O tom, že člověk přichází do továrny na cukrovinky, nenechá nikoho na pochybách už vrátnice, kterou zdobí postavičky mlsajících dětí a motivy čokoládového městečka známého z reklamy na modrou hvězdu. Jejím domovem je právě olomoucký závod a naopak Orion je jeho hlavní značkou.
„Všechny tabulkové čokolády, čokoládové tyčinky a bonboniéry s modrou hvězdou děláme tady. To většina lidí neví. Myslí si, že Zora vyrábí nějaké zvláštní výrobky, které nikdy neviděli. Právě teď jdou ale do výroby nové obaly tabulkové čokolády se zřetelným nápisem: Vyrobeno v Olomouci,“ říká Lukáš Zubák, technolog Zory, která patří od 90. let do nadnárodní skupiny Nestlé.
Společně míříme na dvůr areálu, kde se line nasládlé aroma z výrobních hal, které jsou vzájemně propojené vzdušnými tunely s potrubím, jímž proudí čokoláda.
„Tohle je náš mezisklad, ze kterého čokoládu stáčíme i do cisteren. Vozí ji do dalších závodů ke zpracování. Nakupují ji od nás třeba Poláci a Maďaři,“ vysvětluje Zubák. Mezisklad má podobu dvanácti obřích barelů, do každého se vejde 50 tun tekuté čokolády.
Sladká vůně se pak naplno rozvine ve válcovně, kde se čokoláda mechanicky zjemňuje. Mimo jiné ve strojích s obrovskými „šneky“ a pomocí zařízení, která připomínají díky velkým válcům mandl. Válce čokoládu roztírají až 12 hodin, výsledkem celého procesu je hmota s částečkami o velikosti 0,02 milimetru.
Do Česka se čokoláda vozí v blocích z Pobřeží slonoviny
Následně se čokoláda dál upravuje. Tuto část výroby ale přeskakujeme - prohlídka celého závodu by údajně zabrala tak čtyři hodiny - a míříme rovnou k lince na výrobu tabulkové čokolády.
Pohled do čokoládovny |
Právě z ní vyjíždí Studentská pečeť, která je druhou nejprodávanější tabulkovou čokoládou v Česku. Loni jí Zora vyrobila téměř pět tisíc tun, což představuje 27,5 milionu balení o váze 180 gramů. Závod se může pochlubit i dalšími zajímavými čísly.
„Loňská spotřeba cukru byla 18 tisíc tun, kakaa 10 tisíc tun, mléčných výrobků 6 tisíc tun, ořechů 1,5 tisíce tun,“ vyjmenovává mluvčí Nestlé Česko Andrea Brožová.
„Kakao, respektive kakaovou hmotu, což je prakticky stoprocentní čokoláda, nakupujeme z Pobřeží slonoviny. Kakaové boby zpracovávají tamní závody. K nám putuje čokoláda ve velkých blocích, které pak rozpouštíme a dále zpracováváme,“ doplňuje Zubák.
V roce 1925 ročně tři tisíce tun, loni čtrnáctkrát tolik
Naopak z továrny k odběratelům loni putovalo přibližně 43 tisíc tun cukrovinek, v průměru na jeden den to představuje téměř 118 tun sladkostí.
„Produkce závodu mírně roste. V roce 2006 vyrobil 34 tisíc tun. Už spíše jen pro zajímavost, v roce 1925 činila roční produkce továrny tři tisíce tun sladkostí,“ přibližuje Brožová.
Zhruba polovina produkce končí na českém a slovenském trhu, který firma považuje za domácí odbytiště. Druhá polovina produkce míří do zahraničí. Třeba i do Kanady nebo k šejkům do Saúdské Arábie a Kuvajtu. Zásilky na export se přitom podle Zubáka liší podle chuti místních zákazníků.
„Základ, to znamená čokoláda, je vždy stejná. Odlišné jsou náplně. Třeba do Anglie hodně vyvážíme výrobky s karamelem, oblíbená je tam také pomerančová příchuť. Mimo jiné v Holandsku je zase populární takzvaná aerovaná čokoláda, která se díky své lehkosti rychleji rozpouští v ústech,“ popisuje technolog. A dodává, že třeba po pomerančové náplni v čokoládě by většina Čechů nesáhla.
Příprava na výrobu vánočních kolekcí začíná v květnu
Nicméně i na domácí trh Zora dodává neobvyklé příchutě, které děti vyrůstající v socialistické éře neznaly.
„Doba, kdy byla v našich obchodech čokoláda maximálně s arašídy a ořechy, je určitě pryč. Na odbyt jdou dnes i čokolády s pistáciovou nebo višňovou náplní. Vyrábíme i čokoládu s medvídky či lentilkami,“ vyjmenovává technolog závodu.
Co se naopak nemění, je podle něj zájem o velikonoční figurky a vánoční kolekce. Kvůli sladkým ozdobám vánočních stromků Zora každoročně musí dočasně posílit pracovní sílu a přibrat ke svým zhruba osmi stovkám zaměstnanců přibližně 200 brigádníků.
„Na Vánoce se začínáme připravovat už v květnu. Brigádníky přijímáme na letní měsíce, kdy výroba celého závodu jede díky kolekcím a salonkám oblíbeným zejména na Slovensku naplno. Naopak nejméně práce máme v jarním období, protože Velikonoce jsme už vyrobili a na Vánoce je ještě čas,“ usmívá se Zubák.
Sám pracoval několik let ve vývojovém oddělení a ochutnávat sladké měl přímo v popisu práce. Ale čokoláda se mu prý nezajedla.
„Nezajedla se nejen mně, ale ani lidem, kteří tu pracují dvacet, třicet let. A pravdou také není, že by v Zoře pracovali obtloustlí lidé,“ dodává s úsměvem..
