Víc než polovina plastového odpadu nyní končí na skládce, protože se vyplatí recyklovat prakticky jen PET lahve. Ve Velkých Pavlovicích na Břeclavsku věří, že to dokážou změnit.
Fotogalerie |
Stroj vyrobený firmou Enress umí pomocí chemické recyklace, takzvané pyrolýzy, proměnit odpadní plasty v kapalinu. Podle svých tvůrců by mohl stát na sběrném dvoře v každém městečku a snadno si poradit se záplavou vytříděných plastů.
Jenže zatím je nevyužitý. „Už jsme vzdali čekání na stavební povolení, takže technologii odvezeme do zahraničí, kde jde vše snáze,“ říká David Langar z Hustopečí, který společnost Enress zastupuje.
Ta už se několik let dohaduje s celníky i dalšími úřady, aby technologii zprovoznila. Jenže alternativní zpracování odpadu zatím nemá oporu v zákoně, a tak podobné projekty zůstávají u ledu.
Technologie má rozložit vytříděné plasty a přetvořit je na ropný produkt, který lze dál využít třeba k tvorbě elektrické energie a tepla nebo pro výrobu nových materiálů.
Dalším výstupem může být energeticky využitelný plyn a uhlík. Všechno bez zátěže životního prostředí.
„Okolní země v našem sousedství vyvíjí obdobná zařízení a uvádí je postupně do provozu. Například rakouská vláda společně s OMV finančně podpořila firmu Leitner a takto produkovaný olej se nyní přidává do pohonných hmot. Obdobně spolupracuje britská vláda se společnostmi Shell a British Airways na získávání a využití produktů z depolymerizačního procesu. V Nizozemsku pro změnu takto získaný výstupní produkt již využívají k pohonu lodí,“ vypočítává Langar.
V Česku o technologii nechtějí ani slyšet, vyvezou ji do Arménie
V Česku však zatím nic podobného nefunguje. Podle Langara jeho firma naráží na legislativu i malé zkušenosti s pyrolýzou, tedy rozkladem plastů.
K té ostatně nemají přílišnou důvěru ani odborníci, kteří se v oblasti odpadového hospodářství pohybují.
Využití odpadu
|
„Někteří prodejci pyrolýzních jednotek argumentují bilančními rovnicemi, které odporují zákonu zachování hmoty,“ glosuje Tomáš Hlavenka, ředitel brněnské firmy ASHPA, jež se zabývá odpadovým poradenstvím.
Podle něj je velmi složité z komplikovaných plastů vyrobit čistou surovinu. Osobně ví jen o dvou pyrolýzách, které úspěšně fungují – v Japonsku a na Slovensku, kde se využívá při zpracování starých pneumatik.
Technologie je tak v Česku zatím pozastavena a firma Enress ji nabídla k prodeji do zahraničí. Přístroj z Velkých Pavlovic se má stěhovat až do Arménie, v plánu jsou i prodeje v Rakousku.
I tam ovšem naráží na to, že o výsledný produkt nikdo nestojí. Vzniklý olej a plyn se tak smíchá dohromady a spálí bez dalšího využití. „Výroba pyrolýzou je komplikovaná a výsledkem jsou produkty, které nikdo nechce,“ míní Hlavenka.
K alternativám chybí vůle i legislativa, míní poslankyně
Shodou okolností se v úterý ve Sněmovně projednávala novela zákona o odpadech. Jana Krutáková, jihomoravská poslankyně za STAN, která se problematikou odpadů dlouhodobě zabývá a pracuje ve velkopavlovické odpadové společnosti Hantály, se o ní vyjádřila velmi kriticky.
„Vládní návrh je dobrý akorát tak na kompletní přepracování. Jeho podoba efektivně neřeší problematiku recyklace odpadu, přestože jsme se přihlásili k poměrně náročným cílům,“ vytkla zákonu Krutáková.
O recyklaci se hlasitě mluví hlavně proto, že v roce 2024 má na skládkách končit jen zlomek z dosavadního množství odpadu. Zbytek je potřeba zobchodovat či alternativně zpracovat. Podle Krutákové však k alternativním projektům zatím v Česku chybí vůle i legislativa.
Právě její firma Hantály plánovala stavět revoluční linku na zpracování komunálního odpadu, která měla materiál z černých popelnic zpracovat na alternativní palivo. Projekt ovšem neprošel procesem hodnocení dopadů na životní prostředí EIA, hlavně proto, že nebyl v souladu s plánem odpadového hospodářství Jihomoravského kraje.
Jihomoravané jsou vzorní třidiči
Ten počítá s tím, že s většinou komunálního odpadu si poradí brněnská společnost SAKO ve své spalovně. Ta loni zpracovala 233 tisíc tun odpadu a vyrobila z něj rekordní množství tepla, které ohřívá radiátory Brňanů.
„V Brně má energetické využití odpadu dlouhou tradici, neboť v roce 1905 byla zprovozněna první spalovna na území celého Rakouska-Uherska, která již tehdy vyráběla elektrickou energii,“ zmiňuje Filip Leder (KDU-ČSL), předseda představenstva SAKO Brno.
Jihomoravané přitom patří k vzorným třídičům, ročně dají k recyklaci 47,5 kilogramu na člověka. Zatímco sklo se znovu využije stoprocentně a papír z asi 90 procent, z plastu se zpracuje pouze 30 až 35 procent – především PET lahve a tvrdé plasty, jako kanystry, obaly od aviváží a podobně.
„Na řadu plastů zatím v České republice neexistují zpracovatelské technologie, ale to by se mělo změnit, protože recyklace plastů je prioritně podporovaný cíl environmentální politiky EU i České republiky,“ podotýká Leder.
