Tak prostý nápad, přesto geniální. Harvey Pollack oslaví příští týden 90. narozeniny, okolo NBA se pohybuje od jejího založení v roce 1946 - opravdový veterán, s basketbalem zažil snad všechno.
Přesto k jeho nejsilnějšímu zážitku stačila jen tužka a papír. Poprosil reportéra o bílý list z jeho bloku, rychle na něj cosi načmáral a podal papír smějícímu se Wiltu Chamberlainovi.
Na listu bylo číslo 100. "Od toho večera patří stovka navždy Wiltovi - a trochu taky mně," vypráví dnes Pollack.
Díky jeho pohotovosti vznikla ikonická fotka (nejen) dějin sportu. Dlouhatánský chlapík tmavé pletí se culí do objektivu a z bílé čtvrtky září počet bodů, jež právě Chamberlain nastřílel.
Venku hučela studená páteční noc, psal se 2. březen 1962 a padl rekord, jehož zopakování je na hranici nemožnosti. Jen jediný muž v historii zámořského basketbalu s "prezidentským" jménem Franklin Delano Selvy zvládl dát 100 bodů také, ovšem jen v univerzitní soutěži, navíc téměř před šesti desetiletími. Král zůstane navždy jen jeden a jmenuje se Wilt.
Proč slavný zápas nikdo neuvidí
Zapomeňte na cirkus NBA, tehdy se do haly na souboj Philadelphia Warriors proti New York Knicks vydalo pouze 4 124 diváků. Liga chřadla, potýkala se s pozůstatky rasismu, černí basketbalisté hráli jen na kvóty a deník New York Daily News napsal: "Basketbal neprosperuje, protože normální mladí Američané se nemohou identifikovat s těmi ulítlými hvězdami, dvoumetrová monstra zkrátka adolescentům neprodáte." Opatrně s těmi slovy, pane!
Lidé si je četli poté, co Chamberlain vstoupil do dějin. Hráči Warriors i diváci začali tušit, že se děje něco výjimečného. Po půli měl 53 bodů, po třetí čtvrtině 69...
Soupeř dělal, co mohl, Chamberlain přesto střílel, jak se dalo. V čase 47:14 to stihl! Na poslední vteřiny už se nezapojoval do hry, hltal vzduch vítězů jen sám, stoje u středového kruhu. Dal 36 košů ze hry (bez trojek, jež ještě nebyly zavedeny), uspěl při 28 trestných hodech, ač mu obvykle nešly. Součet vypadá ve své zaokrouhlenosti dokonale. 100. Magická stovka.
"Věděl jsem, že toho dřív nebo později dosáhnu," pronesl poté Chamberlain a ani to vlastně neznělo sebevědomě, vždyť v rekordní sezoně 1961-1962 měl průměr více než 50 bodů na zápas, to dnes zní jako sportovní sci-fi.
Ale zpátky do Philadelphie, neboť víc než vzpomínky není k dispozici. Televizní štáby chyběly, fotograf přišel jen jeden, proto nechme mluvit nyní téměř devadesátiletého kmeta Pollacka: "Ano, viděli jsme Wilta párkrát nastřílet přes 70 bodů. Ale stovka? Tomu nikdo z nás nevěřil."
Stalo se. Průlom průlomů, vždyť v těchto dnech vychází i kniha s názvem "Wilt, 1962: Stobodová noc a úsvit nové éry". Sláva však přicházela postupně.
Podívejte, trpaslík kouše obra!
Stále jsme v roce 1962 a Chamberlaina si pozve Ed Sullivan do své televizní show na kanálu CBS. Ale co se to děje? Přibíhá trpaslík a předstírá, že kouše obra do lýtka, diváci se chechtají, podívejte na to! O stovce se nemluví.
Ale časy se stejně mění. Šum o slavném velkém muži byl silnější než přitroublé scénky na CBS.
"Lidé slyšeli o tom, jak dal Wilt 100 bodů, a chtěli toho chlapa vidět na vlastní oči. Věřím, že Chamberlain sám zachránil NBA," popisuje Oscar Robertson, jiný slavný hráč této éry a stejně jako Chamberlain muž tmavé pleti. "Bez černých hvězd by liga ztratila i své tehdejší malé televizní kontrakty, nepřežila by," dodává.
Chamberlain pak válel dál, dvakrát NBA vyhrál, třikrát se stal jejím nejužitečnějším hráčem... Okolo něj se měnila doba i basketbal, dnes prestižní soutěž tehdy získávala své renomé.
Muž, který jí pomohl tak vysoko, se přitom loučil smutně. V roce 1973 přestoupil z Lakers do rivalské soutěže ABA, v dresu San Diego Conquistadors však nezvládal vyprodat ani třítisícovou halu. A tak skončil. Svůj úkol ostatně splnil.
20 tisíc žen? Ne, stovka je víc
A taky si za to po kariéře náležitě užíval. Chamberlain se netajil vášní pro večírky (údajně hýřil i před rekordním duelem) a dámy, ve své autobiografii z roku 1991 došel k neuvěřitelnému číslu 20 tisíc milenek!
"To v mém věku dává průměr 1,2 ženy na den, denně od mých patnáctin," vypočetl suše. Tou dobou sám ilustroval proces, k němuž pomohl celé NBA: ze sportu se stala výrobna celebrit.
Zahrál si po boku Arnolda Schwarzeneggera ve filmu Ničitel Conan, hrál pro radost volejbal, sponzoroval nadějné sportovce a za reklamy inkasoval šeky od slavných firem typu American Express, Volkswagen a dalších.
Na snímcích z 90. let vidíme muže v barevných košilích či v elegantních oblecích. Na jiné fotografii září úsměv hráče na kytaru, vedle se i 216 centimetrů vysoký Wilt jaksi ztrácí v davu novinářů.
Ovšem tělo už dávno nevydrželo to, co v bouřlivých letech. Od roku 1992 bral Chamberlain léky na srdce, v říjnu 1999 jej našli mrtvého v jeho domě v Kalifornii. Bylo mu 63 let...
Ale proč vlastně zmiňovat věk? Wilt Chamberlain se nepotřeboval dožít stovky. Počet bodů, jež onoho sychravého březnového večera nastřílel, mu vystavil vstupenku na věčný bál těch, co nikdy nezmizí z paměti.
