Váš podnikatelský život je do velké míry spojen se soutěžením. Kde to má kořeny?
Vyrůstal jsem v rodinném prostředí, které kladlo důraz na úspěch a výkon. Úspěchy a dobré výsledky u nás byly skoro důležitější než vztahy. Očekávalo se, že po tátovi převezmu vedení velkého cukrovaru. Součástí mého života byl vždycky i sport, třebaže mě moc nebavil fotbal, ale hrál jsem ho kvůli otci, a to dokonce závodně.
Jak jsem dospíval, začal jsem cítit touhu dělat věci svobodně a po svém. To mám asi po tátovi – určitou tvrdohlavost, která mě vedla k potřebě vybudovat něco vlastního a jít nevyšlapanou cestou. Tak jsem opustil Mladou Boleslav i svět závodního fotbalu a odešel jsem studovat do Prahy.
Jakou školu? Dala vám potřebné základy pro byznys?
Ekonomku, ale vzdělání, myslím, pro moji kariéru nebylo až tak významné. Věřím, že klíčové je spíš osobní nastavení a povaha. Hodně mě ale namotivoval studijní pobyt v Lyonu a jeho prostředí otevřené podnikavosti. Studenti sami organizovali akce s velkými rozpočty, diskotéky, provozovali školní kavárnu. To pro mě byla parádní inspirace a myslím, že tahle zkušenost velmi zesílila moji chuť pracovat sám pro sebe.
Tomáš Reinbergr
|
Kdy jste se do podnikání pustil vy sám?
Krátce po návratu z Francie. Hrál jsem nadšeně squash a chyběli mi parťáci pro hru. Takže abych měl s kým hrát, založil jsem studentskou ligu. Kamarád mi udělal web, vytiskli jsme černobílé letáčky a polepili jimi školu. Do dvou týdnů se přihlásilo 200 lidí a tehdy jsem si řekl: Aha, tak to budeme rozvíjet dál a uvidíme, co se z toho vyvine! Tehdy jsem ale ještě netušil, že startuje projekt, který mě už v prvním roce bude živit. Teď už funguje patnáct let.
Co je tedy ta služba, kterou poskytujete?
Je to vlastně velice jednoduché. Po registraci v lize a uhrazení členství získáváte možnost si zahrát ve čtyřech ligových zápasech měsíčně a v neomezeném množství přáteláků – ve svém městě a sportu. Náš systém eviduje vaše sportovní výsledky a přiřazuje vám spoluhráče a soupeře, kteří jsou na podobné úrovni. K tomu jsou jako bonus různé slevy na sportovištích po celém Česku. Navíc je naše služba velmi finančně dostupná, měsíční členství je v ceně tří piv v hospodě.
Jde stále o studentskou ligu?
Tak tomu bylo původně. Nejprve byla liga jen pro studenty Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze, ale rychle expandovala mezi studenty dalších univerzit i mimo Prahu. Z původního názvu VŠE liga tak postupně zmizelo „E“, změnila se na VŠ LIGA a dnešní název VAŠE LIGA naznačuje, že zde může hrát a soupeřit kdokoliv, už dávno ne jen studenti. Před covidem hrálo ligu asi osmnáct set lidí. Hráči zrají s námi a ti, kdo ligu hrají od začátku, jsou už dneska mámy a tátové. Často i díky lize je to taková seznamka přes sport.
Kterým sportům se vaše liga věnuje?
Nejdřív to byl zmiňovaný squash, ke kterému postupně přibyl badminton, tenis, ping pong a beach volejbal nebo běžecké závody. Pak jsme celkem přirozeně přidali pořádání komunitních aktivit. V zimě děláme lyžák, dále letní a podzimní čtyřdenní kempy, kde zapojíme do her a sportů i děti. Letos v červenci z toho byl event pro dvě stě sporťáků a sporťaček. Nejvíce jsme aktivní v Praze, Brně, Plzni, Olomouci a Pardubicích.
A co další města, plánujete rozšíření?
Už jsme zkusili jít do více měst, nebo také rozjet korporátní ligu pro firemní týmy. Ale zjistili jsme, že není dobrá strategie cpát se všude za každou cenu. Nebylo to úspěšné a rentabilní, proto jsme to ořezali na stávajících osm měst. Chceme zůstat malí a efektivní a dělat kvalitní službu tak, aby nás to bavilo a hráči z ní měli radost.
Ale vzhledem k tomu, že fungujeme jako svobodná firma, nestačí jen mít rád daný sport, je potřebná sebedisciplína a záměr věnovat se práci opravdu svědomitě. Zaměřujeme se spíše na velká města, kde je šance na velké množství hráčů v lize. Poté je liga i vyrovnaná a tak velmi kvalitní.
Svobodná firma? Co to ve vašem pojetí znamená?
Náš čtyřčlenný manažerský tým funguje od začátku online. Potkáváme se jednou týdně na obrazovce na poradě, většinu věcí řešíme po e-mailech. Všichni vědí, včetně parťáků v jednotlivých městech, že když chtějí výsledky, musí pracovat. Mají podíl na zisku a nikdo je nekontroluje. Nevím, kde jsou a co kdy dělají. Každý tak můžeme svůj pracovní život přizpůsobovat svým aktuálním možnostem. Nabízíme flexibilitu, svobodu, nezávislost na místě a čase. Toto nastavit od všech samozřejmě vyžadovalo hodně práce. Potřebovali jsme sladit hodnoty, komunikaci, sebeřízení, efektivitu práce. Měsíce, možná rok, jsme to dostávali do krve, každý z nás musel vyrůst a stát se zodpovědným a pečlivým.
Máte za sebou taky úspěšné podnikání v pokeru, vlastnil jste několik hráčských klubů. Jak to začalo?
Bylo to nedlouho po spuštění ligy ještě na VŠE, jednou nad ránem v hospodě. Popíjel jsem s kamarádem, profesionálním hráčem pokeru, a v legraci jsme si plácli, že otevřeme pokerový klub. Ráno kamarád o ničem nevěděl, zatímco já byl rozhodnutý nápad uskutečnit. A do měsíce jsme v Praze otvírali.
Dařilo se vám?
Měli jsme jedinečnou možnost se svézt s módní vlnou, poker byl ve světě v roce 2010 hodně oblíbený. V době největšího rozmachu jsme měli čtyři kluby, jeden z nich v centru Prahy a přes třicet zaměstnanců. Stejně jako dnes v lize i tehdy jsem stavěl na principech svobodné firmy. Nechci mít vztah šéf kontrolor versus zaměstnanec. Od začátku se snažím vytvářet prostředí podpory, aby lidi mohli dobře pracovat. I v pokerovém klubu mohli zaměstnanci do všeho mluvit. Mělo to velké plusy v tom, že tým byl motivovaný a bylo to vidět na práci. Ale vést firmu takhle určitě není pro každého. I moje důvěra v lidi musela projít zkouškami, třeba když jeden ze zaměstnanců ukradl 300 tisíc.
Když se vám dařilo, proč jste se rozhodl z pokerového světa odejít?
Po letech ve světě nočního života jsem cítil, že chci dát víc prostoru tomu, co mě i přes výchovu k materiálnu zajímalo, tedy vnitřnímu světu duševního i tělesného rozvoje. Tou dobou jsem se už roky věnoval meditaci a józe. Pokerové podnikání neslo pěkné peníze, jenže jsem se tam už necítil dobře. Bylo to velké dilema, ale poslechl jsem svůj pocit. To mě posunulo k možnosti věnovat se víc do hloubky meditaci a zdravějšímu životnímu stylu. Tak jsem svůj podíl z úspěšného pokerového klubu prodal.
Co jste udělal s penězi?
Jako hráč jsem vsadil všechno na jednu kartu, investoval jsem do Forexu. Pak když jsem měl narozeniny, známí, kteří fondy spravovali, mi zavolali, že jsem s pádem rublu o všechno přišel. O několik milionů.
Jak jste to ustál?
Příjemné to samozřejmě nebylo, ale ani tento zážitek nevnímám jako fatální. Prachy pro mě nikdy nebyly na prvním místě. Primární byla vždy kvalita služby. Ale teď peníze sleduji ještě méně. Navíc realita je prostě taková, že neúspěchů je v životě každého člověka spousta. A jsou cenné. Co jiného by nás posouvalo dál? Já jsem hráč, nemazlím se s tím a někdy to i přeženu. Moc si nepamatuji věci, které se nepodařily. Spíš myslím na to, kam projekty posouvat dál. Když peníze jsou, tak se použijí. Když nejsou, tak něco změníme a vyděláme je.
Co vám pomáhá udržovat si v podnikání takový nadhled?
Mám štěstí, že jsem svým pánem a nemám problém delegovat. Navíc jsem získal arzenál alternativních nástrojů, které pro mě dobře fungují. Patří mezi ně dechová cvičení, ajurvéda, otužování, půsty a pobyty ve tmě, jóga a relaxace, ale také běh na ultramaratonech. Nebráním se ani psychedelikům, i ta můžou být nástrojem růstu. Ale především je pro mě funkčním nástrojem meditace. Rád její benefity šířím dál, proto abych mohl vést vlastní kurzy, dva roky jsem védskou meditaci studoval v Austrálii i v Česku.
Máte manželku a jste tátou dvou malých kluků, jak se je snažíte v životě směřovat?
Syny vedeme, aby se věnovali tomu, co je samotné bude bavit. Jejich svobodné rozhodnutí je pro nás nejdůležitější.
