Když Konráda v posledním přípravném zápase před sezonou na začátku září proti Hradci Králové zasáhla do krku brusle Petra Koukala, všem zatrnulo.
Konrád si dal prsty do rány a duchapřítomně bruslil na střídačku. Nejdřív si myslel, že mu praskly svaly, měl je však přeříznuté. Ten nejdůležitější, tedy zdvihač hlavy, mu v nemocnici sešili.
Naštěstí brusle minula tepnu...
„Kdybych dostal zásah o centimetr níže, nemuselo mě bolet vůbec nic, z čehož člověka mrazí.“
Pustil se do náročné rehabilitace. Až ve 34. kole extraligy 23. prosince poprvé nastoupil. Krásný vánoční zázrak. Nakonec před hrami stihl dvanáct zápasů. Dost na to, aby spolehlivého gólmana, který reprezentaci tolik pomohl už v kvalifikaci na hry, kanadský kouč Slováků Graig Ramsey nominoval i do Číny.
Konrád má po zásahu bruslí do krku po operaci, je stabilizovaný |
„Postoupili jsme z kvalifikace, a když jsem byl v plné parádě, se pak stalo to, co se stalo. Já se snažím pořád bojovat sám se sebou. I s tím vším. Není to úplně ideální. Jsem moc rád, že mě sem trenéři vzali i přesto, co se mi stalo,“ říká vděčně.
Filmovou story možná malinko kazí, že po prvním zápase, kdy nezabránil porážce 2:6 s pozdějšími finskými šampiony, si už nezachytal.
„Můj výkon v prvním utkání nebyl ideální, ale asi to tak mělo být. Museli jsme se nějak prostřídat, aby to někomu sedlo. A Paťo klobouk dolů, jak chytal na turnaji,“ ocenil Konrád výkony Patrika Rybára. „Jak to zvládl fyzicky, psychicky, fantazie! Podporoval jsem ho neskutečně. Znám ho od patnácti let. On rady už nepotřebuje. Chytá KHL, dostal se mnohem dál než já. Chytal kvalitní evropské ligy, všude byl jako jednička. Já jsem byl ticho a držel jsem mu palce.“
Soudržnost slovenského mančaftu vyzdvihuje. „Po prvních dvou zápasech padla i ostřejší slova. Postupně jsme začali věřit. Když jsme přešli přes Američany ve čtvrtfinále, tak úplně.
„Pak to Paťo zavřel. Zaslouženě jsme nad Švédy vyhráli, byli jsme lepším týmem,“ podotkl. „ Ze střídačky jsem kluky každý zápas brutálně podporoval. Věřili jsme v medaili. Hráli super. Děkuji chlapcům za medaili. Já jsem si to odseděl na střídačce, ale fandil jsem každou minutu. Byl jsem víc nervózní, než kdybych chytal.“
Asi to už v Olomouci doklepu
Konrád byl ve 34 letech nejstarším členem týmu. Co můžou Slováci dokázat na světovém šampionátu? „Určitě se můžeme posunout. Teď si to můžeme užít, ale pojďme dál s pokorou, další turnaje budou náročné. Pro nás musí být stále základ postoupit do čtvrtfinále. Pokud se sejdou všechny okolnosti, může se podařit tahle super věc,“ přemítá Konrád, kterého potěšila i podpora českých fanoušků.
„Strašně moc. Kamarádi a známí z Česka mi všichni psali, že to prožívali jako na Slovensku. Vážím si velké podpory i z Česka, hlavně z Olomouce. Všem děkuju.“
Podle Konráda slovenský úspěch ukazuje i na kvalitu české extraligy.
„Česká extraliga je velmi kvalitní soutěž. My jsme vlastně z ní měli základ, bylo nás tam deset,“ připomenul. „Sešlo se to i s KHL, ostatní ligy. Fantasticky hráli i kluci ze slovenské ligy. Každý rubal. Měli jsme mladé mužstvo, možná to rozhodlo, že jsme měli víc sil.“
Jaký kontrast oproti českému výběru, jenž měl sice více zkušeností, ale nedostal se ani do čtvrtfinále. „I v Česku jsou mladí hráči. Možná je to tím, že generace v mém ročníku nehraje tolik v zahraničních ligách. Byla tam díra, teď to vyplňují mladí.“
Ocenil také kouzlo sedmdesátníka Ramseyho, klidné síly, jež vede Slováky pátý rok. „Snaží se to přenést na nás, abychom si věřili. Abychom jezdili, jezdili, jezdili a jezdili… O tom dnešní hokej hlavně je,“ zdůraznil. „Pokaždé, když přijdeme do reprezentace, se hraje to samé. Hráči to mají zažité.“
Po oslavách s fanoušky a projížďce otevřeným autobusem Bratislavou se už plně koncentruje na Olomouc, která je na hraně play off. Dnes by měl nastoupit na ledě Sparty. „Bojujeme o každý bod. Věřím, že sezonu dotáhneme k úspěchu.“
Finský útočník Harri Pesonen a slovenský brankář Branislav Konrád.
Účastník čtyř světových šampionátů a dvou olympiád je oporou Mory od roku 2015. Rodák z Nitry se jí upsal na další tři sezony.
„Asi to v Olomouci už doklepu,“ řekl pro klubový web, ač měl i jiné nabídky. „Ale byl jsem zraněný, tak jsem nic neřešil. Navíc je tu rodina zvyklá a máme to blízko na Slovensko, nebyl důvod cokoliv měnit.“
