Mnoho lidí, kteří pracují v kancelářích, nestíhá či odmítá obědy ve firemních kantýnách, případně blízkých restauracích a nosí si jídlo přímo ke svému počítači. V otevřeném prostoru však odér z aromatického pokrmu zaplaví celé kancelářské patro a ne každý úplně ocení to, že přesně ví, co kolega právě konzumuje. Ostatní zaměstnance to často vede ke zlosti, rozptyluje a ze zdánlivě banálního problému vzniká pracovní konflikt.
Ideální jsou předem daná firemní pravidla
Velké firmy mají ve vnitřních předpisech pasáže, které se pravidlům o stravování věnují. Obecně se tímto problémem zabývá i disciplína, někdy označovaná jako etiketa na pracovišti.
"Fenomén open space obecně vede ke zvýšení citlivosti na nejrůznější podněty, které vnímáme jako narušení našeho soukromí," vysvětluje psycholog a personální kouč Tomáš Vašák. Problém je podle něho v tom, že lidé, kteří jsou kvůli aromatickému obědu veřejně pranýřováni, to pak často berou jako útok na své osobní právo. "Jsou z toho zbytečné konflikty. Třeba vůbec největší ohniska sporů na pracovišti jsou podle mých zkušeností kvůli klimatizaci," přirovnává Vašák.
Firma by tak měla nastavit jasná pravidla stravování v práci, pro všechny stejná. "Spoléhat jen na vlastní citlivost lidí je velmi ošidné. Každý totiž máme jiné měřítko toho, co je přijatelné. Osobně si myslím, že je lepší buď to zakázat úplně, nebo prostě vyčlenit nějaký uzavřený prostor pro stravování," uzavírá psycholog.
Na oběd do zvláštních prostor
V ideálním světě mají firmy, zvláště lidnaté korporace, právě pro tyto účely vyčleněné prostory. V úvahu přicházejí třeba firemní kuchyňky se sezením, kde se s konzumací jídla prostě počítá.
Co nejíst v kanceláři |
Pokud na to firmy nemají zařízení, většinou lidi s žádnými pravidly raději nezatěžují. "Ze své zkušenosti vím, že zaměstnavatelé to nejčastěji řeší tak, že to raději neřeší. Vedení do toho nechce zasahovat, když ví, že samo není schopno zajistit lidem náležité prostory," popisuje také lektor manažerů Tomáš Gřešek ze společnosti Eduway.
Podle něj si však lidé zvykají jíst přímo u pracovního stolu stále více. "Je to otázka návyků, kterým napomáhá i rozvoj donáškového byznysu. Pracovní místa pak podle toho často vypadají," naráží Gřešek na souvisící hygienické nedostatky takového pracoviště.
V cizině se u počítače nejí
Podobné problémy prý úplně nechápou západní manažeři, kteří navštíví zdejší pobočky svých firem. V řadě zemí totiž teplé jídlo k obědu, navíc na pracovišti, běžné není.
"Vzpomínám, jak byli naši holandští manažeři překvapeni, že zde pravidelně obědváme teplá jídla. Oni si raději přes den koupili třeba bagetu či sendvič," vzpomíná třeba Kateřina Vaisová z mezinárodní personální agentury Randstad. Ani v této agentuře na stravování na pracovišti žádná závazná pravidla nemají.
Zapálená kuchařka: Nenoste česnek, cibuli, ryby
Jaké jídlo si má člověk vařit do kanceláře? "Když je hladový, je mu to jedno. Na co má chuť," odpovídá jednoduše Lenka Požárová, která před časem vyměnila daňové poradenství za plotnu a napsala řádku kuchařek.
K zapovězeným jídlům do kanceláře by zařadila třeba namazaný krajíc se sádlem a cibulí. "Ten vyvolá reakce, i když ho sníte doma a jdete do práce. Ale odpor může vzbudit cokoliv, i brokolice. Na seznam bych zařadila určitě zrající sýry, i když nevábné jsou jen pro ty, kdo je nejedí. Záleží také na velikosti kanceláře, jestli se dá vyvětrat," říká Lenka Požárová.
V každém případě byste si neměli do kanceláře nosit něco s česnekem, cibulí, rybou, paseku můžou nadělat i bramboráky. Naopak za bezpečné považuje kuchařka vše, co nemá tyto suroviny. Z hotových jídel se asi nedá nic pokazit svíčkovou.
Co třeba vařené vajíčko, uzená makrela, nebo rybí filé či jídlo z čínského bistra? I s takovými jídly se mnozí potkávají. "Z toho vidím jako nejnepříjemnější vařené vajíčko. A ta čína záleží, z jakého bistra to je. Když se udělá dobře, bez přepáleného oleje, i to hezky voní," vysvětluje Lenka Požárová a dodává, že i když si uděláte zdravý jarní salát a posypete ho jarní cibulkou, nebudou vaši kolegové nadšeni. Nebo tlačenka, i když masožravým kolegům může vonět.
"Vždycky je to otázka vkusu. Někomu může být nepříjemná jakákoliv vůně jídla, protože ho to vyvede z pracovního soustředění, najednou něco cítí, co tam být nemá," říká kuchařka a přidává vlastní zkušenost: "Pamatuji si, že když jsme nestíhali v práci, vznesla jsem nápad, aby se koupila mikrovlnka, abychom mohli šetřit čas a jíst v kanceláři. Šéfové mi řekli, že to neudělají, protože chtějí, abychom si právě čas na jídlo udělali a šli ven. A teď s nimi souhlasím."
