Myrmekofilním rostlinám dělají mravenci tělesnou stráž

Myrmekofilní druhy tropických rostlin ve své domovině žíjí v symbióze s mravenci. Při pěstování v našich podmínkách se ale zahmyzení bytu bát nemusíte.

Kde nakoupit

Myrmekofilní rostliny nepatří do běžného sortimentu květinářských obchodů. Často je však lze koupit na různých výstavách exotických rostlin (např. v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze) nebo je můžeme zakoupit přímo u jejich pěstitelů.

Symbióza je soužití dvou či více různých organizmů, ze kterého mají, na rozdíl od parazitizmu, užitek všichni zúčastnění.

Takové partnerství můžeme najít i mezi některými rostlinami a mravenci. Rostliny žijící v symbióze s mravenci se nazývají myrmekofilní rostliny či myrmekofita a najdeme je převážně v tropických pralesích.

Rostliny poskytují mravencům pohodlný domov přímo ve svém těle a mravenci jim na oplátku zajišťují živiny, vodu a slouží rostlinám jako jejich "tělesná stráž“.

Mravenci ochraňují i vyživují

Mezi rostliny "spolupracující“ s mravenci patří zástupci rodů Myrmecodia, Hydnophytum, Dischidia, Acacia a další. Jako živá mraveniště jsou uzpůsobena celá jejich těla či různé části. Dischidia má duté, nafouklé listy, Myrmecodia a Hydnophytum ztlustlou dužnatou dolní část těla protkanou spletí chodbiček, některé druhy rodu Acacia mají ztlustlé duté stonky či trny a "ubytování“ mohou mravenci najít i v oddencích a kořenech některých druhů kapradin či orchidejí.

Mravenci využívají "své“ rostliny jako mraveniště, jenž samo roste, a tak jim stále poskytuje dostatek prostoru. Za to je chrání před škůdci (škodlivým hmyzem, většími býložravci i různými houbami a plísněmi) a zajišťují jim přísun živin ze zbytků své potravy a vláhy udržováním stálé vlhkosti uvnitř svého příbytku.

Mnohé myrmekofilní rostliny totiž tvoří v prostorech, kde mravenci žijí, "vnitřní“ kořínky jimiž vláhu a živiny vstřebávají. To je výhodné hlavně pro rostliny žijící v oblastech s periodicky i náhodně se vyskytujícími obdobími sucha. Zatímco jiné rostliny v té době trpí nedostatkem vláhy, mravenci zásobují své "živé domovy“ vodou přímo uvnitř jejich těla.

S mravenci jen v přírodě

Mnohé z myrmekofilních rostlin můžeme pěstovat nejen ve skleníku, ale i jako zajímavé pokojovky v běžných domácích podmínkách, např. na parapetu u okna. Soužití s mravenci ke svému životu nutně nepotřebují, stačí jim zálivka a hnojení jako u normálních pokojových rostlin.

A nemusíte se obávat ani toho, že se vám do rostliny nastěhují naši domácí mravenci a zamoří vám následně celý byt. Rostliny se totiž "kamarádí“ výhradně s určitými specializovanými druhy tropických mravenců žijícími pouze v jejich domovině, naše mravence k zabydlení se uvnitř těchto exotických rostlin nic neláká.

Pěstování

K nejčastěji pěstovaným a nejatraktivnějším myrmekofytům patří rody Myrmecodia, Hydnophytum a Dischidia. Rostliny jsou teplomilné, optimální jsou celoročně běžné pokojové teploty kolem 20–25 ˚C.

Rostliny můžeme pěstovat epifyticky, navázané na větvi (kořeny obalíme například sušeným rašeliníkem) i v květináči. Jako substrát pro pěstování v květináči je nejlepší směs rašeliny a běžného epifytního substrátu v poměru 1:1 (epifytní substrát namícháme z kousků kůry, polystyrenu a dřevěného uhlí v poměru 2:2:1).

Vyžadují dostatek světla, ne však přímé slunce. Rostliny v květináči přirůstají rychleji a lze je bez potíží pěstovat volně v bytě. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, rostlinám prospívá občasné mlžení. Epifytně pěstované rostliny působí atraktivněji a mají přirozenější, kompaktnější tvar. Vyžadují však větší vlhkost vzduchu (časté rosení či pěstování v pokojové vitrínce). Hnojíme jednou za 2–3 týdny zálivkou nebo postřikem, hnojivy na pokojové rostliny.

Mravenci se stěhují "do hotového"

U myrmekódií a hydnofyt nejsou prostory pro "mraveniště“ na první pohled patrné. Viditelné jsou pouze malé otvory v dolní části ztlustlého stonku, které slouží jako vchod do rozsáhlé sítě chodbiček uvnitř jejich těla. Krátce po objevení těchto rostlin se vědci domnívali, že mravenci si chodbičky v rostlinách vykousávají. Brzy se však zjistilo, že jejich tvorba je záležitostí pouze rostlin samotných (zárodky chodbiček jsou patrné již u malých semenáčků, do kterých by se mravenec ani nevešel) a mravenci se tak nastěhují již do hotového.