš jen o takové táhnutí. Což bylo dobré znamení. Potom se to etapu od etapy zlepšovalo. Ta třetí už byla skoro bez bolesti.
„Na Giro i na Tour jsem koukal skoro každý den, byl jsem do nich vtažený.“ |
A na cílovém kopci té čtvrté jste dokonce bojoval v čelní skupině a dokončil etapu jedenáctý.
Začalo mě to tak strašně bavit, že jsem v tom kopci sám útočil. Jen jsem si chtěl vyzkoušet, jaké je šlapat zase na úplné špici té selektované skupiny nejlepších lidí. To byl pro mě neuvěřitelný zážitek.
Navnadil vás, abyste se vzápětí při etapách v Číně snažil držet v popředí už pravidelně?
V Číně jsem chtěl zkusit jet i na pořadí, i když bez jakéhokoliv pořádného tréninku (skončil celkově 39.). Každý den jsem navíc ve spurtech pomáhal našemu sprinterovi Pelucchimu a zase mě to šíleně bavilo. Mám díky tomu do další sezony na čem stavět. Před třemi dny jsem už začal naplno trénovat na rok 2018. Není čas ztrácet čas. Moc jsem toho letos nenajezdil, proto začínám s přípravou dřív.
Prijel jsem akorat na komunisticky sjezd...#china https://t.co/hGwkVU9VKI
Měl jste během roku chuť dívat se na závody v televizi?
A to zase jo, pořád. Když mi tak moc chyběly všechny ty základní věci, jako obyčejný trénink, vynahrazoval jsem si to sledováním velkých závodů. Byl jsem do nich doslova vtažený, na Giro i na Tour jsem koukal skoro každý den. Občas jsem si při tom říkával: Já tam s nima všema v minulosti byl. Ty přenosy byly mojí motivací.
Kdo vás letos nejvíc ohromil?
Dumoulin na Giru. Pak Gaviria, který je budoucností sprintů a těžkých jednorázovek. A jednoznačně zase Froome. Jeho pohádka nekončí. Chrisovo letošní double Tour - Vuelta je neuvěřitelný počin. Vueltu předtím chtěl vyhrát už několikrát. Když jsem ji loni jel v týmu Sky s ním, tak mu to o jednu etapu a o jednu chybu nevyšlo. Proto jsem mu letos vítězství hrozně přál.
LONI NA VUELTĚ. Ještě v dresu Sky - a při časovce v dresu českého národního mistra.
Kdy se na Grand Tour vrátíte vy?
Obrysy další sezony mám. Pojedu dvě Grand Tour a bude to brzo.
Takže už v květnu na Giru?
Chci ho jet. Navíc pak bude delší pauza mezi Girem a Tour, šestitýdenní. Tak proč nezkusit i Tour? A pokud bych se na Giru ještě nedokázal držet s těmi nejlepšími, tak se tam aspoň rozjezdím na Tour.
Jenže co udělat, aby se letošní potíže neopakovaly?
Cvičením se Ctiradem Kaftanem tomu musíme zabránit. Také teď nebudu dva roky měnit kolo ani posed, což je další pozitivní věc. A co je nejdůležitější, budu si pořádně hlídat dny volna. Zjistili jsme, že se svým tělem vlastně ani nemohu mít volné dny, protože mé úpony jsou po nich náchylnější na zranění.
Jak vás poslouchám, jste opět přímo nabitý optimismem.
Přesně tak. Mám ohromnou chuť do tréninku a motivaci zase něco dokázat. Jsem nejvíc hladový po cyklistice a závodech, co jsem kdy byl.
