Jste ráda, že sezona končí?
Určitě. Letos to pro mě bylo hodně těžké, takže se těším, že si odpočinu. Loni se mi to kvůli nemoci nepovedlo, teď si to vynahradím.
Právě kvůli nemoci vám v úvodu zimy nevyšel ani začátek této sezony, ale potom jste se rozjela k úžasným výsledkům. Šesté místo na Tour de Ski, to přece bylo úžasné...
Jo, výsledky byly fantastické, ale pocity ze závodů tomu neodpovídaly. Prostě jsem si je neužívala jako třeba o rok dřív, takže věřím, že v příští sezoně to zase bude víc o radosti.
O čem tedy byla právě končící sezona? O dřině?
Určitě. A někdy taky o slzách. Sezona však byla úspěšná, některé výsledky stály za to.
No právě - i na mistrovství světa ve Falunu. Deváté místo na klasické třicítce a desáté ve skiatlonu.
Ano, to bylo super, ale nějak se z toho vytratila ta radost. Prostě jsem si to tolik neužila.
Na kterou sezonu tedy jednou budete vzpomínat raději - na loňskou, kdy jste byla na olympiádě v Soči pátá na volné třicítce, anebo na tu poslední?
Na loňskou, protože páté místo z olympiády je víc než být na mistrovství světa v desítce, byť dvakrát. O lepších loňských pocitech jsem už mluvila, navíc to byla první sezona, kdy jsem jezdila tak dobře, prožívala jsem euforii. Teď už mi to připadalo jako nějaké dokazování někomu něčeho, žádná velká sláva.
Nemohla jste letos dosáhnout ještě o něco lepších výsledků?
Dokud nevyhraju, tak to vždycky může být lepší. Ale líp to nešlo. Některé závody Světového poháru jsem vynechala, taky v rámci přípravy na Falun, takže konečné devatenácté místo ve Světovém poháru beru.
Vaším mentorem je Kateřina Neumannová, která tvrdí, že máte na stabilní umístění ve světové desítce. Neměly jste se po sezoně sejít?
Zatím nebyl prostor. Určitě s tím ale počítám.
Dáte na její rady?
Určitě si je vyslechnu. Oslovila jsem ji na podzim s tím, že bych byla ráda za nějakou spolupráci, uvidíme, co z toho vzejde.
Neumannová už se nechala slyšet, že byste potřebovala jistou změnu - nabrat pár kilogramů, s nimiž by přišla i síla. Potom by prý přišla i větší rychlost...
To je trošku složitější, ale přibrat rozhodně nechci, musí se to vzít z jiného konce. Jde o vybudování nové svalové hmoty, přibírat ale nemusím.
A co letní atletický trénink a populární Běchovice, kde jste se stala nejlepší Češkou? Podle slavné lyžařky minulosti se to neslučuje s běžkařskou přípravou...
Atletiku v žádném případě neopustím. Spíš naopak, chci se jí věnovat ještě krapet víc, loňské výsledky mě v tom ubezpečily. Těch závodů jsem běžela víc, ale na žádný z nich jsem se ani trošičku nepřipravovala. Ani na Běchovice, přitom mi to nikdo nevěří. Nevidím důvod, proč bych měla atletiku omezovat, v tom rozhodně problém nebyl. Běchovice poběžím zase.
Ale to je možná jedna z rad Neumannové...
Jenže ona neví, že jsem se na atletické závody vůbec nepřipravovala.
S Lukášem Bauerem absolvujete tuto a následující sobotu dva lyžařské maratony, jeden v norském Lillehammeru a druhý ve švédském Aare. Co si od toho slibujete?
Doufám, že v nich znovu najdu radost ze závodění, chci si to užít. Poprvé po dlouhé době se na závody opravdu těším. Taky to bude nová zkušenost, protože jsem nikdy nic tak dlouhého nejela, takže to určitě bude zajímavé. A za třetí - budu spolupracovat s Lukášem, za jehož tým pojedu. On je pro mě pan závodník, spolupráce s ním si moc cením.
Eva Vrabcová-Nývltová během mistrovství republiky v běhu na lyžích.
Chcete se přesvědčit, jestli můžete s maratony počítat v budoucnu, anebo je to zpestření na závěr sezony?
Moje budoucnost je otevřená na více stran, ještě jsem se nerozhodla, kterým směrem se vydám.
Opravdu? V úvodu jste přece naznačila víru, že v další sezoně budou výsledky v bílé stopě ještě lepší.
Neříkám, že chci skončit, ale možností je v tuto chvíli víc. Jedna jsou maratony, druhá, a doufám, že pořád ta největší, je účinkování ve Světovém poháru, a ty další si nechám pro sebe.
Máte na mysli rodinu?
To je jedna z variant, zatím však není někde v popředí. Na devadesát devět procent jsem ale připravená pokračovat ve Světovém poháru.