„Film má na 730 záběrů, z toho 165 vizuálních efektů - od retuší nedobových prvků, jako jsou pouliční lampy, semafory, novinové stánky, až po vytváření a úpravy míst, kde se děj odehrává. Mnohá vypadají jinak než před půl stoletím a často se tu ani nemůže natáčet,” líčí supervizor efektů František Štěpánek.
Třeba na Václavském náměstí se nedalo točit kvůli hmotnosti tanků, kdy hrozilo, že by se propadly do prostor metra, a také proto, že v roce 1968 tu byly dlažební kostky, kdežto nyní převládá asfalt.
Navíc zastavit provoz na tak využívaném místě by bylo hodně drahé, takže filmový „Václavák“ je kombinací pardubického Pernštejnského náměstí a prostoru pražské střešovické vozovny.
Budova Národního muzea se zase po celou dobu výroby filmu nacházela pod lešením. „Museli jsme proto vycházet z archivních materiálů, abychom ji věrně zrekonstruovali. Scény jsme také zahalovali dýmem, protože výfukové plyny a dým z tanků byly nedílnou součástí prvních dní okupace.” dodává Štěpánek. Ukázky trikových proměn najdete na videu.
