Platy rostou zhruba o čtyři procenta, odbory volají po zvýšení o 5,5 procenta. Zaměstnavatelé ale tvrdí, že to je příliš. Je takové tempo udržitelné?
Když se ekonomice daří a roste produktivita práce, může si růst mezd dovolit. Ale firmy to nesmějí přešvihnout, jinak ztratí konkurenceschopnost v zahraničí. Jenom s českým trhem si nevystačí. Z tohoto pohledu je pět procent horní hranicí pro průměrný růst mezd letos i v příštím roce.
Proč?
Nečekáme, že produktivita práce poroste rychleji než o tři procenta ročně. Česká ekonomika jde navíc v poslední době spíše cestou růstu zaměstnanosti než růstu mezd. Firmy netlačí růst přes vyšší produktivitu, ale na nové zakázky nabírají nové lidi. Kdyby se tolik nezvyšovala zaměstnanost, dosavadním pracovníkům by rostly mzdy rychleji.
Zlenivěli jsme?
To ne. Lidé mění své priority, protože jsme už dosáhli nějaké životní úrovně. Na začátku jsme chtěli hodně pracovat, abychom dosáhli na vyšší příjem. Ale teď jsme prací nasyceni, možná jsme trochu unaveni. Mění se, kolik chceme věnovat práci a kolik volnému času. Příjem je méně důležitý.
Helena Horská, Raiffeisenbank
Nepřišlo to však příliš brzy? Naše platy jsou teprve na třetině těch německých...
Pokud se porovnáme podle toho, co si za naše platy můžeme koupit, jsme zhruba na polovině. A je možné, že spoustě lidí to z hlediska domácího příjmu stačí, každý nemusí jezdit do zahraničí. Ale tohle nesmí platit obecně. Chytli jsme se do pasti středně rozvinuté ekonomiky. Dosáhli jsme určité úrovně a jsme s tím spokojeni. Ale to nestačí, naše země by měla mít ambici hledat nové zdroje růstu.
Ty současné nedostačují?
Montovny už nás nespasí, takový model nemůže vyhovovat nikomu. Ani odborářům, protože nepřinese výraznější nárůst mezd, ani firmám, protože nemají, jak motivovat zaměstnance. Perou se o jeden typ zaměstnance – dělníky. Náš model růstu založený na přímých zahraničních investicích fungoval do roku 2008. Pomohl nám, ale teď musíme najít takový model růstu, který bude založen na vyšší přidané hodnotě a inovacích.
Co tím přesně myslíte?
Je třeba vyrábět co nejvíc konečných výrobků. Pořád se soustředíme na to, co vyrábíme, ale spíše bychom se měli dívat na to, co prodáváme. Kdybychom vyráběli třeba vyšší třídu aut, utržíme za ně víc. A doba, kterou zaměstnanec u výrobního pásu stráví, vydělá firmě i jemu samotnému daleko víc peněz. Musíme se dostat ke konečným zákazníkům, protože jim s výrobkem můžeme nabídnout služby. Teď spoléháme na polotovary a smetanu slíznou ti, přes něž je prodáváme. Nejčastěji německé firmy.
Nevyhovuje model Česka jako země s levnou prací zahraničním vlastníkům? Proč by tu měli produkovat sofistikované výrobky?
Protože my je umíme vyrobit. Je pravda, že sem investoři šli na prvním místě za levnou pracovní silou. Ale šli také za vzdělanou, přizpůsobivou a technicky zdatnou pracovní silou. Je na lokálních manažerech, aby ve svých mateřských firmách řekli: „Umíme víc, než jen vyrábět šroubky a matky, umíme navrhnout i postavit nový stroj.“
Neumíme se prodat?
Jsme málo ambiciózní, v tomhle bychom se mohli učit třeba od Poláků. A navíc nekoukáme moc dopředu. Často od manažerů slýchávám: „Proč bychom se starali, teď máme zakázky na dva roky a nestíháme.“ Ale s tímhle přístupem jim uteče technologický pokrok. V tomto ohledu firmám uškodila uměle oslabená koruna, protože vytvořila měkký a pohodlný polštář. Nic je netlačí k inovacím. Pomohla udržet určité typy výrob, které by v prostředí posilující koruny nepřežily.
Ve kterých oborech se teď dá čekat nejvyšší růst mezd?
Některé firmy si budou moci dovolit přidat víc, než je onen zmiňovaný průměr. Jde hlavně o tahouny českého průmyslu – automobilky – či některé sektory služeb jako osobní či finanční služby. Naopak v těžebním sektoru, ocelářství či těžkém strojírenství bude kvůli globálnímu přebytku kapacit velký tlak na mzdy směrem dolů, firmy budou zvažovat redukci činnosti stejně jako propouštění. Je to vidět na Ostravsku a na severu Čech.
A které obory mají největší potenciál k růstu výdělků v dlouhodobějším výhledu?
Vidím ho ve vzdělání, kde jsou nyní příjmy značně podhodnocené. Vzdělání je klíčové pro budoucnost ekonomiky. A také ve službách. Už nyní je to vidět třeba v IT službách. A s růstem životní úrovně budeme poptávat více služeb. Lidé, kterým se bude dařit, vytvoří úplně nový typ poptávky, „zaměstnají“ spoustu lidí. Nebudou to rutinní práce, ty nahradí roboti, ale specializované, inteligentní služby.
