Původem jste ze Dvora Králové. Jak jste se dostal do Turnova?
V šedesátém roce jsme se sem přistěhovali, celá rodina. Od jedna, dvaašedesátého roku se traduje můj vztah k tady těm skalám.
Josef Rakoncaj Narozen 6. dubna 1951 ve Dvoře Králové. Je ženatý, má 2 dospělé děti. Je také podnikatel, pilot, spisovatel. Vybrané horolezecké výkony: 1972 – Matterhorn (Alpy) |
Z čeho se vyvinul?
Začátky byly ve škole, kdy kluci, stejně jako já, zjišťovali, že tady jsou jednak Klokočské skály a jednak Skalák, kde se dá nějak vyžít. Potom jsme začali lézt na takové skalky, které prakticky věžemi ani nebyly. Už tehdy jsme měli lano. První lano bylo konopné, takové to dekorativní, které měl otec Luďka Polívky jako vedoucí prodejny obuvi. Tak jsme mu ho sebrali.
Co na lezení říkali rodiče?
Zkraje to vůbec nevěděli, ale třeba má matka lezení prakticky nikdy nepřijala. Vždycky říkala, že peníze mi dá, ale nikdy ne na lezení. Když už jsem byl starší, tak jsme dělali letní brigády. První věc, co jsem si koupil, bylo lano, nylonovou čtyřicítku.
Kdy jste se poprvé dostal na zahraniční hory?
Poprvé venku jsem byl v jednasedmdesátém, to jsme byli s jedním kámošem, Jiřím Novákem. Působili jsme v takových překrásných lezeckých oázách v Bergellu, to je hranice Švýcarska a Itálie.
V té době nebylo jednoduché dostat se za hranice. Jak jste to dělali s bolševikem?
Bylo to v rámci výjezdu skupiny, tohle byla TJ Olympia Praha, ostatek zájezdu se soustředil na severní stěnu Eigeru.
Čeho si ve své bohaté kariéře nejvíc vážíte?
Samozřejmě ty nejvyšší kopce mě vždycky nejvíc lákaly. Naše generace a ještě generace po nás měla takovou tendenci považovat skalní lezení za přípravu na další výstupy. Na konci osmdesátých let se stalo, že se lezení nějak rozdělilo do několika směrů. Dalo by se říct, že vznikli specialisti, ta univerzálnost zmizela. U mě to zůstalo, takže teď lezu na skalách a jsem rád z toho vlastního pohybu, který jsem dělal celý život.
Jaký váš výstup byl nejnáročnější nejdelší, nejkomplikovanější?
V Himalájích mám prakticky čtyři prvovýstupy, jeden na Lhotse Šar, jižní stěnu v roce 1984, tehdy jsme vystoupili ve čtyřce na vrchol, potom to byl takový rychlovýstup na Šiša Pangma v roce 1990, kdy jsme s kolektivem Francouzů a Italů vylezli severní stěnu. Velice těžký a nebezpečný byl prvovýstup na Nanda Devi v Indii, necelých osm tisíc, asi 7 816. Tam jsme vylezli tři kilometry vysoký severní pilíř, který je, myslím, jedním z takových přelomů českého lezení v těch letech.
Zažil jste někdy při lezení tak kritickou situaci, že šlo o život?
Tak samozřejmě. Dojde třeba k nějakému pádu laviny, nebo tak. Byl jsem jednou v lavině.
Jaké to je, zůstat uvězněný v lavině?
Když k tomu dojde, tak to je otázka 5 – 6 vteřin. Buďto jste hluboko a z té laviny se sám nevyhrabete, nebo jako to bylo v našem případě, kdy jsme byli asi 30 centimetrů pod vrškem, a tak jsme se všichni tři vyhrabali sami.
A jak vám při šedesátce slouží zdraví?
(Ťuk, ťuk, ťuk) zatím žiju, no.
Jste známý a úspěšný člověk. Nelákal vás někdo do politiky?
Jednou jsem byl v Náchodě nakupovat nějakou podrážkovinu a když jsem jel zpátky, tak se mi ozvala dáma, která mi to prodala a ptala se, jestli nechci být senátorem za náchodský okrsek. Já jsem říkal: v žádném případě ne. Myslím, že politika je zvrácenost, i když asi nutná zvrácenost.
Rakoncaj podnikatelemZáliba v zasněžených vrcholcích velehor a nedostatek kvalitního mrazuvzdorného oblečení v socialistických obchodech ovlivnil pracovní život Josefa Rakoncaje. Už v dobách hlubokého komunismu, kdy samozřejmě musel být zaměstnán, šil horolezecké oblečení pro sebe i pro kamarády. "Začátek mého podnikání byl někde v roce 1974, kdy jsem si udělal první péřovou bundu a péřový spací pytel," vzpomíná. V roce 1989 koupil první průmyslový stroj a později si najal první zaměstnance. Původně vyráběl oblečení pod svým jménem, po devadesátém roce si nechal zaregistrovat značku Sir Joseph. "Hrozně se mi líbilo ranní oslovení od šerpy v základním táboře. Když nám roznášel čaj, tak říkal sir, hot tea, morning tea a dodal oslovení jménem. A to byl asi prapůvod značky," říká Rakoncaj. |
