V poledne před startem čtrnácté etapy v Éjice si ho k mikrofonu přitáhla Laura Meseguerová z Eurosportu.
- Jaká to dneska bude etapa, Rafo?
- Pro únik, uculil se.
V tom výrazu bylo řečeno vše.
O bezmála čtyři hodiny později totiž Rafal Majka na vrcholu Sierra de la Pandery zvedal triumfálně ruce nad hlavu.
UŽ JEDU! Rafal Majka přijíždí do cíle čtrnácté etapy španělské Vuelty na prvním místě.
Tak jiný byl pohled na něj při dojezdu třetí a čtvrté etapy, kdy ho sužovaly střevní patálie a nyní, kdy byl znovu ve své nejlepší kondici.
Ke dvěma vítězstvím Tomasze Marczynskiho tak přidal jedno své a znovu potvrdil, jak skvělé má Polsko v současném světě cyklisty.
Giro, Tour nebo co vlastně?
„Tak pojedu Giro nebo Tour?“ ptal se nejspíš na začátku sezony týmových šéfů.
Při návratu Leopolda Königa do bývalého NetAppu měl totiž český cyklista přislíbeno jet Tour de France na sebe. Jenže pak pořadatelé Gira zveřejnili letošní trasu a ta se Königovi tak zalíbila, že změnil plány.
A tak se Majka musel podřídit a začít se připravovat do Francie.
Když pak bylo jasné, že König Giro nestihne, zkusili se ještě týmoví ředitelé Majky zeptat, jestli by přece jenom nechtěl zkusit italskou Grand Tour...
„Ne, nechtěl,“ přišla jim rezolutní odpověď.
Možná to nakonec měl zvážit.
Na Tour totiž přispěl k blamáži celé stáje.
Poté, co Bora-Hansgrohe ve čtvrté etapě přišla o vyloučeného Petra Sagana, ztratila o volném dni i polského cyklistu.
Tour d'Espagne : Bora-hansgrohe avec Rafal Majka https://t.co/oBRx910a2j #LV2017 https://t.co/QhhEaErXia
Ten totiž v deváté etapě těžce upadl. Ne, nic si nezlomil, ale s bolestivými pohmožděninami a odřeninami dojel do cíle půl hodinu za vítězem.
„Bolí mě všechno, skoro kvůli tomu nemůžu dýchat,“ svěřoval se.
A tak odjel domů, kde se i na závodě Kolem Polska, ve kterém nestačil jen na Dylana Teunse, připravoval na třetí, závěrečnou Grand Tour letošní sezony.
Když nemůžete jíst
Na Vueltu přijížděl natěšený a ve skvělé formě. Konečně chtěl zase předvést, že může na Grand Tour bojovat o nejlepší pětku a možná i o pódium.
Vždyť i podle sázkových kanceláří patřil do okruhu šesti, sedmi favoritů na celkový triumf.
Plány však zhatila střevní chřipka, kterou trpěla celá Bora, stejně jako Contadorův Trek. Její následky byly různé.
John Degenkolb byl tak slabý, že Vueltu vzdal.
Alberto Contador ve třetí etapě ztratil dvě a půl minuty, ale od té doby se drží s nejlepšími.
Rafal Majka dopadl ve třetí etapě stejně, ale tak rychle jako Španěl zdravotním trablům neutekl. „Hodně jsem trpěl, ale pořád jsem bojoval. Do Madridu je to daleko a každý bude mít jeden horší den,“ svěřoval se ještě v Andoře.
To netušil, že těch horších dnů bude sám mít trochu víc.
Hned v následující etapě totiž nemohl v průběhu dne skoro jíst, pět kilometrů před cílem v Tarragoně ztratil kontakt s hlavním polem a ke svému času přičítal další čtyři minuty. „Je to hrozná škoda. Přijel tady v tak skvělé formě a teď trpí podobně jako Michael Kolář,“ mrzelo sportovního ředitele Steffena Radochlu.
„Úkol pro další dny? Musím hlavně přežít. Celkové pořadí je pryč, ale Vuelta je dlouhá,“ věřil Majka.
A tak přežíval. Ztratil sice dalších deset minut, ale sám cítil, že se jeho stav zlepšuje. O tři dny později už byl součástí úspěšného úniku, kdy nakonec ještě stále trochu oslaben v závěru nestačil na Juliena Alaphilippa s Janem Polancem.
Jeho chvíle ale měla přijít.
Desetikilometrová časovka
Na šestadvacátém kilometru se v sobotní etapě zrodil únik dne.
Pro Rafala Majku bylo nesmírně důležité, že jeho součástí byl i Patrick Konrad. Mladý Rakušan totiž o svého polského kolegu celý den pečoval.
Zatímco Davide Villella si jezdil pro body do vrchařské soutěže, Majka se soustředil na jiný cíl. I proto když pětice Majka, Konrad, Villela, Bart de Clercq a Rui Costa dorazila k závěrečnému stoupání na La Panderu, byl to Villella, kdo jako první odpadnul, platil za předešlou aktivitu.
To už vedoucí kvarteto z více než sedmiminutového náskoku mělo k dobru jen necelé dvě minuty. Nezdálo se příliš pravděpodobné, že by někdo z uprchlíků mohl nakonec etapu vyhrát.
I proto začal Majka přitápět.
Po dvou kilometrech, kdy pro něj poslední zbytky sil odevzdal Konrad, se Polák usadil do čela vedoucí skupiny a začal udávat tempo, kterému nikdo další nestačil.
„Když jsem viděl Costu trpět, vjel jsem dopředu a jel, co to šlo,“ popisoval.
#LV2017 La montée finale commence ! Voyant le peloton se rapprocher fortement, Majka poursuit son effort en solitaire. https://t.co/riHNE33h6w
Neohlížel se, nevnímal, jestli kolem něj někdo je, soustředil se jen na následujících deset kilometrů do vrchu.
„Bylo to jako jet časovku,“ usmál se.
Tentokrát ne proti času, ale proti přibližující se hrozbě mužů, se kterými chtěl na této Vueltě bojovat o celkové prvenství.
Náskok se rychle zkracoval. Nejprve na minutu a půl, poté na minutu, na čtyřicet vteřin, na půl minuty, ale to už Majka vjížděl do závěrečného osmi procentního úseku stoupání na La Panderu.
Ukázal na svůj dres a slavil své první vítězství na Vueltě.
„Přijel jsem tady bojovat o celkové pořadí, ale onemocněl jsem, skoro jsem po čtyřech etapách odjel domů,“ vyprávěl. „Ale teď jsem tak šťastný. Ne proto, že jsem vyhrál, ale kvůli týmovým kolegům. Odevzdali pro mě maximum, dneska hlavně Patrik a já se jim za to odvděčil.“
Na Twitteru mu hned blahopřál i s kolenem laborující König: „Neuvěřitelná práce, gratuluju!“ psal týmovému parťákovi na dálku.
Incredible job, congrats! https://t.co/UygPNcTxnV
Že by se ale Majka jedním vítězstvím uspokojil?
„Vuelta je pořád dlouhá a já teď mám novou motivaci. Určitě to zkusím znovu,“ varoval své soupeře.
Třeba už v neděli – při krátké a explozivní zkoušce vrcholící v dvou a půl tisících metrech na Sieře Nevadě.
