"Nebylo to dobré. Tento mladík bez pořádné znalosti firmy naprosto necitlivě poučoval o generaci starší kolegy, kteří tu pracovali i 25 let. Nakonec z firmy sám odešel a začal podnikat," vzpomíná dnes manažer.
Angažování synů a dcer majitelů a ředitelů společností není v Česku ničím výjimečným. Nejčastěji se tak děje v případě tuzemských rodinných firem a ne vždy to dopadá špatně. Podle personálních odborníků je však třeba zachovat určité principy, aby zapracování vlastní krve do podniku nepřerostlo v personální katastrofu.
"Musí to začít tím, že jeho role ve firmě bude rovnocenná s ostatními. Podstatné je, zda dotyčný vůbec chce ve firmě pracovat, nebo jen jestli plní přání rodiny. Právě z toho pak někdy vznikají konflikty," popisuje personální odborník Tomáš Gřešek ze společnosti Eduway. Podle něj mohou mladí vzdělaní potomci přinést do firmy nový vítr a neotřelé nápady, ale na druhou stranu se musí naučit pracovat se staršími kolegy, kteří v nich uvidí v první řadě protekční "rychlokvašky".
"Základem by mělo být postupně si získávat lidi na svoji stranu. Otevřeně s nimi komunikovat, zapojit je do změn, nikoliv jen vtrhnout do firmy a všechno měnit," radí Tomáš Gřešek. Podle něj to mají děti náročnější, protože jsou pod větším tlakem jak ze strany rodičů, tak i kolegů. "To není dobře, z tlaku přicházejí chyby a ve finále se někdy ve firmě pohybují jako sloni v porcelánu," upozorňuje Gřešek, který školí manažery.
Známých případů otců a synů ve firmách je v Česku celá řada
Velkou rodinnou firmou je třeba výrobce tužek Koh-i-noor. Majitel Vlastislav Bříza do holdingu, který dnes ovládá na 26 firem, zapojil i svoje dva syny, Vlastislava mladšího a Davida. Každý z nich má na starosti část skupiny.
Také jihočeský král mléka Milan Teplý, šéf a majitel mlékáren Madeta, má ve firmě svého syna. Jan pracuje v Madetě jako šéf marketingu.
Známou dvojicí otec – syn jsou také Novotní ze Slovácka. Leoš Novotný řadu let spoluvlastnil a zároveň řídil potravinářskou společnost Hamé. V Hamé začínal také jeho syn Leoš Novotný mladší, který dnes ve svých sedmadvaceti letech stojí v čele vlastního ambiciózního projektu soukromého železničního přepravce Leo Express.
"Každá mince má dvě strany. Na jednu jsem měl hodně věcí jednodušších, třeba různé formality, na druhou jsem cítil mnohem větší tlak a pozornost na kvalitu výstupů mojí práce," vzpomíná dnes Novotný mladší, který si v Hamé vyzkoušel i práci na výrobní lince.
Své o zapojování rodinných příslušníků do společnosti vědí i ve fabrice s více než dvoumiliardovým obratem Rosso Steel nedaleko Rokycan. "O protekci nemůže být řeč. Naopak si myslím, že jsem vůči němu náročnější než v případě ostatních, má to naopak těžší,“ říká Josef Šmíd, majitel a generální ředitel společnosti Rosso Steel, která vyrábí svitky a plechy pro autoprůmysl. Jeho syn pracuje v obchodním oddělení.
"Naše výhoda byla, že firma vznikla jako rodinný podnik, zakládali jsme ji s otcem, takže to lidé berou tak nějak samozřejmě. Ale pozor, ve firmě panuje přísný zákaz, že spolu nemohou pracovat manželské páry," dodává Šmíd.
Velkou rodinnou skupinou je také Safina, za níž stojí otec a syn Plachých – oba Tomášové. Tomáš Plachý starší řídí výrobce technologických celků na produkci dusíkatých hnojiv, firmu Chemoprojekt a strojírenský Technoexport. Jeho syn pak vede zpracovatele drahých kovů, firmu Safina, a věnuje se také farmaceutické společnosti VUAB Pharma. "Když potřebujeme udělat poradu, jedu já za otcem. To je přece slušnost," říká s úsměvem Tomáš Plachý.
