Slánský rodák letos v únoru zazářil na turnaji mládežnické Euroligy v jihošpanělském Coin. Střelecky nadaný rozehrávač pomohl k výhře nad Darüssafakou Istanbul 29 body a tým USK táhl i v ostatních zápasech.
Co mu měření s evropskou konkurencí dalo? Také o tom hovoří, jeho myšlenky však směřují hlavně k nedělnímu (15.30) semifinálovému duelu českého šampionátu s GBA.
Radku, před začátkem finálového turnaje českého MČR do 19 let je třeba probrat ambice vašeho USK.
Vzhledem k tomu, že jsme skončili po základní části první, tak by se mohlo zdát, že bychom to měli i celé vyhrát včetně finále. Naše ambice směřují k prvnímu zápasu, což je klíč do finále. Bude to nejtěžší soupeř na turnaji. Doma chtějí uspět všichni.
Po základní části skončil váš tým s bilancí 20 výher a dvou porážek - stejně jako druhý tým soutěže BA Nymburk. To se zdá jako hladký průběh sezony...
Tak to vůbec ne. Abychom měli tuto bilanci, museli jsme se hodně nadřít a připravovat na soupeře. Ono to díky těm číslům vypadá snadno. Hodněkrát jsme měli k porážce blízko, ale nakonec jsme to zvládli.
Které z utkání z dosavadního průběhu sezony pro vás bylo nejtěžší?
Psychicky bylo nejtěžší připravit se na zápasy a Nymburkem, který byl po celou sezonu náš rival a my hráli o to, kdo bude první a bude mít právo pořádat české mistrovství na domácí palubovce. To byly krásné zápasy. Po fyzické stránce určitě to utkání s Pardubicemi, kdy se hrála tři prodloužení a bylo i psychicky náročné to ustát a vyhrát. Opět šlo o první příčku.
Mluvil jste o přípravě na soupeře. Jak taková příprava v kategorii do 19 let vypadá?
Příprava pro nás začíná už po skončení předchozího zápasu. Bavíme se o soupeřích, kteří nás čekají, bavíme se o jednotlivých hráčích. Na týmových schůzkách si probíráme hráče, zda střílí, na jakém postu hraje a tak dále. V druhé fázi rozebíráme jejich útočné a obrané rozestavení. A v té poslední trénujeme na hřišti a snažíme se situace simulovat, abychom na to byli připraveni v utkání.
ProgramMČR basketbalistů do 19 let v Praze (SH Folimanka) Neděle 30. dubna Semifinále Pondělí 1. května 11:30 utkání o 3. místo |
Kdo je podle Tebe favoritem celého turnaje? A kdo naopak „černým koněm“?
Favoritem bychom měli být my. To už je nepsané pravidlo pořadatele. Všechny týmy jsou dost vyrovnané a i v sezoně hrály vyrovnaně. Nymburk dokázal porazit GBA. Těžko říci, kdo je černý kůň. Pokud mám jeden tým zmínit, pak Nymburk, protože dokázal porazit GBA i dvakrát Ostravu.
Pokud byste měl říci vítěze, ale nemohl by to být USK, kdo by to byl?
Pokud by byl ve finále Nymburk a GBA, vsadil bych na GBA. Hlavně z toho důvodu, že jsou individuálně a takticky o něco lepší. Nebo spíš vyspělejší. Na druhou stranu nejsou tak dobrý tým jako Nymburk. Doufám ale, že GBA ve finále nebude.
Už první utkání na turnaji rozhodne, o jakou medaili budete hrát druhý den. Jak přijatelným soupeřem je pražská GBA?
Je to pro nás asi ten nejhorší soupeř. Připravit se na tento tým takticky je velmi náročné. Na každé pozici mají hráče, který je schopen skórovat. Jsou fyzicky vyspělejší, což vyplývá vůbec z celé filozofie toho projektu. V USA je basket hodně o síle. Na druhou stranu je lepší s nimi hrát první zápas, protože na ten zápas máme delší dobu na přípravu. Kdybychom s nimi hráli o třetí místo nebo finále, byl by na to den, a to je na takového soupeře málo.
GBA má za cíl připravovat hráče na odchod na americké univerzity. Hrají i jiný styl basketbalu?
Ano, hrají více jeden na jednoho a více využívají podkošové hráče. V Evropě obecně se hraje více z perimetru. Rozdíl je určitě i ve fyzické síle. Hra na univerzitách je více fyzická, v Evropě pak více technická.
Jak složitá je adaptace na tento herní styl?
Musíme přizpůsobit naší obranu v tom, že se více koncentrujeme na hráče s míčem. Musíme si dát větší pozor na vnitřní prostor. Tam nesmíme dovolit přihrávku. Jejich pivoti jsou herně vyspělí natolik, že vědí, kdy můžou zakončit a kdy hledat své spoluhráče na trojce. A také to samozřejmě chce víc koncentrace a energie.
Ocenění spolužáka Tůmy
České mistrovství do 19 let dostane i svého nejužitečnějšího hráče. Kdo jím je pro vás nyní, po skončení čtvrtfinále? A kdo by jím mohl být po skončení MČR?
Po základní části by to pro mě byl můj spoluhráč Jakub Tůma. Díky němu jsme měli super bilanci a několikrát dokázal naše zápasy otočit a podržel nás v těžkých momentech. I jeho statistiky tomu odpovídají, a to nejen na české scéně, ale i v zahraničí. Pokud mám říci někoho z jiných týmů, pak je to Roberts Blumbergs z GBA, který má po celou sezonu opravdu velkou užitečnost. Je to tahoun týmu.
Co soudíte o formátu juniorského MČR? Dříve se finálový turnaj hrál systémem tří hracích dnů každý s každým.
Divácky atraktivnější je asi současný formát se semifinále a finále. Pro hráče je asi o něco lepší minulý formát. Hrálo se více těžkých zápasů, bylo to rozložené do více dnů a všeobecně měl hráč šanci si to i víc užít. Tento formát je pouze dvoudenní, a tak než se rozkoukáte, už je po všem.
V tuzemské nejvyšší soutěži si připisujete 14,1 bodu a jste jedenáctý nejlepší střelec, zároveň máte i tři asistence na utkání. Jaká je vaše role v týmu?
V první řadě musím řídit tým. Na to naštěstí nejsem sám. Přece jen jsem rozehrávač a má úloha není jen bodová. Z toho plyne snaha vytvářet pro spoluhráče střelecké pozice. Na druhou stranu se ode mne jako od střelce očekávají i body. Z tréninku vím, které pozice jsou pro mě připravené, kdy mám střílet. Také záleží taky na tom, komu se zrovna daří. Pokud se daří spoluhráčům, snažím se pro ně tvořit. Pokud ne, musím střílet.
Na rozehrávce se střídáte s Jakubem Tůmou, který je pátým nejlepším střelcem domácí soutěže...
S Kubou se hodně bavíme o tom, komu se daří a komu ne. Podle toho, komu to „padá“, se snažíme doručit míč. Často se stává, že oba nastupujeme v základní sestavě, a tak je jednoduší, kdo zrovna vyváží míč a organizuje hru. Můžeme se prostřídat v úkolech na hřišti. Hodně o sobě víme a víme, jak jeden druhému pomoci. Je to tím, že spolu trávíme hodně času, jsme součástí klubového mládežnického programu a chodíme spolu i do školy.
V této sezoně jste si s USK zahrál i turnaj juniorské Euroligy. Stal jste se dokonce nejlepším střelcem celého víkendu. Jak velké to pro vás bylo překvapení?
Mojí ambicí před odletem na turnaj bylo především vyhrát pár utkání, protože jsem si vědom té obrovské konkurence a individuální kvality hráčů, kteří na ANGT (juniorská Euroliga) startují. Snaha byla udělat klubový výsledek. V posledních letech nás na mezinárodní scéně chválí, jsme zajímavým týmem, ale potřebujeme to proměnit i ve výsledky a výhry. Chtěli jsme udělat podobně dobrý výsledek, jaký měly ročníky 1994 a 1996, kdy se bojovalo o postup do finále. Na tuhle akci jsem se dlouhodobě připravoval a vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že bych mohl být nejlepším střelcem. Snažil jsem se hrát svou hru a ty body z toho vyplynuly. Byl jsem potěšen, že se podařilo oboje.
Když není čas na přemýšlení
Během čtyř utkání jste nastřílel v průměru 19,8 bodu, to je při obrovské kvalitě soupeřů skvělé. Jaké byly reakce?
Spousta lidí mi gratulovalo. Zároveň si mě soupeři i více hlídali. Já sám ale vím, že tam jsou rezervy. V první řadě musím pořád pracovat na vedení týmu. Ta utkání mají úplně jiné tempo hry, než tady v Česku. Vše je rychlejší, tvrdší a nemáte šanci na přemýšlení. Vše musí být zautomatizované a zažité. S tím se musíte vypořádat a při tom jste stále rozehrávač a řídíte nejen sebe, ale i ostatní. Měl bych více pracovat na ovládání míče a zakončování levou rukou.
Z jakých pozic se na mezinárodní scéně nejčastěji prosazujete? Co vás naopak trápí?
Nejvíc jsem dával body z nájezdu, ale to není pouze moje práce, ale i našich pivotů, kteří výborně clonili obránce, a tím vytvářeli prostor pro takové nájezdy. V sezoně se nejvíce prosazuju trojkovou střelbou, která mě na tomto turnaji nešla (Radek Farský proměnil jen šest z 21 střel). Evropská obrana je daleko agresivnější a hbitější. Vše je rychlejší. Svou roli hrála v mém případě i nervozita. Ale pro nás je to svátek si taková utkání zahrát a moc nám to pomáhá v našem rozvoji.
Měl jste si 5,8 ztráty na utkání, tolika chyb se na domácí půdě nedopouštíte. Je to dáno větším tlakem?
Už jsme to nakousli tou nervozitou. Na tomhle turnaji jsem hrál z pozice rozehrávače větší část zápasů než na domácí scéně. V Čechách alternuji i na pozici menšího křídla. Vzhledem k tlaku, který tam byl nesrovnatelný s tlakem na míč u nás, jsem se dopouštěl více ztrát při pokusu vytvářet pozice pro ostatní hráče i hledání vlastních zakončení. Byla to velmi cenná zkušenost.
Takže teď víte víc o svých slabinách?
Především mi taková akce dodá hodně zkušeností. Hlavně v tom, jak se hraje moderní basketbal v Evropě. Týmy hrají bez složitých signálů, hrají velmi jednoduše clonu na míč, to je vše. S tím si vystačí a z toho tvoří. Něco podobného hraje i naše áčko v Kooperativa NBL. Zároveň se mi poodkrylo, jak složité je hrát na pozici rozehrávače pod velkým tlakem. Doufám, že z toho budu schopen těžit i v domácí soutěži.
