Jak jste reagovala, když přišla nabídka do pořadu?
Bylo to překvapivé a zároveň jsem z toho měla radost, protože se ráda účastním obdobných projektů. Být na televizní obrazovce v rámci něčeho jiného než mé práce je jiné. Je to docela dobré zpestření. Jsem zvyklá i na kamery prakticky od počátku, co dělám svou práci. Vůbec je nevnímám.
Když vidíte ty kauzy, jsou pro vás předem jasné, nebo jsou naopak situace, které se úplně zvrátí a jejich výsledky jsou nečekané?
Některé situace se určitě zvrátily v průběhu projednávání. Záleží také na tom, jak téma pojmou účastníci. Mnohdy může být rozhodnutí jiné, než jak se na počátku očekává. V rámci právní praxe, kterou provozuji, si myslím, že jsem za ta léta pokryla prakticky všechno. Nevím o žádné situaci, kterou bych nezažila.
Říká se, že s příchodem dítěte se člověku změní život. Vnímáte to také tak?
Určitě. Je to naprosto jednoznačná změna. Ale je to změna naprosto k pozitivnímu dalšímu životu, protože se člověk dítětem hrozně uklidní. Zjistíte, že není nic důležitějšího než dítě, jeho zdraví a život. Ostatní věci si už neberete tak, jako když jste byla bezdětná či svobodná. Je to naprosto úžasné.
Změnil se váš pohled v určitých věcech na ženy-matky, když sama máte dítě?
Ta změna určitě patrná je. Je fakt, že když má člověk sám dítě, tak může přistupovat ještě více empatičtěji k lidem, kteří ho mají také. Navíc u mě se úplně otočil vztah i k ostatním dětem. Dokud člověk dítě nemá, tak si to neuvědomuje, ale i ostatní děti mě strašně moc naplňují. Miluji je. Je to naprosto nepředstavitelný a úžasný pocit a přála bych ho zažít úplně každému. Člověku se úplně změní náhled na celý život a svět okolo.
Chcete skončit u jednoho nebo plánujete více dětí? V dnešní době u žen nejsou takové hranice jako dřív.
Vzhledem k tomu, že můj čas je kvůli práci omezenější, tak bych se chtěla - pokud to půjde - věnovat své dceři. Do budoucna samozřejmě nelze vyloučit nic, ale prozatím nad tím neuvažuji.
Jak probíhá váš běžný den, když nepracujete, ale jste s dcerou? Jak si ho užíváte?
Úplně na maximum, na 100 procent co to jde. Jsou to nejkrásnější chvíle, které jsem ve svém životě měla a nikdy bych je za nic jiného nevyměnila. Je to super a nemusíme být nikde pryč nebo dělat exotické zážitky. Je pro mě nejdůležitější, když mohu být s ní, hrát si a povídat si. Ona totiž teď začíná mluvit a to je tak nádherné, hrozně roztomilé. To si vůbec nedovedu představit, že půjde třeba do školky, což jsem předtím u ostatních lidí nechápala. Můj vztah k těmto věcem je teď úplně jiný a teď se také děsím toho, že bych ji měla dát někam, kde budou úplně cizí lidé, a já nebudu vidět, jestli je v pořádku a zda se o ni dobře starají. Samozřejmě tam potají nainstalovat kamerový systém nemůžete. Ten strach bude opravdu ohromný. Ono je to možná umocněné i tím, co dělám, protože mám opravdu extrémní profesionální deformaci. Mám strach z určitých situací a myslím hodně na ty nejhorší věci. To bych se měla snažit opustit, ale je to těžké.
Co strach v reálném životě? Vyhrožovali vám někdy?
Výhrůžky určitě v průběhu doby, kterou práci dělám, nastaly. Ale naštěstí zůstalo vždy jen u nich. Já si říkám, že pes, který štěká, nekouše. Takže si z toho nic nedělám. Je fakt, že jsem svou práci musela omezit, ale mám ve své rodině a v manželovi takovou oporu, že se to dá úplně v pohodě zvládnout.
Jste hodně činná i na sociálních sítích, kde je anonymita větší. Objevily se výhrůžky i tam, nebo naopak třeba situace, kdy vás někdo žádal o pomoc?
Zažila jsem obě tyto strany, ale lidé, kteří jsou v anonymním prostředí, si sice kuráž dodávají, ale kdyby mělo dojít na věc, tak toho nebudou schopní. Na sociální síti je každý generál, ale ve skutečnosti je to jinak. Z tohoto nemám obavy.
Jaké klady a zápory vidíte všeobecně v soudnictví z pohledu profesionála a ženy?
Já si na české soudnictví všeobecně stěžovat nemohu, ale jsou případy, které vás určitě zaujmou v negativním slova smyslu. Ve většině z nich nemohu nic moc vytýkat, maximálně - a to je i obecně známé - rychlost řízení. Ono je to však dané i tím, že soudy jsou dost přetížené.
U soudu se často soudí umělci s bulvárem. Jaké jsou plusy a mínusy v boji proti médiím?
Já jsem zastáncem toho, že proti médiím není úplně vhodné začínat podobné procesy. Tomu člověku jde o to, že bylo něco špatně, a když se to pak u soudu omílá znovu a znovu, tak si to lidé připomínají. Těch případů, které pro žalobce dopadnou takto dobrým způsobem, není úplně mnoho. U lidí, kteří se v mediální oblasti pohybují a kteří média někdy potřebují, si nemyslím, že je úplně vhodné je žalovat víc, než je zdrávo. Ale je to samozřejmě případ od případu. Pakliže se jedná o nějaké extrémní porušení osobnostních práv a oni se neomluví, tak je to na místě. V poslední době jsme ale zvyklí na to, že lidé žalují pro každou kravinu a pak se diví, že jim to u soudu neprojde a ještě platí náklady na řízení.
