Když popeláři vyvezou kontejnery na plast nebo papír, jejich obsah se u linky musí dotřídit ručně. Automatické linky, které by se obešly bez lidí, v Česku téměř nejsou. Lidské ruce jsou tady zatím nenahraditelné. Jenže to, čím se musí probírat, k závidění není.
„Mnohdy se jim tam objeví i hygienický materiál, použité pleny, zdravotnický materiál. Například i malé jehličky z inzulinového pera končí u nás na třídicí lince. A nechtějte, abych mluvila o uhynulých zvířatech, která se nám tam nezřídka taky objevují,“ popisuje Stanislava Bílková, referentka z velkopavlovických Hantálů.
Pracovníci linky se chrání rukavicemi nebo třeba botami s ocelovou špičkou. Ani to ale nezabrání tomu, že se občas třeba pořežou o střepy. A navzdory očkování nejen proti tetanu, ale i proti žloutence se o své zdraví bojí.
„Po lince přijíždí i injekční stříkačky. Stalo se, že už jsem se jednou píchla, a nebylo to zrovna příjemné, když nevíte, kdo tu stříkačku používal,“ popisuje pracovnice linky Darina Brabcová.
Pytlíky s močí, maso v plastovém obalu...
Ještě skoro plná lahev od piva nebo nádoba, ze které teče žlutá barva, přitom nejsou zdaleka to nejhorší, s čím se pracovníci třídicích linek potkávají. „Když přijedou pytlíky s močí, to není nic příjemného,“ kroutí hlavou Brabcová. A její kolegyně Hana Pospíšilová ji doplňuje: „Použité plínky, to je smrad. Nebo maso v plastovém obalu, to taky patří do plastů, že...“ podotýká ironicky.
Odpadové firmy se snaží apelovat na to, aby byli lidé při třídění důslednější. A i když se třeba zdravotnický materiál jeví jako plast, mezi PET lahvemi by se ocitnout neměl.
„Může dojít k úrazu. Také kultura pracovního prostředí a to, s čím naši lidé přichází dnes a denně do kontaktu, je skutečně špatné,“ domnívá se Bílková. Podle ní přitom stačí, aby lidé byli více ohleduplní. A mysleli na to, že veškerý odpad, který vyhodí do tříděného kontejneru, putuje do lidských rukou.
V době covidové by to mělo platit dvojnásob. „Kdo je v karanténě, měl by všechny odpady dávat do plastových pytlů, zavázat a vydezinfikovat vršek pytle,“ popisuje Bílková. Takový odpad by pak měl směřovat do smíšeného odpadu a rovnou do spalovny.
Rizika, která s sebou přetřiďování odpadu nese, znamenají třeba i to, že mají svozové firmy problém na tyto pozice najít zaměstnance. I proto třeba společnost SAKO v Brně začala v prosinci stavět zcela novou linku na dotřiďování plastu a papíru. Svým stupněm automatizace bude první svého druhu v České republice.
