Aniž byste si to uvědomovali, tak osobní zóny lidí kolem vás porušujete dnes a denně. Například tím, že si v autobuse, vlaku či metru sednete na volné místo hned vedle jiné osoby. A nebo pokud si v restauraci přisednete k jiným lidem ke stolu. Samozřejmě, že tomuto „prohřešku“ může předcházet vaše žádost o dovolení k přisednutí si, nicméně to, že tím vstoupíte do osobní bubliny (neboť jako bublinu kolem člověka si v podstatě osobní zónu můžeme představit), je neodiskutovatelný fakt.
Není proto divu, že se v dopravních prostředcích zaplní nejprve jedno volné místo z dvojsedačky a teprve potom si lidé začínají de facto nevyhnutelně přisedat k cizím spolucestujícím. Člověk se totiž přirozeně snaží o udržení si vlastní osobní zóny. Nechá si do ní vstoupit až ve chvíli, kdy by mu další bazírování na ní způsobilo jiné daleko nepříjemnější potíže – například tříhodinovou jízdu vlakem vestoje.
Nezkažte si profesionální renomé
Ovšem takovéto řekněme běžné porušení osobní zóny, se kterým se potýkáte i několikrát denně ve spojení se zcela cizími lidmi, vám samozřejmě nijak neuškodí. To už však nemůžeme říct o situaci, kdy do osobní bubliny vstoupíte svému šéfovi, obchodnímu partnerovi, významnému státnímu úředníkovi či pro vás jinak důležité osobě. Nemůžete se divit, že vás onen druhý člověk bude ať už přímo či podvědomě vnímat jako nevychovance, vetřelce, drzouna. A podle toho k vám samozřejmě bude přistupovat, jednat s vámi, podle toho si o vás do budoucna udělá obrázek.
Osobní zóna může být v případě různých lidí také různě velká. Pro někoho je tři čtvrtě metru málo, jinému takovýto odstup od druhých bohatě postačí. Hodně zhruba lze říci, že když natáhnete ruce dopředu, tak vzdálenost konečků prstů od vašeho těla je vaše osobní zóna. Tato pomůcka je dobrá proto, abyste si uměli v reálné situaci představit, jak daleko se máte od druhých držet daleko, abyste je neuváděli do rozpaků, abyste je nenervovali, prostě abyste jim dali volný ničím neomezený prostor, ve kterém budou moci v klidu uvažovat a podle toho s vámi jednat a o vás smýšlet.
Důležité je pamatovat na to, že osobní zóna není rozdílně velká pouze individuálně podle osobnosti jednotlivých lidí. Dá se říci, že diametrálně rozdílné osobní zóny lze najít mezi národnostmi. Zvláště Asiaté si drží od druhých daleko větší odstup než například jižní evropské národy. A tím více také vnímají jako prohřešek vstup do své zóny od druhých lidí.
Rychle dovnitř, rychle ven
Ale podívejme se na moment, kdy osobní zónu můžete a dokonce musíte porušit. Řeč je pochopitelně o podání ruky. Při tomto zdravícím aktu, který má samozřejmě také svá pravidla, do osobní zóny sice vstupujeme, ale pouze na malý okamžik. K druhému člověku přistoupíme právě na vzdálenost osobní zóny, ruka jde dopředu, následuje krátký pevný stisk a vracíme se mimo osobní zónu druhé osoby. Sami jistě cítíte, že kdybychom k němu přistoupili příliš blízko, byť za účelem podání ruky, nebylo by to v pořádku.
Bez jakýchkoliv rozpaků můžeme vstupovat do osobní bubliny pouze svým rodinným příslušníkům, popřípadě osobním partnerům. Pokud osoba, se kterou máte komunikovat, nepatří do této skupiny, je třeba ctít jeho prostor stejně tak jako je třeba dodržovat další řadu pravidel slušného chování.
