Na českém trhu narůstá nabídka takzvaných privátních emisí dluhopisů. Jde o emise s objemem ve stovkách milionů korun, nesoucí úrok šest a více procent ročně. To je jistě velmi lákavá nabídka pro privátní investory nespokojené s výnosem bankovních vkladů.
Emitenti (ti, co si od vás chtějí půjčit) se množí také z toho důvodu, že vydat dnes dluhopis není příliš administrativně náročné. Logickým důsledkem rostoucí nabídky dluhopisů pro české privátní investory je ovšem jejich velmi rozdílná kvalita. Můžete koupit dluhopisy, které představují velmi atraktivní investici, a já sám bych do nich investoval, stejně jako ty, kterých bych se nedotknul ani násadou od lopaty.
Pojďme se podívat na pár základních pravidel, která se vám rozhodně vyplatí dodržovat.
1. Martine, potřeboval bych založit...
Už se vám stalo, že vás někdo z vašich kamarádů a známých požádal o půjčku? Jedna z prvních myšlenek, která vám pravděpodobně prolétla hlavou, byla: "No jo, ale co když mi ty peníze nevrátí?" Stejně jako žádost vašeho přítele o pár desítek tisíc, dluhopis, do kterého investujete třeba milion, je půjčka. Tečka.
Někomu půjčujete své peníze, a i když má s půjčkou čisté úmysly a skvělý podnikatelský plán, může se stát, že vám ji nebude moci vrátit. Výpadek velkého nájemce v realitním projektu, odchod klíčového odběratele ke konkurenci, černý pátek na Wall Street a vaše peníze se mohou vypařit.
Proto, kupujete-li si dluhopis, měli byste rozumět tomu, co může způsobit neschopnost emitenta dluhopis splatit a jak je to pravděpodobné. Ono se to samozřejmě lehce řekne, ale dá opravdu spoustu práce tuhle analýzu provést. Než ovšem dluhopis koupíte, musíte mít alespoň rámcovou představu, co může způsobit problémy se splácením a jak jsou pravděpodobné.
2. Když dojde na nejhorší, tak...
Pokud vám emitent dluhopisu nezaplatí pravidelný úrok (kupón), často se jedná o vážný důvod, který ohrožuje i splacení původní částky úvěru (jistiny). Ani v tu chvíli to nemusí znamenat velký průšvih, pokud.... pokud je dluhopis dobře zajištěn.
Slovníček
|
Zajištění může mít různou formu - nemovitost, záruku nebo směnku podílníků emitenta a podobně. Pokud je zajištění kvalitní, není se čeho bát. Existují i dluhopisy "přezajištěné", u kterých byste si fakticky měli přát jejich nesplacení, protože hodnota zástavy, která vám poté připadne, je vyšší než výše úvěru.
Význam zajištění roste s pravděpodobností, že dojde k problémům se splácením. Půjčuje-li si od vás stabilní, bonitní firma, nebo dokonce stát, je velmi nepravděpodobné, že by dluhopis nebyl splacen. Pokud ale kupujete dluhopis emitenta, který již hodně úvěrů má, nebo ho finanční problémy mohou potkat, je zajištění opravdu velmi důležité. Řadu dluhopisů vydávají jednoúčelové společnosti (SPV), které nemají v majetku nic než projekt, na který je úvěr použitý. V takových případech je zajištění naprosto nutné!
Každý sebenablýskanější projekt může skončit neúspěchem - chcete-li na něj poskytnout svoje peníze, musíte se prostě ujistit, že v případě havárie neodejdete s prázdnou.
3. Jsme snad míň než banka?
Řada emitentů vydává dluhopisy v případě, že jim vysychají jiné zdroje financování. Zejména banky mají velmi přísná pravidla, jaké projekty mohou financovat.
Z hlediska stávajícího zadlužení je kritickou hranicí přibližně trojnásobek hrubého zisku (EBITDA). Více zadluženým firmám mají banky mnohem méně chuti půjčovat, a proto se pak emitenti obracejí na vás, privátní investory, s nabídkou dluhopisu.
Pokud už emitent u bank nějaké dluhy má, většinou banky požadují takzvanou senioritu vůči nově vydaným dluhopisům. Co to znamená? Je to jednoduché - kdo dřív přijde, ten dřív mele. Pokud tedy dluhopis nebude splácen a dojde na dělení zástavy, nejdřív se nažerou velcí lvi (banky) a až poté přijdou na řadu lvíčata (privátní investoři). To, v jakém jste postavení vůči ostatním věřitelům emitenta, je proto stejně tak důležité, jako sama výše zástavy.
4. Jedinou skutečně bezrizikovou investicí je státní dluhopis, že?
To je obecně oblíbený omyl. Pomiňme fakt, že se dnes řada států zadlužuje v nebezpečné výši (Česká republika je na tom naštěstí poměrně dobře). Je tady ale ještě úrokové riziko.
Představme si, opět zjednodušeně, že si koupíte desetiletý státní dluhopis, který nese tři procenta ročně. Pak ale neočekávaně stoupne inflace a úrokové sazby vylétnou během roku na 10 procent. Co se stane s vaší bezpečnou investicí? No, pořád ponese tříprocentní kupón ročně, a to v době, kdy všichni okolo budou kupovat dluhopisy s ročním výnosem 10 procent. K vzteku, co?
To ale není celé - ten váš dluhopis samozřejmě musí nést taky 10 procent, ovšem aby mohl, musí nejdřív prudce spadnout na ceně a to přibližně o 40 procent... během jednoho roku! To byste asi od "bezpečného" dluhopisu nečekali, že?
Platí jednoduché pravidlo - čím delší dluhopis s fixním kupónem, tím větší úrokové riziko. Nechcete-li podstupovat příliš velké riziko plynoucí ze změny úrokových sazeb, kupujte spíš dluhopisy s takzvaným variabilním kupónem, které se každý rok novým úrokům přizpůsobí a na ceně nespadnou.
5. Nechte si zaplatit
Nechte si zaplatit za každou možnost, kterou má emitent navíc. Velmi časté jsou možnosti předčasného splacení dluhopisů. Zní to poměrně neškodně - no co, při nejhorším mi mé peníze vrátí dříve zpět.
Má to ale jednu velkou past: Svoje peníze uvidíte dříve, pouze pokud to pro vás bude nevýhodné - zejména když klesnou úrokové výnosy. Vaše peníze vám vrátí, ale původní tříprocentní úrokový výnos už na trhu nenajdete. Zato když úroky vzrostou, nad vašimi ztrátami vás emitent rád ponechá rozjímat o samotě, protože je pro něj velmi výhodné platit úrok jen tři procenta, když všichni ostatní už musí platit trojnásobek.
Je to jednoduché - čím více má emitent možností měnit dobu splatnosti, tím více si nechte zaplatit.
Nedávejte do dluhopisů všechno
I když jsou výše uvedená pravidla velmi zjednodušená, jasně ukazují, že nákup dluhopisu si zaslouží vaši pozornost. Pokud investujete větší částku, určitě je na místě odborná konzultace. Mezi dluhopisy je řada velmi zajímavých investic, stejně jako těch vysloveně nebezpečných. Proto nikdy nedávejte do jednoho dluhopisu (s výjimkou státních) větší část svých úspor, nýbrž maximálně jednu desetinu, aby případný problém neznamenal finanční katastrofu.
Na závěr jsem si schoval jednu radu, která v investování platí vždy, i když na toto pravidlo občas zapomínáme oslepeni vysokými výnosy: "Pokud něco vypadá příliš dobře, než aby to byla pravda.... není to pravda!"
